Ten, který s bratrem vyprodal Strahov

Není snad u nás člověka, který by neznal aspoň jednu jeho píseň. Jmenuje se Jan Nedvěd a v hudbě je samouk. Vyučil se elektrikářem, pak dálkově vystudoval gymnázium a do roku 1982 byl zaměstnán u národního podniku Spoje. Od mládí hrál na kytaru a jeho hudební vkus formoval tramping, zvláště v okolí Luk pod Medníkem, vyhlášeného letoviska na pravém břehu řeky Sázavy nedaleko Prahy. Známá je především osada Toronto a právě ona dala název skupině, kterou Jan Nedvěd založil společně s bratrem Františkem. Toronto záhy přejmenovali na Brontosaury a Jan Nedvěd začal mít se svými písněmi úspěch, tím prvním velkým byla autorská cena na Portě v roce 1974. Získal ji za píseň Kamarád.

Jan Nedvěd dál sázel jednu píseň za druhou, a tak se postupně u táborových ohňů zavedly třeba písně Stánky, Podvod, Na kameni kámen, Růže z papíru, Dobrej den, Všechno nejlepší, Kytka nebo Frankie Dlouhán, k níž napsal text, které opěvují přírodu, kamarádství a dobré lidské vztahy a potvrdily schopnost sdílet pocity svých posluchačů a vystihnout je.

Písně Jana Nedvěda tvoří vyváženou a uzavřenou jednotu melodie, textu a hlasu, jako třeba v písni z roku 1996. Je na albu s názvem Pasáček hvězd, jmenuje se Kohout.