Už nějaký čas si do kolonky povolání nepíše boxerka, ale dětská ergoterapeutka. Fabiána Bytyqi nastoupila do zaměstnání, když ji koronavirová krize připravila o výplaty z ringu, a už by neměnila. „I kdyby mi někdo nabízel, abych zase jen boxovala, nešla bych do toho. Odejít z práce rozhodně nemíním,“ říká mistryně světa organizace WBC, která na jaře bojovala s nákazou covidem-19 a dnes večer se po deseti měsících znovu představí mezi provazy.
Sehnat nejlepší českou profesionální boxerku pár dní před zápasem není jednoduché. Fabiána Bytyqi je v jednom kole, a není to kvůli sportu. Dětští klienti na neurologii, s nimiž pracuje jako ergoterapeutka, ji zaměstnávají od rána do večera. Na tréninky vyráží brzy ráno, ještě potmě, do ringu se pak vrací večer po práci. Člověk by čekal, že před zápasem si vezme dovolenou. „Ještě nemám nárok, nastoupila jsem teprve v srpnu. Navíc neboxuju v sobotu, ale v pátek a ten si musím taky oddělat, to je jasný,“ směje se čtyřiadvacetiletá světová šampionka minimuší váhy.
Co vaše práce obnáší?
„Pracuju s dětičkami všemožných diagnóz a je to pro mě radost. Ergoterapii jsem vystudovala a vždycky jsem si říkala, že jestli se jí jednou budu věnovat, chtěla bych ji dělat s dětmi. A zrovna, když jsem se poohlížela po práci, uvolnilo se místo dětské ergoterapeutky na neurologii, takže jsem po tom hned skočila.“
Z vašich slov je znát, jak vás nové zaměstnání baví…
„Dělám to strašně ráda. Mám docela narvaný program, dětí je hodně. Každou půlhodinku jedno, třeba od osmi do pěti. Sotva stíhám oběd. S některými dělám jen grafomotoriku, trénujeme třeba úchop tužky, ale mám i těžší diagnózy, jako jsou dětské mozkové obrny nebo poruchy autistického spektra. Je to hodně široký záběr.“
Pořád jste ale i mistryně světa v boxu. Jak zvládáte tréninky?
„Třikrát týdně stíhám společné tréninky od 6.15, zbytek dnů trénuju sama tak, abych stihla být před sedmou v práci, takže začínám fakt brzo. Po práci jdu buď hned znovu trénink, nebo si dopřeju hodinku volna a trénovat jdu pak. Mám to teď dost nabitý, jsem furt v jednom kole, ale už jsem si na to zvykla.“
Dnes večer vstoupíte do ringu po deseti měsících, ale nepůjde při tom o mistrovský pás. Nebude vám chybět motivace?
„Kdepak! Já se hrozně těším už jen na to, že si po takové době stoupnu do ringu. A že si zaboxuju, doufám, že i před nějakými diváky. Pás, nepás, to neřeším. Mně stačí být zpátky v ringu.“
Jste uvolněnější, když není ve hře váš titul mistryně světa?
„Rozhodně ano. Já se opravdu jen těším. Nemám žádné obavy, že by něco nevyšlo. Vím, že i kdybych náhodou třeba prohrála, nic bych neztratila. Je docela osvobozující, že nemusím přemýšlet nad věcmi okolo.“
Jednou ale budete o titul znovu boxovat. I pak to budete stíhat?
„Budu to muset skloubit, nic jiného mi nezbude. Holt nastala situace, jaká nastala, nejsem určitě jediná, koho se to dotklo. Já už jsem si na to zvykla a rozhodně nemíním z práce odejít. I kdyby mi někdo nabízel, abych zase jen boxovala, nešla bych do toho.“
Trenér
Lukáš Konečný
je s tím srozuměný?
„Chápe to. A myslím, že je rád, že zvládám trénovat ve stejném tempu, jako když jsem do práce nechodila. Já jsem v trénincích nepolevila, pořád makám stejně, jen v jiných časech. A trenér se musí víc spoléhat, že splním tréninkový plán, i když mě nevidí. Koneckonců, má v tělocvičně kamery, může mě kdykoli zkontrolovat.“ (směje se)
Měsíc v karanténě byl docela očistec
Vaše dnešní soupeřka se na poslední chvíli změnila. Nebude z Maďarska, utkáte se se Slovenkou Claudií Ferencziovou. Znáte ji?
„Znám, už jsem s ní jednou boxovala. Bylo to v Berlíně na šest kol a vyhrála jsem na body. Teď uvidíme, co se mnou udělala dlouhá pauza, ale doufám, že nic zásadního a bude to v pořádku.“
Jste šampionkou v minimuší váze, tentokrát ale budete boxovat v muší. Je to výhoda?
„Určitě! V karanténě jsem se vypapala skoro na 60 kilo, takže i do těch jednapadesáti (50,8 kg) jsem musela shazovat. Ale teď už se samozřejmě budu snažit na tom udržet, padesát, padesát dva, to je moje přirozená váha.“
Jak jste vůbec zvládala karanténu?
„Byla jsem zavřená doma v izolaci přes měsíc, což bylo trošku na hlavu. Já jsem si totiž koronou i sama prošla. Do karantény jsme původně šli kvůli parťákovi z tělocvičny, který se nakazil, ale testy pak ukázaly, že i já jsem pozitivní. U mě to navíc trvalo, než se objevily dva po sobě jdoucí negativní testy. Byla jsem doma fakt dlouho a bylo to teda výživný. Sice jsem si trochu zaposilovala, ale v 2+kk toho moc neuděláte, tam se trénovat nedá. Vrátila jsem se do tréninku, hned jak to šlo.“
Natěšená?
„Hrozně! Jak já už jsem se těšila mezi lidi, do civilizace! Bejt zavřená doma úplně sama jen se psem a papouškem, to byl docela očistec.“
Témata:
box, sport, Berlín, Maďarsko, Fabiana Bytyqi, Lukáš Konečný, trénink, Karanténa, Sport na Heureka.cz
Související články
