Z Markvartovic až do Štrasburku! Při cestě na trénink míjí Evropský parlament, během procházky centrem mu kulisu dělá katedrála Notre-Dame, a co se týče jeho oblíbené kávy… „Je to posun proti Poděbradům,“ míní basketbalista Jaromír Bohačík, který si po odchodu z Nymburka zvyká na nové francouzské angažmá. Od klubu již vyfasoval sněhobílý offroad a každé pondělí metelí na váhu.
Když si před šesti lety zkusil své první zahraniční angažmá v belgickém Leuvenu, nevyšlo mu to. Po pouhém roce zamířil zpět domů, netajil skleslost a musel hodně makat, aby svou kariéru ještě restartoval. Nyní je ale dál a jinde. Je mu již 28 let a je ve městě, kde by se mělo na spravedlnost a lidská práva pečlivě dohlížet.
Ve Štrasburku!
„Sami Francouzi o něm říkají, že je evropským hlavním městem, a je to tu vidět na každém kroku,“ vypráví basketbalista Jaromír Bohačík z nového působiště, kde vedle slavného Evropského soudu sídlí i Evropský parlament nebo Rada Evropy. „Zatím jsem o návštěvě neuvažoval, ale kdyby se naskytla šance, určitě bych se nebránil,“ usmívá se.
| JAROMÍR BOHAČÍK |
| Narozen: 26. května 1992 (28 let) |
| Výška/váha: 198 cm/90 kg |
| Pozice: křídlo |
| Kariéra: Prostějov (2010-2014), Leuven (2014-2015), USK Praha (2015-2017), Nymburk (2017- 2020), Štrasburk (2020-) |
Uplynul už více než rok od chvíle, kdy zářil na MS v Číně, kde svými body táhl Česko k historickému šestému místu. V létě kolem něj kroužila řada klubů, spekulovalo se třeba o Fenerbahce Istanbul… Nicméně jen Štrasburk dal jeho tehdejšímu zaměstnavateli z Nymburka na stůl jasnou nabídku v hodnotě desítek tisíc eur. „Ještě mě to táhlo ven,“ vysvětloval pak Bohačík a připustil: „Polepším si i finančně.“
Teď už je na místě – na levém břehu Rýna a v rodišti fotbalového kouče Arsena Wengera. Připraven na druhou zahraniční šanci i na poznávání místních specifik, včetně oblíbené kávy.
„Protože je tu celý tým až na jednoho hráče nový, sondoval jsem terén hlavně u realizačního týmu. Štrasburk je na tom na poli kávy určitě lépe než zbytek země, která výběrovými druhy není až tak políbená. Francouzi, myslím, obecně kávu až tak nevyhledávají. Díky evropskému charakteru Štrasburku jsem ale nějakých pět kaváren ve městě našel a oblíbil si je. To je posun i oproti Poděbradům, kde je teď výběrová jen jedna kavárna. Tady můžu občas i změnit lokál,“ žertuje.
Malebné historické uličky, katedrála Notre-Dame a restaurace na každém rohu… To ho oslovilo. „Mám pocit, že v centru jich je snad nejvíc, co jsem kdy kde viděl. V každém domě je minimálně jedna restaurace a návštěvníci zde mají obrovský výběr,“ líčí.
Jenže nejdřív práce, potom zábava. Vedení minule desátého týmu ligy ho sice po příjezdu nechalo pár dní bydlet v hotelu, než prošel všemi zdravotními prohlídkami, následně mu ale zajistilo jak byt v klidné lokalitě za městem, jen sedm minut autem od haly, tak i skvostný sněhobílý offroad.
Když s ním míří na tréninky, pravidelně míjí budovu Evropského parlamentu – samotná hala je od ní vzdálená zhruba dvě minuty. Jakmile ale vkročí do arény Rhénus Sport (hrálo se zde třeba finále Fed Cupu 2016, kde Češky porazily domácí Francouzky 3:2), v ní už šéfuje jiný muž.
Jen o pět roků starší finský kouč Lassi Tuovi, který před sezonou nahradil jinak reprezentačního šéfa Vincenta Colleta. „Má rád své rutiny, takže věci typu každé pondělí vážení a každý čtvrtek covid test jsou tu velice striktně dodržovány,“ popisuje Bohačík.
Ve hře je totiž hodně. Přes léto Štrasburk sáhl k razantní čistce v týmu, chce uspět v novém ročníku Ligy mistrů a vrátit se k nedávnému období, kdy vyhrál Francouzský pohár a byl v letech 2012 – 2017 pokaždé ligovým vicemistrem. Český šutér, který měl v posledním ročníku Ligy mistrů s Nymburkem průměr 12,1 bodu na zápas, by v kýženém restartu měl hrát jednu z hlavních rolí.
S klubem zatím podepsal jednoletý kontrakt. Zatím…
„Basket má ve městě jméno a klubismus tu silně funguje, což je znát i na spoustě dobrovolníků, kteří se o tým starají. Třeba náš atletický trenér, který ve městě vyrostl, už jako kluk chodil na SIG fandit a od patnácti let snil o tom, že tu jednou bude pracovat. Nakonec se mu to splnilo. Takovou historku bychom u nás asi těžko hledali,“ vypráví Bohačík.
Před blížícím se startem sezony je však stále nejisté, jak to bude s přístupem fanoušků do hal. Ve hře je možnost obsazování hlediště ob řadu a ob místo, kdy by pospolu mohli sedět jen členové rodiny. „Naše hala má kapacitu přes 6000, tak by se do ní nějaká tisícovka dostat mohla,“ přeje si Bohačík, který teď bifluje i nový jazyk.
Pomáhají mu i spoluhráči, mezi nimiž je třeba Axel Toupane, francouzský reprezentant, bronzový medailista z loňského mistrovství Evropy. „Kluci mi často překládají, protože Google všechno nezvládne. Francouzština se mi tedy po prvních zkušenostech zdá ještě těžší. Foneticky je pro nás velmi náročná na pobrání, takže i když se do mě spoluhráči snaží nějaká slovíčka natlačit, je to těžké,“ netají se český basketbalista.
Do Francie ovšem nezamířil sám, a proto po přesunu zažívala náročné chvíle i jeho žena Petra. „Má to docela složité. Na druhé straně bylo štěstí, že její šéf měl velké porozumění pro to, že já budu pracovat v cizině, protože zažil stejnou zkušenost, byť v úplně jiném oboru. Manželce umožnil odejít se mnou, nicméně už po prvním týdnu tady musela zpátky do Čech, aby dokončila své povinnosti v práci a dobalila naše věci,“ popisuje Bohačík. A protože jeho partnerka pracuje na ministerstvu obrany, došlo zprvu i na úvahy o zaměstnání na blízkých evropských institucích. „Ale nakonec si z toho udělá nejspíš vzdělávací pobyt – na jazyky a další rozšíření obzorů,“ dodává český reprezentant.
Jak tedy jeho druhá zahraniční mise v baště lidských práv dopadne? Francouzská liga startuje již příští týden.
