Nejlepším brankářem sezony 2019/20 byl před druhým finálovým šturmem mezi Dallasem a Tampou vyhlášen Connor Hellebuyck. V základní části získal nejvíce čistých kont, v počtu vítězství byl druhý. Sluší se zatleskat. Takřka dvoumetrový kolos prožil v průměrném Winnipegu skvělý ročník, vysocí brankáři hrají v současné NHL první housle. Ale nebylo tomu tak vždy. V roce 1931 získal Vezina Trophy Roy Worters, se 160 centimetry historicky nejmenší hráč, který se kdy ve slavné soutěži představil. Pojďme po stopách jeho silného příběhu.
Ale zastavme se ještě u Hellebuycka. Druhou nominaci v pondělí konečně přetavil a stal se prvním brankářem ve společné historii Atlanty a Winnipegu, který získal Vezina Trophy. „Musím říct, že hlavní pocit, který ve mně převládá, je úleva. V roce 2018 jsem byl blízko, ale více hlasů získal od generálních manažerů Pekka Rinne. Teď přišel můj čas, je to odměna za nesmírně těžkou sezonu, kterou jsem musel absolvovat,“ glosoval svůj triumf americký gólman.
27letý rodák z Commerce poblíž Detroitu, odkud se nikdo nikdy NHL ani nepřiblížil a celkem se tam narodilo jen 39 hokejistů, se letos v kase v základní části představil hned 58x, stejně vytížený byl jen Carey Price. 31 utkání dovedl do vítězného konce (Andrej Vasilevskij byl o jednu výhru úspěšnější), šest bez toho, aniž by inkasoval branku.
Také vévodil gólmanům v počtu střel, jimž čelil (1 796), i v počtu úspěšných zásahů (1 656). Kariérní rekord si vytvořil 51 zákroky při výhře 3:2 nad San Jose Sharks 1. listopadu, kdy také vytvořil klubový rekord 27 zákroky za třetinu. Klobouk dolů!
VEZINA TROPHY WINNER, CONNOR HELLEBUYCK! 🏆
— Winnipeg Jets (@NHLJets) September 21, 2020
Sounds good, doesn’t it? 😃
Congrats to Connor Hellebuyck on winning the Vezina Trophy at the 2020 #NHLAwards! pic.twitter.com/FVJ5xOYe4E
„Samozřejmě bych byl rád, kdyby se nám play off povedlo o něco lépe a nevypadli už v předkole s Calgary, ale když se ohlédnu, musím se pochválit. Podařilo se mi několik skvělých věcí a příští rok, doufám, budu ještě lepší. Stejně tak celý Winnipeg,“ dodal sebevědomě Hellebuyck, který trpí na řadu zvláštních rituálů. Třeba jeho gymnastika očí, kterou praktikuje před zápasy, je vyhlášená.
Kdybychom změřili poslední tři vítěze Vezina Trophy, žádný neměl méně než 190 centimetrů. Vítěz z roku 2018 Rinne měří 196 centimetrů, loňský „šampion“ a letošní finalista Vasilevskij 193, Hellebuyck rovněž 193. O to bizarněji vypadá při pohledu na fotky nejlepší brankář NHL ze sezony 1930/31 Roy Worters. Tehdy se svým týmem navíc ani neprošel do play off...
„Pamatuji si, jak si z něj spoluhráči pořád utahovali. Smáli se, že samozřejmě je typem gólmana, který praktikuje stand-up styl. Protože kdyby se válel po ledě, tak si ho do pr*ele ani nikdo nevšimne,“ vzpomínal se smíchem v rozhovoru pro The Hockey News hokejový historik Bob Duff.
Sekera do hlavy soupeře
Jen považte, aktuální výška hokejové branky s rozměry NHL je 182,88 cm na 121,92 cm, čili Worters by nad břevnem přečníval jen o necelých 39 čísel. Přesto se z brankáře, které se přezdívalo Shrimp (Prcek), nebo ostřeji Goblin (Skřet), stala legenda. „Nejmenší muž historie soutěže, přesto obr,“ píše se u jeho jména trefně na NHL.com.
Kanaďan Worters byl totiž prvním gólmanem, který dokázal během své kariéry vychytat 66 shutoutů. Až později ho v počtu nul překonal například Terry Sawchuk nebo legendární Martin Brodeur, a dodnes sedí na 14. místě v žebříčku čistých kont. Stejně tak se stal prvním brankářem, který se mohl těšit ze zisku nejprestižnější Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče sezony.
Narodil se v říjnu 1900 v Torontu, kde si chodil začapat s amatéry. Pohodový ťukes to ale vždy nebyl, během play off proti Iroquois Falls v březnu 1921 byl za drsnou sekeru do hlavy protihráče suspendován po zbytek ročníku. I v malém těle může být schovaný velký agresor.
