Autokaleidoskop

Celý den se startovací zařízení potýkalo s problémy, každou chvíli se startovací proces opakovat. Až se nakonec údajně vypnulo na poslední rozhodující jízdy dne. A právě toho využil Grencis, který vyrazil na trať v okamžiku, kdy ostatní ještě stáli a zelená nesvítila. To mu v cíli vytkli i druhý Petr Nikodém i třetí Radek Jordák. Škoda, že se mi nepodařilo zachytit jeho úšklebek, který dával jasně najevo, co si o tom myslí. Bohužel start nikdo neřešil. Ale ani to nedokázalo vzít nakonec radost Petru Nikodémovi z druhého místa a prvního na stupních vítězů s novým vozem. U diváků to ale vyhrál v Nové Pace na plné čáře.


JL

Petr Nikodém o Nové Pace:



Asi jeden z našich nejtěžších víkendů. Ještě v pátek v podvečer jsme byli zkoušet starty na asfaltu a vše se jevilo být v pořádku. Na sobotu se tedy šlo spát s vědomím, že je vše připravené a že by pro jednou nemusel být v problém. Bohužel opak byl pravdou...
Hned v prvním tréninku, ve druhém kole, odešla převodovka a nám začala první stresová situace, protože druhá nebyla. Naštěstí nám nové vnitřnosti stihl přivést Michal Jančík (až z Olomouce) a naše naděje znovu ožily. Druhý měřák jsme nestihli. Převodovka, kvůli hře poskládej převodovku, aby se s ní dalo jet, šla 4x ven, než se mohlo nastoupit do rozjížďky. No jinými slovy super začátek soboty... Zdálo se, že když jsme stihli tohle, tak to nejhorší je za námi, avšak nechvalme dne před VEČEREM...

Již při sjezdu na start jsem cítil, že něco není v pořádku a že auto samovolně zastavuje. Ještě, než jsem si stihl "kecnout" na startovní místo tak jsem se ani nehnul. Zavzdušnily se brzdy a jen díky pomoci a ochotě ze strany pořadatelů jsme vůbec odstartovali do rozjížďky (řeknu vám, že tohle jsou situace pro lidi se slabším srdcem). Startovali jsme z druhé řady a snaha byla po startu jet dlouhým obloukem a zkusit všechny objet venkem. To bohužel nevyšlo a chvíli jsem měl pocit, že na mě někdo vysypal tatrovku písku. Strhlo mi to brýle z obličeje, tak jsem se opřel o svodidla a poslepu se snažil vyjet první kopec. Naposledy, kdy jsem rozeznával auta kolem sebe, tak jsem viděl, jak se Matvey ještě pohybuje. Jakmile jsem poznal, že jsem v půlce kopce, soustředil jsem se na vnitřek zatáčky a snažil se "rozmrkat" tu postartovní nálož. Někde v půlce kola jsem až poznal, za kým vůbec jedu a začal se soustředit na posun v před.

Při průjezdu cílem jsem dostával "nasypáno" od Vládi Štětiny a při průjezdu všemi dírami co vedly do kopce se mi do očí vrátilo vše, co zůstalo v brýlích z první zatáčky. To vše s kombinací se startem v sedm večer a krásným stínem od půli kopce vedlo ke katastrofě. Snažil jsem se vyhnout Vláďovi a vybral špatnou (venkovní, mokrou) stopu.

Poslední, co jsem viděl bylo bláto, sluníčko a něco co připomínalo bočnici křídla. Snažil jsem se auto na poslední chvíli strhnout, ale v rychlosti přes 150 km/h a na mokru už bylo pozdě. Následovala rána, pár kotrmelců a strašný pohled na obě auta.

Ještě jednou bych se chtěl omluvit Mtveji Furaškinovi. že to odneslo i jeho auto, byla to obrovská smůla a moc mě to mrzí.

Ale sobota kromě všeho tohoto špatného a smutného ukázalo i krásu celého autokrosu. Okamžik, kdy máte auto, které vypadá jako, že už nepojede do konce sezony a vidíte kluky, kteří si bez přemýšlení jdou lehnout pod auto a okamžitě se pouští do oprav. Přes všechnu únavu a nesnáze, které byly celý den si nikdo nešel lehnout a všichni makali, aby bylo auto ráno znovu na startu.

Toto je definice týmového sportu, o které si mohou např ve fotbale nechat zdát. A co jen týmová... Celou noc u nás byli kluci od Marat engineering, od Fejfarů, velmi nám pomáhal i Michal Jančík nebo Zbyněk Luňák (plus nám spousta lidí nabízela pomoc ve formě dílen, svářeček atd.) a všichni jeli bez přestávky celou noc! V podstatě jsme skládali dvě auta v jedno. Matvey to vzal jako pán a ještě nám přál úspěch.

Toto je přesně to, co je krása autokrosu, tohle je láska ke sportu.

Po neuvěřitelné noci se povedlo dostat auto zpět na start. A to čemu věřil jen málokdo se mohlo uskutečnit. Start druhé rozjížďky pro nás byl z posledního místa, díky diskvalifikaci za předchozí incident. Znamenalo to, že musíme nejen obě zbylé rozjížďky dojet, ale také se pořádně umístit, jestli chceme do semifinále.

Ve druhé rozjížďce byla spousta problémů, ale auto vydrželo a nakonec se podařilo dojet na třetím místě, když bylo odmáváno kolo navíc.

I přes třetí rozjížďky jsme řešili problémy se sáním a zaseknutými brzdami, které nás od druhého kola hodně zpomalovaly. Do semifinále jsme se dostali na druhou řadu a plán byl jen se dostat do finále.

Nakonec jsem v semifinále dojel druhý, což znamenalo start ve finále z druhé řady. V první stáli Grencis, Jordák a Kubíček.

Po "prazvláštním" startu jsme byli na třetím místě a já cítil, že autu se chce dopředu. Začal jsem tedy útočit na Radka Jordáka a v momentě kdy ho chytla díra, jsem se posunul před něj. Ke konci jsem cítil, že doháním prvního Grencise, ale kol již bylo málo a já byl opravdu rád za druhé místo, zvláště po sobotní akci.

Z Nové Paky si tedy odvážíme myslím si, že zlaté druhé místo, dosti pochroumané auto, ale hlavně vědomí, že Motorsport je prostě pořád TOP.Na závěr bych chtěl moc poděkovat všem co přišli fandit, chvílema to vypadalo, že se snad jede Evropa.

A samozřejmě ještě jednou všem co nám pomáhali a našemu skvělému týmu, protože to co přes tento víkend předvedli, bylo prostě skvělý, jste borci.


Petr Nikodém 16.9.2020