STARÉ VZPĚRAČSKÉ DISCIPLÍNY: ŠROUBOVÝ TLAK

Ve své praxi autora historických článků jsem býval konfrontován s dotazy zvídavých čtenářů, případně jsem tu a tam četl mylné, nesprávné popisy tohoto starého cviku od různých autorů. Zde je příležitost situaci definitivně vyjasnit.

Způsob provedení šroubového tlaku

 Šroubový tlak čili vytočení (anglicky bent-press nebo taky screw-press, ale též one-hand-twist, německy schrauben drück, rusky vykručivanije) je disciplinou z nejstarších a dnešní praxí téměř opuštěných (amatérsky jej provozuje americká federace USAWA). Cvik ze skupiny pomalých zdvihů kladl největší nároky na ohebnost spodních zad a pasu – kdepak paže! Po přemístění činky k rameni, což se dělo kontinentálně soupažně, jednou paží nebo převážením svisle stojící činky dozadu, se loket činné paže zapřel do boku, zatímco horní část těla klesala stranou a vpřed do téměř horizontální polohy. Paže jen podepírala činku, pod níž se tělo doslova vsouvalo. Z toho je zřejmé, že činku vlastně zvedalo tělo, respektive síla pasu a zad.

Pro lepší pochopení ocituji výklad dobového experta Earle Liedermena z USA: „Šroubový tlak není skutečný tlak, spíše rovnovážný výkon, protože trup se pohybuje dolů od činky. Pokud tedy držíte činku v pravé ruce, musí to být přesně uprostřed osy. Dál vůbec není nutné tlačit činku vzhůru, ale držet ji pevně v dlani. Váha těla se přenáší na levou, mírně pokrčenou nohu, zatímco pravá paže je pokrčená a zapřená loktem do pravého boku nad kyčelním kloubem. Trup se dál stáčí doprava a současně ohýbá dolů, dokud se rameno nepřimkne ke stehnu levé nohy. Činka zatím stále zůstává ve stejné pozici a tělo jde od činky tak hluboko, až je nosná paže napnutá a zátěž vyvážená. Poslední fází je napřímení z úklonu do stoje s činkou nad hlavou.“

Šroubový tlak není skutečný tlak, spíše rovnovážný výkon, protože trup se pohybuje dolů od činky.

Na přelomu 19. a 20. století byl šroubový tlak jedním z kritérií schopností siláka, protože se takto dalo zvednout jednou paží víc než oběma. Francouzský vzpěrač Léon Seé však v roce 1904 řekl: „Šroubový tlak není ve Francii pokládán za silový výkon. Sportovec takto může vzepřít až dvojnásobek váhy, kterou dokáže jednou paží přemístit, a samotný tlak není vůbec žádný tlak. Jde jen o to, jak ohnout tělo do strany. Ve Francii nebyl šroubový tlak nikdy oficiálně zařazen do soutěží.“

V jisté sportovní encyklopedii stojí, že prvním mužem, který prováděl benchpress, byl Američan Richard Pennel. Zjevná mýlka ve znalostech autora se nalézá v záměně slov bench-press a bent-press, což je právě ona stará verze výtlaku jednou paží, známá též jako „tlak v ohnuté pozici těla čili úklonu“ neboli vytočení. Pennel byl skutečně prvním mužem na světě – nebo alespoň v moderní době – který vytlačil jednou paží více jak 200 liber. Svůj výkon provedl v John Wood´s Gymnasium v New Yorku dne 31. ledna 1874; vážil tehdy 80,8 kg a zvedl 91,4 kg (což bylo více, než evropský rekord prof. Attily 90 (?) kg. Podotýkám ještě, že Pennel zřejmě použil nedokonalou verzi šroubového tlaku, cosi mezi výtlakem s úklonem trupu a dotlačeným výrazem (push-press). Dne 23. července 1877 vytlačil 95 kg, pak se sehnul a levou rukou zvedl 25,4 kg kouli s uchem. Tím se zřejmě stal objevitelem cviku, známého později jako „soupažný zdvih libovolným stylem – Two Hands Anyhow.“

Jako skutečného originátora šroubového tlaku historie uznává Louise Attilu, jehož maximální výkon v roce 1877 činil 95,3 kg. Zátěž 95,5 kg zvedl v roce 1885 vídeňský silák Franz Stähr, ovšem rekordní hranici nejvíc posunul hamburský profesionál Carl Abs (110 kg) – až na 110 kg. První opravdový výkon Louise Cyra (132 kg) v hrubém výtlaku jednou paží je datován rokem 1889, kdy v St. Henri v Quebecu dostal nad hlavu 120,3 kg.

Světoznámý silák a bodybuilder Eugen Sandow (84 kg) překonal v lednu 1891 Stährův rekord s přemístěním jednoruč zdvihem 113,5 kg činky. Koncem roku v Londýně Sandow ustavil světový rekord zvednutím 122,1 kg. Postavil činku do svislé polohy, podložil ji 25 cm vysokým blokem a převážil na rameno. Sandow se zřejmě domníval, že jeho rekord přečká roky, jenomže 18. ledna 1892 a opět v Londýně jej překonal Louis Cyr. Mohutný Kanaďan vytlačil převážně silou činku vážící 124 kg, kterou předtím soupažně přemístil. S přemístěním jednoruč Cyr v roce 1896 zvedl 115,3 kg.

