Už mluvíte o tom, kde byste i rád umřel. Čím vás Tábor tak uhranul?

Vycházím z toho, že to je místo, kde mám kořeny a kde mají kořeny moji předci. Vždycky se mi tady líbilo a pokaždé, když jsem byl někde v zahraničí, se mi po něm stýskalo. A stýskalo se mi ani ne po lidech, protože s těmi může být člověk v kontaktu i na dálku, ale spíš po tom materiálním starém Táboře, po dlažebních kostkách a křivolakých uličkách. Po geniu loci, který má. Zní to jako klišé, ale tohle město bylo postaveno na myšlence – a je to tady cítit na každém kroku.

Přesto je Tábor turisty neobjeven. Lidé míří do Krumlova, do Jindřichova Hradce… a Tábor míjejí. Proč zůstává stranou zájmu?

Myslím, že tohle je tradovaný omyl, Tábor už objevený je. Teď v létě, po koroně, to bylo dokonce turisticky dost na hraně. Možný důvod, proč dlouho objevený nebyl, je nejspíš prozaický – my tady nemáme žádný hrad ani zámek, což je pro každé město zásadní pamětihodnost.

Tento článek je v plném znění dostupný po zakoupení speciálního vydání týdeníku Respekt.

Autorka: Kateřina Mázdrová

Zdroj: Respekt.cz