Den otevřených sklepů v Čejkovicích 2020 potvrdil vysokou úroveň zdejších Tramínů

Ačkoliv koncem května ještě nikdo s jistotou nevěděl, jak to bude s hromadnými akcemi – natož těmi konanými až na konci prázdnin – bylo naše obvyklé ubytování ve Vrbici již obsazené. Měli jsme ale štěstí a sehnali jiný sklípek v Mutěnicích. Berte to jako varování, že místo k přespání je třeba řešit včas. V samotných Čejkovicích je obsazeno na více než rok dopředu.

Změna výchozí destinace – a to doslova, protože jsme cestu tam a zpět absolvovali pěšky – přinesla i nový a krásný pohled na obec Čejek. Samotná cesta nabízí dvě možnosti. Buď jdete přibližně 7 km po docela rušné silnici, kde vás chodník „zachrání” jen na asi 400 metrů (samozřejmě jako naschvál právě v tu chvíli auta nejezdila :-)), nebo se vydáte lesními cestami přes Starý Poddvorov. Tato varianta je dvakrát delší a dost špatně značená. Podle mobilních Google map cesta neexistuje, Mapy.cz vám ale poradí spolehlivěji.

Předchozích patnáct ročníků začínalo projevem komtura Templářského řádu na nádvoří čejkovického zámku. Tentokráte se představení kvůli hygienické opatrnosti nekonalo.

Lidí bylo viditelně méně, zejména nedorazily nechvalně proslulé autobusy z Polska. I tak se počet návštěvníků blížil ke třem tisícovkám. Ty si mohli vybrat z více než 300 nabízených vín od 28 vinařství. Vstupné vyšlo na 1200 Kč, z toho byl však 600 Kč kredit na nákup vín. Vzorky byly zdarma. Jen u několika vinařů se doplácelo v rozmezí 20 až 50 Kč za mimořádná vína (oranžová, archivní a pod.). Během degustace a v neděli bylo možné vybraná vína zakoupit, a to v cenových relacích od sto třiceti do čtyř set korun.

Zejména na začátku akce se přesto u vinařů tvořily fronty. To se se sociálním odstupem příliš neslučovalo. Opatrnost ale nikdo nepodceňoval, dezinfekce bylo všude dost. Jinak se ale charakter akce nezměnil, jen se více činností přesunulo ze sklípků do stánků na sluníčku.

Sobotní večer s cimbálovou muzikou rovněž padl za oběť proticovidovému aktivismu. Vyznavače tohoto hudebního žánru potěšilo jen vinařství Templářské sklepy. Pohříchu nelze nesouhlasit s tím, že muzika jejich víno trochu zastínila. Abychom učinili za dost informační povinnosti, chutnal nám nejvíc Ryzlink vlašský. Nicméně bodový průměr ze čtyř ochutnatných lahví se jen lehce přehoupl nad 79 bodů.

Nabídka jídel byla stejně pestrá jako loni. U návštěvníků, kterým nestačily výborné škvarkové pomazánky a podobné drobné pochutiny servírované vinaři, letos drtivě zvítězil bramborák.

Na začátku akce jsme navštívili vinařství Hřiba & Robek, které patří mezi naše oblíbené. Vždy u něho totiž najdeme pár zajímavých kousků podávaných nad rámec seznamu v katalogu. Celkově patřila jejich nabídka mezi nejpestřejší a nechybělo v ní ani „nevíno” Charvát, které bylo tentokrát skryté pod aliasem Julie. Ta pocházela z ročníku 2014, díky čemuž se výrazný buket lesních jahůdek zjemnil a dozrál do elegance (83 b.).

O vína je třeba dobře pečovat. Ta od Hřiby & Robka si pozornost rozhodně zaslouží. Za ochutnání stála většina. Nezmínit nejde výrazný Ryzlink rýnský (85 b.) a elegantní Rulandské modré z roku 2015 (rovněž 85 b.). V rámci vyváženého pohledu musíme naopak poznamenat, že Hibernal (78 b.) nás příliš nezaujal. Mimo běžné kategorie pak stálo známé Portské 2012 (88 b.) a především naturální barikový Tramín 2017. Nádherné, přímo opulentní víno, jež zaujme už úžasnou barvou a ani vůně vás nenechá na pochybách, že se jedná o výjimečné víno, jehož potenciál se teprve začíná rozvíjet (87 b.).

U Hřiby & Robka přebírá pomalu štafetu mladá generace z rodu Hřibů. Hned vedle nabízí svá solidní vína pod jménem Hřiba také strýc, a tak je možné, že se název Hřiba & Robek kvůli odlišení vinařství změní. Pokud zůstane zachována kvalita vín a odvaha zkoušet i náročnější postupy, věřím, že si vinařství své fanoušky najde, ať už jméno dopadne jakkoliv. :-)

Také u Pastorků myslí na budoucnost vinařství a zaučují malé pomocníky. A to je dobře. Ochutnali jsme jednu z nejvyrovnanějších kolekcí (průměr byl 83 b.), z níž nejlepší byl Tramín (85 b). Kvalitní vína byla doplněna výborným ořechovým chlebem. Ač podávaný sám, mezi obligátně senzačními škvarkovými pomazánkami, jimiž jsou ulice Na Bařině a Za Valama proslulé, se neztratil.

