Před 75 lety uctili lidé v Terezíně památku obětí nacismu. Slavnostně pohřbili 601 exhumovaných těl
Bývalí vězni, pozůstalí i představitelé země v čele s prezidentem Edvardem Benešem. Ti všichni se před 75 lety sešli v Terezíně, aby uctili památku obětí druhé světové války. 16. září 1945 tam byla na Národním hřbitově slavnostně pohřbena exhumovaná těla těch, kteří v Malé pevnosti zemřeli toho roku na jaře. Popel a ostatky dalších tisíců lidí byly později uloženy do společného hrobu.
Do Terezína přijela 16. září 1945 i doktorka práv Milada Horáková, která tam byla za války vězněna za účast v protinacistickém odboji. Jako čestný host se účastnila slavnostního pohřbu obětí, které vyšetřovatelé a soudní lékaři po válce exhumovali z hromadných hrobů. Dohromady tam bylo 601 těl.
Před 75 lety uctili lidé v Terezíně památku obětí nacistického režimu. Více si poslechněte v reportáži Lucie Korcové
Odborníkům se podařilo některé oběti identifikovat a určit i příčinu smrti. „V jednom jediném případě byla odhalena na těle strangulační rýha – tedy oběť byla popravena oběšením. Ovšem u dalších desítek se odhaduje, že smrt byla způsobena stejným způsobem. Dalších několik obětí mělo v hrudníku vstřely – to znamená, byly zastřeleny většinou hromadně popravčí četou,“ řekl Radiožurnálu historik Vojtěch Kyncl z Historického ústavu Akademie věd.
Na většině těl našli vyšetřovatelé stopy po týrání a mučení. Mezi lety 1940 až 1945 zavraždili nacisté v Malé pevnosti přes 2500 lidí. „Tyto oběti zde byly drženy ve velmi nelidských podmínkách. Smrt byla skutečně trýznivá a byla záměrná. Nejednalo se o žádné náhody, ale o přímou snahu toho člověka před smrtí ještě ponížit a zlikvidovat ho velmi útrpně,“ popsal Kyncl.
Na chování dozorců vzpomínal pro projekt Paměť národa Robert Bardfeld. Nacisté ho zatkli v roce 1942. Bylo mu 17 let. Vyprávěl o tom, že velitel Terezína Heinrich Jöckel někdy nařídil svým podřízeným, aby pro vězně připravili takzvané cvičení: „To znamená, že jsme na dvoře museli v prachu válet sudy a oni mezi námi skákali v okovaných bagančatech. Kam šlápli, tam šlápli. Někomu rozšlápli třeba ruku, někomu hlavu.“
Kruté výslechy prožil také Josef Koudelka. V Malé pevnosti byl za pomoc partyzánům: „Furt šlo o život. Kolik já jsem viděl mrtvých, zabitých nebo těch, kteří umřeli potom na tyfus, tak to byly hromady mrtvých. To si neumíte představit.“
‚Nikdo nás neočekával.‘ Holokaust přežila jako jediná z rodiny, po válce se jí ujali přátelé maminky
Číst článek
Během poválečného vyšetřování válečných zločinců – mezi nimi i dozorců z Malé pevnosti – se stal klíčovým dokument, který určoval celoříšský provozní řád nacistických věznic.
„Tento provozní řád museli v pravidelných intervalech podepisovat právě dozorci. Nenajdete zde žádný příklad toho, že by mohli vězně fyzicky mučit a trestat, natož zabíjet. V 60. letech nález tohoto řádu podepsaného dokonce z Malé pevnosti Terezín sehrál velice důležitou roli, protože ukazoval na to, že vězni byli vražděni zcela záměrně, svévolně,“ dodal Kyncl.
Vyšetřovatelé, kteří exhumovali těla v Terezíně, vydali v roce 1946 knihu se jmény nebo vězeňskými čísly obětí. Chtěli pomoct pozůstalým zjistit, co se stalo s jejich příbuznými a přáteli. V současné době je na Národním hřbitově téměř 2500 jednotlivých hrobů. Ve společných hrobech jsou další tisíce obětí.