„Skandinávský lev“ August Johnson (94 kg) během své návštěvy St Petersburgu v roce 1892 přemístil jednou paží a vytlačil 115,8 kg.

Do přetahování na dálku zasáhl rovněž „Ruský lev“ Georg Hackenschmidt (86 kg), který 22. dubna 1898 zvedl 122,3 kg, překonal Sandowa a vyhrál sázku o kalhoty svého trenéra Dr. Krajewského!

Kompatriot Louise Cyra Horace Barré (125 kg) posunul okolo roku 1896 rekord na rovných 125 kg. O další zlepšení se kolem roku 1900 postaral „Silák z Cincinnati“ Henry Holtgreve (127 kg). Hrubá jednoručka o váze 130,3 kg jistě nebyla jeho limitem, protože ji dokázal vytlačit téměř kdykoliv.

Švýcarsko-americký silák G.W. Rolandow (80 kg) potom zvedl pravou paží 135,3 kg (už vytříbenou technikou vytočení) a levou 120,3 kg (cca 1900). Na scénu již nastupoval mladý Arthur Saxon…

Dobová ilustrace zachytává při šroubovém tlaku Arthura Saxona.

Šroubový tlak vyžadoval dlouholetý nácvik techniky a síly, takže není divu, že se stal doménou profesionálních vzpěračů. Nepřekonatelným exponentem tohoto náročného cviku byl německý borec Arthur Saxon-Hennig, narozený v roce 1878. Už ve dvaceti letech zvedl 110 kg, ale cesta k vrcholu mu zabrala dalších sedm let.

Dne 5. ledna 1905 v Londýně Saxon zvedl 159,4 kg, přičemž použil kotoučovou nakládací činku. Pak v prosinci ve Stuttgartu vytvořil oficiální světový rekord, když vymanévroval nad hlavu masivní koulovou činku o váze 168 kg. Ani to však nebyl konec, neboť roku 1906 v Londýně zvedl improvizovanou činku vážící 175 kg! Saxon měl pro šroubový tlak nesporné fyzické dispozice, které mu spolu s dlouholetým výcvikem umožnily překonat všechny minulé rekordy o více jak 30 kg.

Zašlou slávu šroubového tlaku se v 50. letech m.s. pokusili oživit Američané Harold Ansorge výkonem 152 kg a Albert Beinert zdvihem 156,6 kg, leč bez většího ohlasu. Hrdinou síly už totiž byl Paul Anderson.

Deset nejlepších výkonů vzhledem k tělesné váze

O Saxonově výjimečnosti existuje mnoho dokladů včetně biografie z roku 1906. Na svých vystoupeních předváděl šroubový tlak po většinu svého života téměř denně (skonal 1921). Tvrdilo se, že zátěž 300 liber zvedal naprosto rutinně, doslova kdykoliv a s jakýmkoliv typem zátěže. Jednou dokonce vytlačil 137 kg činku, zatímco volnou rukou hrál na harmoniku! V roce 1904 zase vzepřel šroubovým tlakem 150 kg, což byla 72 kg činka se 41 kg jednoručkou, přivázanou k jednomu konci, a 37 kg jednoručkou na konci druhém. V prehistorii vzpírání bývaly činky velmi hrubé, masivní a s neotáčivými osami průměru až 60 mm. Vzepření takové činky vyžadovalo enormní sílu stisku rukou.

Američan John „Young“ Smith (76 kg) zvedl k rameni a odtud šroubovým tlakem 102 kg činku s osou o průměru 40 mm (1903).

George F. Jowett z Kanady (80 kg) provedl šroubový výtlak činky o váze 109 kg s 50 mm osou (cca 1920).

Vzpěrač a bodybuilder John Grimek (88 kg) zvedl v roce 1936 na rameno 122 kg činku s osou průměru 40 mm a provedl s ní devět opakování šroubového tlaku (ekvivalent 158 kg jednou).

O mnoho lepším dojmem než jakkoliv velká činka působilo zvedání tzv. živé zátěže. Toho využíval Arthur Saxon, který právě kvůli efektu vzpíral své bratry Kurta a Hermana na zvláštním sitzen aparatu. Přípravek vážil 11 kg, Herman 76 kg a Kurt 78 kg, což dohromady dává 165 kg. Jindy Arthur zvedl 60 kg kouli s uchem, na níž seděl bratr Kurt, který ve vzpažené paži držel 32 kg bulinu – celkem 170 kg.

Posledním památným trikem Arthura Saxona bylo zvedání šroubovým tlakem na malíčku. Zátěž 135 kg, kterou tvořil jeden z bratrů sedící na kouli s uchem, byla připevněná na koženém pásku, do něhož Arthur zastrčil svůj malíček!

Galéria