Hvězdou se stal v Pittsburghu, kdy tamní Yellow Jackets přivedl k dvěma titulům (1924 a 1925) v United States Amateur Hockey Association. Během rozšiřovacího draftu v roce 1925 se stal jedničkou Pittsburghu Pirates (18-16-1 a 1.90 brankový průměr) a v lize skončil druhý se sedmi čistými konty.
Fanouškům slaboučkých Pirates navždy utkvěl zejména jeden zápas. Ve své první sezoně při porážce 1:3 od Americans zastavil 70 ze 73 střel. Pro zajímavost: sestava Pirates byla ten ročník na jméno stejná, jako soupiska Yellow Jackets. Za Piráty odchytal „železný muž“ tři roky bez toho, aby přepustil své místo jinému brankáři, než byl 1. listopadu 1928 poslán do New York Americans výměnou za Joe Millera a pár drobných.
This night in 1925: New York Americans and Pittsburgh Pirates set NHL record with 141 shots in Americans’ 3-1 win, NY w/ 73-68 edge. Pirates’ 5-foot-3 Roy Worters (photo with Americans) made 70 saves for Pirates vs 67 for 5-foot-6 Jake Forbes (here with Hamilton Tigers) pic.twitter.com/zChW59tmRw
— Dave Stubbs (@Dave_Stubbs) December 26, 2019
Brankář soupeře se bál o život
Jeho nový zaměstnavatel trefil jackpot, beznadějně nejhorší tým „Kanadské divize“ skončil díky jeho skvělým výkonům druhý, z 38 utkání odchytal třináct s nulou a fantastickým průměrem 1.15. Stal se navíc prvním brankářem, který svá první dvě utkání (Za Pirates a Americans) ozdobil čistým kontem. Na konci sezony 1928/29 právem také získal Hart Trophy.
Přesun z Pittsburghu se přitom neobešel bez kontroverzí, Wortersovi hrozila za porušení smlouvy s Pirates suspendace a traduje se, že klíčovým člověkem, který inicioval jeho příchod do New Yorku, byl majitel Americans Bill Dwyer. Gangster, který kšeftoval v době prohibice s alkoholem a strávil dva roky ve vězení, měl své nové jedničce slíbit 8500 dolarů za sezonu, což z Worterse udělalo v té době bezkonkurenčně nejlépe placeného brankáře v NHL.
Průměrná gáže hokejisty tehdy činila necelé tři tisícovky. Dwyer měl vůbec „zajímavé“ metody. Na domácí zápasy rád umisťoval svého brankového rozhodčího, který hlásil gól hned, jak se puk dotkl brankové čáry. Ani ji nemusel přejít, stačil kontakt, tak zněly noty velkého bosse. V sezoně 1928 jasný zářez odmítl akceptovat gólman Ottawy Alex Connel, který nezvládl svou frustraci a sudího udeřil pěstí do nosu. Po zápase na něj před Madison Square Garden marně čekali jeho přátelé a okamžitě zalarmovali policii, že je jejich přítel určitě po smrti.
Až druhý den vyšlo najevo, že Connela z haly tajně bočním vchodem vyexpedovali policisté a odvezli ho na vlakové nádraží. Ve vlaku se prý Connela dokonce jeden cestující zeptal, zda náhodou není hokejový brankář, ale vyděšený Connel řekl, že nikoliv. Měl obrovský strach z Dwyerovy pomsty, tak se raději zapřel.
Lapačka? Jen druhá vyrážečka
Ale zpět k Wortersovi. „Měl hodně zvláštní styl, k lapačce přistupoval jako k vyrážečce, všechny střely, které do ní mířily, jen odpinkával do rohu,“ zavzpomínal Duff a pokračoval. „Hrál za opravdu hrozné týmy. Abyste si to představili, tak Americans byli něco jako Cleveland Browns v současné NFL. Porážky střídaly porážky. Worters mohl v zápase udělat všechno dobře, ale stejně prohrál třeba o pět gólů.“
Za devět let si o Stanley Cup zahrál jen dvakrát, jeho tým byl po většinu času bitý jako žito. Zajímavostí je, že v sezoně 1929/30 byl na jedno utkání zapůjčen do Montrealu, kterému se zranil George Hainsworth. Maličký „záskok“ utkání zvládl a Canadiens na konci ročníku slavili zisk Stanley Cupu díky vítězství 2:0 na utkání nad Bostonem. Wortersovo jméno na něm ale samozřejmě nefiguruje.
Skvělou kariéru ukončil Worters v roce 1937, celkem v NHL odchytal 484 utkání, v sezoně 1932/33 byl dokonce kapitánem Americans. Do síně slávy byl „Prcek“ uveden v roce 1969. In memorian, v 57 letech podlehl 7. listopadu 1957 po dlouhém boji rakovině krku.
