O Antonu Chudobinovi by se dal natočit film. Nikde v NHL nedělal jedničku. Ve 34 letech se vynořil a vychytal Dallasu postup do finále Stanley Cupu. Pak tu máme záhadu jménem Joel Kiviranta. Přišel odnikud, hattrickem v sedmém zápase však zajistil Stars postup přes Colorado a vyrovnával v rozhodujícím duelu proti Vegas. A potom tu je ještě jeden úžasný příběh. Je nadepsán Rick Bowness.
Dallas nemá od konce minulého roku plnohodnotného hlavního trenéra. V polovině prosince se klub rozešel s Jimem Montgomerym, podle hráčů dobrým chlapíkem, který však dojel na „neprofesionální přístup“. V překladu: měl trable s alkoholem.
Místo něj oprášili 65letého asistenta Ricka Bownesse. Povýšen měl být na přechodnou dobu. Jako hlavní trenér vedl na plný úvazek dlouhodobě naposledy Ottawu v sezoně 1994/95. Po čtvrt století se do pozice šéfa střídačky vrátil v Dallasu. Pomalu stejně dlouho Stars trvalo, než se znovu prodrali do finále Stanley Cupu. Podařilo se jim to až pod vedením věčného asistenta Bownesse.
Za sedm let hráčské kariéry v NHL vystřídal jako obránce celky Atlanty, Detroitu, St. Louis a Winnipegu, ale víc času trávil spíš na jejich farmách. U Jets taky odstartoval v roce 1984 trenérskou dráhu jako asistent Barryho Longa. Proti Jimu Nillovi už nastupoval, ve Winnipegu se s ním potkal, když tam hrál čtyři roky na křídle. Jejich cesty se později zkřížily několikrát.
Ještě než se v roce 1992 Bowness stal prvním koučem znovuzrozené Ottawy, vedl celek Bostonu. Vladimír Růžička pod ním nastřílel 39 gólů a se 75 body prožil nejlepší sezonu v NHL. V play off Bruins postoupili do finále Východní konference. Bownesse pak nahradil Brian Sutter, ale do Senators si ho vytáhl manažer John Ferguson. Znal ho už z Winnipegu. Týmem prošel třeba Tomáš Jelínek, Růžička v Ottawě končil svoji zámořskou štaci. Pro klub pracoval od jeho vzkříšení taky Jim Nill.
„Byli jsme nový klub a neměli moc dobrý tým. Pro kouče to nebyla dobrá situace. Každý den přišel do práce, choval se stejně. Chtěl, aby se kluci zlepšovali a tým se zvedl, to bylo u něj vždycky prvotní,“ líčil tehdejší skaut Nill.
„Hrál jsem proti němu, pak pod ním. Možná mě mohl stavět trochu víc. Jenže to nedělal, což je jediná věc, kterou mu dodnes zazlívám. Možná i proto se ukázal jako lepší kouč, než jsem si myslel. Ale sledoval jsem, jak zrál, jak se posouval a kde je dneska.“
Senators skončili v lize třikrát za sebou poslední, během čtvrté sezony Bownesse propustili. Zamířil do New York Islanders, pak Phoenixu. V obou týmech provizorně zaskakoval v hlavní roli a zase ji opouštěl. Potom už žil jen ve stínu jako asistent. V Coyotes pomáhal Waynu Gretzkému, ve Vancouveru zase Alainu Vigneaultovi. V roce 2011 prohráli Canucks finále Stanley Cupu s Bostonem až v sedmi zápasech. Pět sezon pak Bowness byl k ruce Jonu Cooperovi v Tampě. Zodpovídal tam za obránce a hru v oslabení.
„Kdo Ricka poznal, ví, jaké má kvality. Stačí si projít jeho historii. Na střídačce obsáhl pět dekád, trénuje téměř čtyřicet let. Pokud tuhle práci někdo dělá tak dlouho, asi ji dělá dobře,“ vyprávěl Nill z edmontonské bubliny po postupu Stars do finále play off. Tehdy oznámil, že si Bowness zaslouží fungovat jako řádný a nikoli provizorní kouč. A že to spolu začnou spolu řešit. Během působení v Tampě prožíval jako trenér 2000. zápas v NHL. Tehdejší manažer Steve Yzerman se s ním pak rozloučil s tím, že obrana týmu nebyla dost dobrá.
Nill do Dallasu přicházel před šesti lety jako jeden z architektů silné dynastie Detroit Red Wings z přelomu tisíciletí. Věděl, co dělá, Bownesse znal. I v Dallasu však začal jako vždycky. V upozaděné roli asistenta. Výsledek? Dallas je pod vedením vlídného kouče ze staré školy ve finále Stanley Cupu. Poprvé od roku 2000. A schyluje se k tomu, že si to Bowness rozdá s Cooperem a jeho Tampou. Pokud tedy ještě Islanders druhou sérii neotočí.
„Když sledujete hru týmu, zjistíte, za koho hraje. Tohle mužstvo hraje za trenéra a trenér zase za hráče. A to je skvělé zjištění pro všechny. Tohle nás sem dovedlo,“ shrnul dallaský boss Nill.