Král čejkovicích autentistů Petr Kočařík je už s výchovou svých nástupníků o pár let dál. Radost může mít též z toho, že všichni tři potomci hrdě přijímají jeho filosofii za svou. A vínu, zdá se, rozumí, nebo alespoň o něm umí hezky vyprávět a zodpověděli i zvídavé dotazy.

Kočaříkova vína jsou samozřejmě velmi osobitá, což ale nebrání jejich hodnocení. V průměru dosáhla na krásných 84 b., přičemž nám nejvíc chutnal Tramín (86 b.). Jak také jinak v Čejkovicích. :-)

Některá vinařství mají v Čejkovicích své skorojmenovce. K Vinařství Veverka, které má ve znaku větrný mlýn, si sice vyšlápnete kousek cesty, ale vyplatí se to. Nejen kvůli stále dobré náladě vinařů, ale samozřejmě především pro příjemná vína. Nejlepším z nich byl nad plán zařazený Hibernal z roku 2015 (85 b.), ale potěšilo i tradiční frizzante z Muškátu Ottonel stejně jako Tramín či oba ryzlinky. Radost udělaly i slané sušenky v podobě Veverek. :-)

Rodinné vinařství Libor Veverka sídlí na protější straně údolí Prušánky a má ve znaku veverku. Celkovou úroveň nabídky hodnotíme kousek nad 82 b. Nejvíc nás zaujalo ne zcela běžné rosé z Merlotu.

Hned vedle jsme navštívili Vinařství u Libora, které nabízelo 13 vín. I když se co do rozsahu nabídky jednalo o rekordní počet vín, na nejzajímavější vzorek v rámci festivalu jsme zde nenarazili. Chardonnay Oak 2017 jsme ohodnotili 82 body. Jak název prozrazuje, mělo se jednat o víno burgundského stylu, což není snadná disciplína... Cuvée Jenda, podle nás nejlepší víno v nabídce, si u nás s 84 body vedlo lépe.

Novotný Bílek patří mezi novější vinařství, a tak se z tohoto handicapu snaží udělat přednost a stylizovat se jako moderní podnik se vším všudy. Mezi jejich víny tak najdete nejen frizzante, ale též jemně perlivé Deysi ze směsi vín a zřejmě „nevína” Charvátu.

Rok od roku se zlepšující kvalita vín vinařství Novotný Bílek by vedla k výtečnému průměru 84 b., kdyby jim výsledky nezkazila Chardonnay s jen 80 b. Vím, že toto víno často dostává vysoká hodnocení, ale předvedený vzorek tomu neodpovídal – víno bylo téměř mdlé, patrně slábnoucí a nevyrovnané. Naopak naturální Hibernal dosáhl 85. b. a shodně vinifikovaný Tramín ještě o bod více.

Ve vinařství Radocha nás zaujal vinný list třeba dnes již méně obvyklým Neuburským (83 b.). Pozornost si zasloužilo i srovnání dvou vín ze sudu – tradiční Chardonnay a méně obvyklý Tramín, oboje v ročníku 2017. Tramín jsme ohodnotili 85 b., „Cháčko” o jen bod méně.

Velká část obvykle otevřených sklepů zůstala nepřístupná. O to větší radost nám udělalo těch několik málo výjimek. Naštěstí nebylo takové horko, aby byl pobyt ve sklípku nezbytný pro ochlazení organismu. I když nad západním obzorem většinu dne hrozila bouřková mračna, na déšť na rozdíl od loňského ročníku nedošlo.

Ke dni otevřených sklepů tradičně patří i amatérský turnaj v malé kopané, jehož sledováním se může člověk zabavit ve frontě na další vzoreček. Sklep na Bařině tentokrát potěšil zejména různými podobami vín z modrých hroznů. Klaret z odrůdy Cabernet Sauvignon a rosé z Frankovky získaly shodně po 84 b. (Frankovka byla o fous lepší).

Ani s blížící se 19. hodinou, která letos znamenala definitivní konec akce, jelikož byly večerní programy odvolané, neubývalo vína chtivých osob. A to nebyl počet vypitých lahví rozhodně zanedbatelný, jak je vidět v pozadí fotky. :-)

U vinařství Mezi Sklepy byl náš bodový rozptyl veliký – od Muškátu moravského (78 b.) až k Tramínu (za 86 b.). A tak je dobré si vína vybírat pozorně.

U některých vinařství se nám bohužel netrefili do chutě ani jedním vzorkem. 

