Slyšte, lidé! – Sólo pro klarinet

Las Hermanas Caronni je sesterské duo z Argentiny. Laura hraje především na violoncello, Gianna na různé druhy klarinetů a další dechové nástroje. Jako hosty si dámy na svém nejnovější album pozvaly například francouzského trumpetistu Erika Truffaze nebo britského písničkáře Pierse Facciniho. Inspirují se jak latinskoamerickou hudbou včetně argentinského stylu chamamé, tak evropskou vážnou hudbou, francouzským šansonem a v neposlední řadě také literaturou a divadlem. Obě sestry totiž poprvé stály na pódiu v divadle Teatro Colón v Buenos Aires. Hudbu pak studovaly ve francozském Lyonu a dodnes mají rády například skladby Clauda Debussyho nebo Maurice Ravela. Jejich nejnovější album má název Santa Plástica. 

Klarinet si jako svůj nástroj zvolil polský hudebník Szymon Klima. Album Folwark nahrál se svým kvintetem, postaveným mimo jiné na zvuku kytar a na absenci klavíru. Album je inspirováno polskou lidovou hudbou, což ale s použitím klarinetu nijak nesouvisí. Klima nám v rozhovoru řekl: „Klarinet je důležitý i v polské lidové hudbě, ale to nijak nesouvisí s mým rozhodnutím natočit toto album. Role klarinetu v lidových muzikách mě až tak neinspiruje. Já se považuji v první řadě za hudebníka a až potom za klarinetistu. Kdysi mi můj otec přinesl klarinet, a tak na něj hraju. Možná bych natočil úplně stejnou desku, i kdybych hrál na jiný nástroj. Samozřejmě že jako kontrabasista bych pak nehrál tolik melodií a sól, ale podstata nahrávky by mohla být úplně stejná.“

Pod přezdívkou Melingo se skrývá důležitá postava argentinské rockové scény, zpěvák, klarinetista a skladatel. Od konce 70. let se pohybuje na pomezí žánrů – vedle rocku jeho záběr obsáhne pop, reggae, klasickou hudbu, hudbu lidovou i tango. Jedním z jeho projektu pátrání po kořenech tanga v souvislosti s jeho rodovými kořeny. A vyústěním tohoto projektu je album Oasis. 

Szymon Łukowski je sice polský saxofonista, ale stejně jako řada jeho nástrojových kolegů občas bere do rukou basklarinet. Łukowski je držitelem několika cen z polských jazzových festivalů a vedle své rodné země vystupoval v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Řecku a Francii. Nejnovější album, které mu vyšlo u košické společnosti Hevhetia, se jmenuje Short Sketches.

Předním českým hráčem na saxofony a také na basklarinet je Pavel Hrubý. Klasický klarinet studoval na konzervatoři, působil v big bandech a známe jej jako zakladatele a kapelníka skupiny Limbo, která funguje už více než 15 let. Kromě toho je Pavel členem tria Tellemarkk nebo jazzového Phoenix Quartetu a spolupracuje s dalšími hudebníky. Nedávno natáčel společné album s pianistou Emilem Viklickým, ale my sáhneme hlouběji do archivu a připomeneme si jeho sólové album Between The Lines, natočené v roce 2014.

Ve francouzsko-italském triu Nebula Machina, ve kterém je klarinet jen jedním ze tří nástrojů. Ovšem není to obyčejný klarinet, ale klarinet kontrabasový, tedy ještě větší a hlubší než basklarinet. Na kontrabasový klarinet zde hraje Ugo Boscaïn, dalšími hráči jsou Jérôme Fouquet na trubku a Leïla Soldevila na kontrabas. Poprvé se potkali v pařížském klubu Le Chat Noir a jejich setkávání začalo improvizovaným koncertem. Jérôme Fouquet vysvětluje: „Došlo nám, že naše nástroje k sobě krásně ladí a že společně tvoří jakousi redukci symfonického orchestru. V našem triu jsou totiž obsaženy dřevěné, žesťové i smyčcové nástroje. Rozhodli jsme se tedy, že se v tomto obsazení pokusíme jít víc do hloubky.“ A Leïla Soldevilla dodává: „Zvukové spektrum všech tří nástrojů je dostatečně velké. Konkrétně kontrabas a kontrabasový klarinet mají velmi široké rozpětí. Můžete na ně zahrát velmi hluboké tóny i tóny relativně vysoké. Navíc se nevěnujeme pouze melodickému hraní, ale hrajeme také velmi syrově a využíváme kouzla okamžiku. Snažíme se využívat co nejvíce všech možností našich nástrojů. A někdy je tato škála ještě větší, než si myslíme.“

Skupinu Clarinet Factory tvoří čtyři klarinetisté. Původně si ostatně říkali České klarinetové kvarteto. Pohybují se na pomezí žánrů – od klasické hudby přes jazz a etnické prvky až po minimalismus, meditativní hudbu a další alternativní postupy. Clarinet Factory jsou sice čtyři klarinetisté, ale vedle akustického zvuku svých nástrojů používají různé efekty a elektronické přístroje. Kapelník Jindřich Pavliš například říká: „Prozkoumáváme nové algoritmy efektů, učíme se ovládnout loopery tak, aby neovládaly nás.“ A dodává, že díky těmto efektům může kvarteto znít i jako velký orchestr. Nové album Pipers vyšlo tři roky po velmi úspěšném titulu Meadows. Krátce po vydání už stihlo zabodoval v prestižním žebříčku World Music Charts Europe – v srpnu se hned napoprvé objevilo na desátém místě a v září je šesté. 

Slovenský klarinetista, skladatel a producent Branislav Dugovič. Na svém albu 10 Simple Melodies představuje jednak své vlastní kompozice, jednak skladby Eddieho Stevense a Nikolaje Nikitina. Zatímco Dugovičovo předchozí album Cross-Country Skiing vznikalo v reálném čase a přinášelo opravdu experimentální hudbu, novější nahrávka má blíže jazzu, ambientu nebo písňové alternativní tvorbě. Ale ani v tomto případě to není úplně jednoduché poslouchání.

Na závěr pořadu jsem si nechal mezinárodní trio JMO, které tvoří Švýcar Jan Galega Brönnimann – ten hraje na klarinety a saxofon –, dále senegalský hráč na koru a zpěvák Moussa Cissokho a izraelský bubeník a hráč na perkuse Omri Hason. Jejich už druhé album se jmenuje Dandoula Tala, což je z mandinkštiny, jazyka používaného v Gambii, Mali a Senegalu, a znamená to Žádné hranice. Trojice skutečně hraje bez hranic. Kompozice vznikají kolektivně a těží z hudebních jazyků všech tří členů skupiny. V jednotlivých skladbách se objevují prvky hudby evropské, africké a blízkovýchodní a v neposlední řadě také jazzové postupy. Zvuk afrického strunného nástroje kory se doplňuje s tóny basklarinetu a s rytmem orientálních perkusí.