Vím, že zpívání vás lákalo už dávno, poslední roky hrajete například v muzikálu Trhák, ale jak se to seběhlo, že jste natočila desku zrovna s Michalem Pavlíčkem?
Asi před čtyřmi lety jsem se rozhodla jen tak pro radost oprášit hru na klavír, kterou jsem se učila kdysi jako dítě. K tomu jsem si vzala i hodiny zpěvu a zpívání mě oslovilo natolik, že chudák klavír šel stranou. Zjistila jsem, že zpívání jako vyjadřovací prostředek je mi daleko bližší. Na základní umělecké škole, kam jsem na zpěv chodila, jsem se potkala s místní jazzovou kapelou, s níž jsem pak začala zpívat jazzové covery (nová verze dříve nahrané skladby, pozn. red.). Občas jsme někde vystoupili, což se v mém případě nedá udělat úplně nenápadně, takže si nás postupně začali objednávat pořadatelé různých akcí a festivalů. Objeli jsme pár koncertů, bylo to fajn, ovšem pro mě osobně to pořád nebylo úplně ono. Potřebovala jsem, aby to, co zpívám, byla moje výpověď, abych to byla opravdu já. Tehdy jsem začala přemýšlet o tom, že bych chtěla vlastní album, ale zdálo se mi to troufalé.
26. září 2020
