Mohli bychom se na to ale podívat i zcela jinak. Konvenční zemědělství zatěžuje životní prostředí výrazněji než bio. Kdyby politici dokázali zajistit, aby škody na životním prostředí zaplatili jejich původci, vycházela by najednou cena bioproduktů jinak – dokonce by možná u řady z nich byla lepší než u běžně vyráběných potravin.

Chybí úplná kalkulace nákladů

Pravda o nákladech se však u švýcarského zemědělství a potravinářství zjišťuje jen obtížně. Federace například již dlouhá léta vykazuje náklady, jimiž sanuje škody, které způsobují uživatelé silnic, kolejové i letecké dopravy, avšak v ceně dopravy se odrážejí jen neúplně: možná poškození přírody a krajiny, znečištění vzduchu nebo havárie. U výroby potravin však srovnatelná kalkulace úplných nákladů chybí úplně.

Vision Landwirtschaft nyní jako think tank předkládá publikaci, ve které jsou vykázány celkové náklady zemědělství, a ukazuje, kdo je nese. Studie přitom dochází k frustrujícímu závěru. Spotřebitelé nesou zhruba polovinu externích nákladů na zemědělství, které představují celkem 15,9 miliard franků. Velkou část zbytku platí stát – tedy plátce daní – a veřejnost, která je dotčena například zatížením životního prostředí. Podkladem pro studii jsou oficiální statistiky federace a vlastní výpočty externích nákladů švýcarského zemědělství.

Podíl plátců daní a veřejnosti se výrazně liší v závislosti na produktu. Například u hovězího masa nesou spotřebitelé jen asi o něco více než třetinu skutečných nákladů. U vepřového masa jsou to už ale téměř dvě třetiny a u drůbeže a vajec tři čtvrtiny. Nápadné je, že u čerstvých rostlinných produktů musí spotřebitelé připlácet většinou jen zřídka: u zeleniny přebírají 80 % nákladů, u ovoce dokonce 90 %.

Podstatným důvodem tohoto zkreslení je, že federace produkci potravin finančně podporuje všemi možnými způsoby: příspěvky od federace jsou poskytovány na cukrovku a na mléko pro výrobu sýrů, ale i na přístroje pro postřik pesticidy a likvidaci odpadu z jatek. Podle Vision Landwirtschaft nelze opomenout ekologické škody, které způsobují například pesticidy, emise amoniaku nebo skleníkové plyny a musí je nést veřejnost.

Protože tyto náklady nelze zjistit na trhu, vypočítávají autoři studie jejich výši podle výdajů, které federace vynakládá na snížení škod na životním prostředí. Z příspěvků federace na polní kultury bez pesticidů například odvozují, že náklady na životní prostředí a zdravotnictví související s použitými pesticidy činí 1200 franků na hektar. Po vynásobení ošetřovanou plochou vyjdou celkové externí náklady na používání pesticidů. Analogicky jsou vyhodnoceny externí náklady v důsledku emisí amoniaku a skleníkových plynů. Podle Vision Landwirtschaft činí celkové škody na životním prostředí připadající na zemědělství 3,6 miliard franků. V porovnání s jinými studiemi je tento odhad nákladů zemědělství na životní prostředí spíše konzervativní. V jedné studii zpracované Avenir Suisse jsou téměř dvojnásobné.

Výsledky studie jsou pro současné rozhodování v oblasti agrární politiky výbušné: ukazují, že nejvíce federálních peněz dostávají právě ty části zemědělství, které se nejvíce podílejí na zatížení přírody a zdraví. Výroba potravin z živočišných zdrojů, která zajišťuje téměř polovinu potřebných kalorií, způsobuje dobré tři čtvrtiny zatížení životního prostředí. Z federace však dostává čtyřikrát tolik subvencí, než výroba rostlinných potravin. Těch několik stovek milionů franků, kterými federace škody žehlí, nelze z hlediska uvedených skutečností považovat za jejich skutečné omezení – takový je závěr studie.

Ignorování principu původce a chybně vydávané subvence vedou podle autorů studie k tomu, že produkty vyráběné udržitelným způsobem, jsou příliš drahé. „Jestliže fazole nebo burger pro vegetariány stojí víc než kuře nebo mleté maso, vypadá snaha spotřebitele nebo výrobce získat udržitelné produkty jako boj s větrnými mlýny“, říká Felix Schläpfer, který vyučuje jako profesor na odborné vysoké škole Kalaidos v Curychu.

Podpora produktů škodících životnímu prostředí je rovněž v rozporu s oficiálními cíli a strategiemi federace. Podle švýcarské strategie v oblasti výživy je v zemi příliš vysoká spotřeba masa, tučných mléčných produktů jako máslo a smetana, a příliš nízká spotřeba obilných produktů, brambor, luštěnin a zeleniny. Navíc na cíle z hlediska klimatu může zemědělství dosáhnout pouze tehdy, jestliže bude produkovat méně masa a mléka, a zejména jestliže sníží stavy hovězího dobytka.

Svaz zemědělců kritizuje

Svaz zemědělců může číslům o skutečných nákladech zjištěných Vision Landwirtschaft jen těžko oponovat. Náklady zemědělství se prý dříve počítaly jinými metodami a studie přitom docházely ke zcela jiným výsledkům. „To ukazuje, že u mnoha různých zkoumaných bodů chybí dostatečně vědecky seriózní datové podklady“, říká mluvčí Sandra Helfenstein. Studie prý klade důraz na náklady a její výpočty jsou příliš „velkorysé“. Užitky zemědělství jsou naproti tomu potlačovány.

Vision Landwirtschaft požaduje, aniž by to federace brala na vědomí, aby se udržitelnému zemědělství přestaly do cesty házet miliardy pocházející z daní. K tomu je ovšem zapotřebí plán, jehož horizont přesáhne čtyřleté etapy agrární politiky a který bude úzce koordinován s cíli federace v oblasti životního prostředí, klimatu, zdraví a výživy.

Odstranění subvencí pro živočišnou výrobu, které Vision Landwirtschaft propaguje, by v současné době vyvolalo odpor, stejně jako navrhované poplatky za jadrná krmiva, dovážená krmiva a pesticidy. Výhledová představa o poplatcích na dovážené potraviny, které by měly zabránit znevýhodnění domácí produkce, by zatím nesouhlas zemědělců s uvedenými návrhy změnil jen málo.

Autor: David Vonplon

Zdroj: Schweiz Neue Bürcher Zeitung