Tradičně kvalitní kolekci vín nabídl Šamšula, který výrobu vína situoval do nové budovy umístěné kousek od vinařství Škrobák. Podle venkovní výzdoby soudíme, že se možná dočkáme nějakého překvapení ve stylu kvevri. U tohoto vinaře lze vcelku spolehlivě říci předem, na které odrůdě si pochutnáme nejvíc – je to Chardonnay. Mezi konvenčními vinaři patří Šamšula při zpracování této odrůdy k nejlepším na Moravě.

Šamšula má sice jedny z nejlepších Chardonnay na Moravě, ale v rámci mého hodnocení je (většinou) ve své vlastní ulici až druhý, protože hned vedle sídlí Vlastimil Konečný. Jeho Chardonnay sur lie 2015 se pro mě stala nejlepším vínem dvou předchozích ročníků (2016 a 2018) Otevřených sklepů, které jsem navštívil. Šardonka 2018 se rovněž nemusí stydět. Velikosti výtečného roku 2015 nedosahuje, ale přesto získala 86 b. a dává tušit, že se ještě bude zlepšovat. Letos byla možnost za poplatek (à 25 Kč) ochutnat i vzorky vín řekněme archivních. Mezi nimi jednoznačně zazářila Chardonnay z roku 2011 – svým projevem starší, a proto elegantnější sestra mocné 2015ky. V mém bodování zamířila k neuvěřitelné devadesátce.

Ještě působivější než výtečná vína je samotný příběh pana Konečného. S vinařením začal v roce 1953, protože jeho otce zavřeli ve vykonstruovaném politickém procesu komunističtí nepodarci. V pouhých 11 letech musel jako nejstarší syn převzít (notně okleštěné) hospodářství včetně vinic. Jen o tři roky později vyhrál dvě národní zlaté medaile. Tomu se lze jen poklonit.

Od roku 2016 realizovali Škrobákovi již druhé vylepšení vnějšího vzhledu (a zřejmě rozšíření) svých provozních prostor. Přestože se jedná o vyloženě moderní stavbu, nelze jí upřít patrné kvality. Ostatně rozšíření degustačních prostor se hodí – jako vždy zde bylo zdaleka nejvíc zájemců. O zapojení nové generace do fungování vinařství je snad zbytečné mluvit. Oba synové se podílí již významnou měrou jak na řízení společnosti, tak i na výrobě vín, a proto jim patří nemalý díl nedávných úspěchů (např. zisk titulu Vinařství roku 2018).

Nabídka vín ve vinařství Škrobák byla o trochu bohatší než sliboval prospekt. Kromě toho byl v katalogu uvedený Dornfelder nahrazen Merlotem, což byla ale zdařilá výměna.

Škrobákova kolekce získala celkově v průměru 85,6 bodu! A to je lepší výsledek než nejlépe hodnocené víno u většiny vinařů festivalu.

Se ziskem 87 b. vyniklo opět Chardonnay, a to PS 2018, a stalo se tak nejlepším konvenčním vínem dne. Bodově stejně, pouze senzoricky až druhá, skončila Pálava. Ta byla ale o rok mladší (sklizeň 2019) a kdo ví, kam se může prozrát.

V rámci celkového hodnocení vín festivalu bylo těsně druhé byla již výše zmíněné Chardonnay 2011 od Vlastimila Konečného. (Raději upozorňuji, že Koneční jsou v Čejkovicích dva. Druhé Vinařství Konečný má stánek proti zámku a kromě výtečných okurek zaujme zejména několika povětšinou skvělými variantami Pálavy.)

Ve sladkých specialitách vyhrál cibébový výběr z odrůdy Solaris (89 b.) rovněž od Škrobáka.

Nejlépe hodnoceným vínem se stal bez ohledu na kategorie Scarabeus 2016 z odrůdy Rulandské modré, který ode mě dostal 91 b. (podrobnosti o víně zde).

Je třeba zdůraznit, že body celkově šetřím a devadesátkami zvláště. Není tomu tak proto, že bych neměl vinaře rád, naopak. Věřím, že více než lichocení vysokými body potřebují vinaři reálné srovnání se zahraniční konkurencí. Pro úplnost upozorňuji, že veškerá zde uvedená hodnocení jsou má vlastní a zcela původní.

Co říci závěrem?

Ani letos jsem nestihl obejít všechna vinařství, o to důkladněji jsem ale prozkoumal ta navštívená. Celkově jsem ochutnal 114 vzorků. Určitým negativem bylo rozmáhání se „Bízovy choroby” – doplácení za vybrané vzorky. To se snadno akceptuje u osvědčeného vinaře, který nabízí něco mimořádného. U těch průměrnějších to je možná pochopitelné, ale určitě ne příjemné.

Přesto z čejkovických otevřených sklepů 2020 převážil pozitivní dojem – stále více vinařství zvyšuje průměrnou kvalitu své produkce a objevují se odvážná a kvalitně provedená vína, na něž nepůjde hned tak zapomenout (třeba barikový Tramín od Hřiby a Robka nebo krásně harmonické a přitom odrůdové Sylvánské od Vydařelého a Holomáče). Atmosféra i přes hygienická omezení byla báječná jako každý rok a návštěvu lze jen doporučit.