Jednoho letního dne se v malé rakouské vesnici narodil 42leté neprovdané selce chlapeček. Vzhledem k tomu, že byl rok 1837, bylo mírným skandálem, že se dítě narodilo z nemanželského svazku. Maria Anna Schicklgruberová ale rozhodně nebyla první ženou, která se v této situaci ocitla. Ve skutečnosti by se na její příběh pravděpodobně úplně zapomnělo, kdyby syn, jehož porodila, neměl svého vlastního syna, který nesl možná nejslavnější jméno v historii: Adolf Hitler.

Maria Anna Schicklgruberová pojmenovala svého syna Alois. Kdo byl otcem, se ve vesnici spekulovalo a farář, který chlapečka křtil, nechal prostor na křestním listu prázdný. Místo jména otce napsal "nelegitimní". Když bylo Aloisovi pět let, jeho matka se provdala za dělníka Johanna Georga Hiedlera, který se jako 84letý přiznal k Aloisově otcovství. To ale matka Maria Anna potvrdit nemohla, byla už mrtvá a spekuluje se o tom, že otcem byl spíše bratr Johanna Georga Johann Nepomuk Hüttler. I když celé mládí Alois používal příjmení po své matce "Schicklgruber", vyslyšel přání otce a nechal se přejmenovat. Úředníci ve státním úřadu v Mistelbachu 6. ledna 1877 změnili jméno Alois Schicklgruber na Alois Hitler.

O důvodu, proč úředníci napsali jméno špatně, historici stále spekulují. Nejpravděpodobněji zapsali jméno foneticky a s pravopisem si nedělali hlavu. Hlavní bylo, že Alois najednou patřil do rodiny a stal se dědicem majetku rodiny Hiedlerových. To už nepracoval jako obuvník, kterým se vyučil, ale jako celní úředník v polní armádě. Právě díky práci potkal svou první ženu Annu Glasslovou, která byla dcerou zámožného vyššího celního úředníka. Alois ale nebyl typ do manželství, byl proslulý svými zálety a manželka je trpělivě snášela až do jeho poměru se služebnou z hotelu Pommer Inn Franziskou Matzelsbergerovou. Anna požádala o rozvod. Alois si však svou milenku vzít nemohl, protože rozvod nebyl v římskokatolické církvi povolený. Žil s ní tedy tzv. na hromádce.

V roce 1876 si najal Alois Hitler na výpomoc do domácnosti tehdy šestnáctiletou Klaru Pölzlovou. Byla to jeho nevlastní neteř nebo také, pokud byl jeho biologický otec Johann Nepomuk Hüttler, pokrevní neteř. Jelikož si s mladou Klarou začal milenecký poměr, Francizka udělala scénu a Alois musel služebnou propustit. Později v roce 1883 první Aloisova manželka zemřela a on si mohl konečně Francizku vzít. Ta mu porodila dvě děti - Aloise ml. a Angelu. Hned poté však těžce onemocněla a léčila se v lázních s tuberkulózou. Alois tak znovu zaměstnal Klaru, kterou si po smrti druhé manželky v roce 1885 vzal.

Klara dohromady porodila 6 dětí. Dvě z nich však zemřely jako batolata na záškrt a jedno na spalničky. Otto zemřel, když mu byli tři roky. Třetí dítě Adolf a poslední Paula přežily. Alois Hitler byl přísný otec, který požadoval absolutní poslušnost a často své děti bil. Jeho kolega ho popsal jako „velmi přísného, ​​náročného a pedantského, nejnepřístupnějšího člověka, který byl posedlý svou oficiální uniformou a rád se v ní nechal fotografovat". Adolfův nevlastní bratr Alois ml. popsal svého otce jako někoho, kdo „neměl žádné přátele, nikoho nepřijal a mohl být velmi bezcitný“.

Na rozdíl, od Klary, která se na svého jediného přeživšího syna zaměřila a snažila se ho před otcem chránit, Alois Adolfa bil i za sebemenší přestupek. Hitler si později vzpomněl, jak se po určitém okamžiku rozhodl "že už nikdy nebudu plakat, když mě můj otec bičoval“, což podle něj způsobilo, že bití nakonec skončilo. Nevlastní sourozenci Alois mladší a sestra Angela dokonce napsali společnou monografii, kterou historii v roce 2015 zveřejnili, kde píšou o útoku otce na mladého Adolfa: „V obavě, že by se otec ve svém nespoutaném vzteku už nemohl ovládat, matka utekla do podkroví a přikryla Adolfa ležícího na podlaze. Nedokázala však odvrátit otcovu poslední ránu, kterou bez sebemenšího zvuku přijala."

Adolf však nebyl jen obětí tyranského otce. V roce 2015 našli historici Timothy Ryback a Florian Beierl německý deník napsaný sestrou Adolfa Hitlera s tím, že nabízí pozoruhodný pohled na nefunkční povahu "Führerovy" rodiny. Deník Pauly Hitlerové, objevený na neznámém místě v Německu, odhaluje, že její bratr byl v mladistvém věku tyranem, a že ji bil. Když jí bylo osm a Adolfovi 15, Paula napsala: „Ještě teď cítím na tváři ruku mého bratra.“ Paula byla historiky považována za někoho, kdo měl v její rodině jediný čistý štít. Výzkum pana Beierla ho však přivedl k ruským vyšetřovacím dokumentům, které odhalily skutečnost, že Paula Hitlerová byla zasnoubená s Erwinem Jekeliusem, odpovědným za zplynování 4000 lidí během války.

Obraz nefunkční rodiny skončil Aloisovou smrtí v roce 1903, kdy ve své oblíbené hospůdce zemřel na infarkt. Adolfovi bylo 14 let a smrt otce mu ponechala svobodu, aby mohl pokračovat ve svém snu stát se umělcem, ve kterém ho matka plně podporovala. Ačkoli Hitler později prohlásil: „Nikdy jsem ho nemiloval, měl jsem z něj strach,“ mezi otcem a synem existovaly kromě nekontrolovatelných záchvatů vzteku také jiné nápadné podobnosti. Budoucí "Vůdce" také zaměstnal svou nevlastní neteř jako služebnou a navázal s ní intimní vztah.