Poslední dvě budovy z celkem 31 nemovitostí, o které šlo, už jsou zapsané v katastru a jako vlastník je u nich uvedeno město Rožnov pod Radhoštěm.
V tomto případě nerozhodl soud. Budovám školky na Koryčanských Pasekách a základní školy Záhumení hrozilo, že skončí v dražbě. Město proto uzavřelo s IPR dohodu o narovnání.
„Díky tomu je cena nižší, než by byla předpokládaná vyvolávací cena, pokud by došlo k jejich dražbě,“ připomněl starosta Radim Holiš. „Teď konečně můžeme začít plánovat rekonstrukce, které už obě nutně potřebují,“ dodal.
Reakci žalující společnosti Immobilien Pirker Reality (IPR) tlumočil její právní zástupce Jiří Bönisch. „Dohoda je oboustranně výhodná a jsme rádi, že to takto dopadlo. Vždy, když spor skončí dohodou, je to dobře,“ uvedl.
Společnost IPR zastupoval od samého začátku. „Tento případ se hodně vymykal praxi, rozhodně nebyl běžný. Setkaly se v něm složité otázky privatizace, zasahovala do něj politika a také soudy velice výrazně měnily názory,“ řekl Bönisch.
Kauza sahá až do počátku 90. let, kdy se začalo s privatizací státních podniků. Viděno zpětně to byl v mnoha případech nepříliš přehledný proces.
Státní podnik Tesla Rožnov zrušili bez likvidace v roce 1990 a veškerý jeho majetek přešel do akciové společnosti Tesla Rožnov. Ta se následně rozdělila na 14 různých nástupnických organizací. Jednou z nich byla společnost Svas. To všechno v průběhu dvou let.
Při privatizaci původního podniku vznikl soupis majetku, který měl bezúplatně přejít na město. Šlo o zmíněných 31 nemovitostí, jako jsou bytové domy, budova kulturního zařízení T-klub, školy, ale také různé pozemky na území města nebo vysílač na Hradisku.
Majetek putoval nejprve do Svasu a teprve potom na město. Proč nebyl partnerem města přímo Fond národního majetku, jak by bylo obvyklé, ale využil se prostředník, už zřejmě zůstane nejasné.
Faktem ale je, že převody provázelo množství písemných podkladů. Vznikla dohoda o převodu majetku a také předávací protokoly k jednotlivým nemovitostem.
Osm následujících let se vše zdálo být v pořádku. Město s majetkem nakládalo jako s vlastním. Investovalo do jeho údržby a také začalo prodávat byty, které většinou koupili dosavadní nájemníci.
Jenomže v roce 2000 společnost Svas zmíněnou dohodu zpochybnila a na město podala žalobu.
„Mínili mimo jiné, že dohoda z roku 1992 je neurčitá, protože v ní není přesně uvedený předmět převodu. Ten byl podrobně popsán v předávacích protokolech,“ poznamenala právnička města Petra Pšenicová.
Popsali i další formální nedostatky. Například to, že o uzavření dohody měla rozhodnout valná hromada, a ne pouze předseda představenstva, který pod ní byl podepsaný. Nebo že dohoda podléhala registraci státního notářství, protože majetek, který se převáděl, už zprivatizovaný byl.
Město své pozice v naprosté většině uhájilo. Po 12 letech mu soud přiřkl 27 z 31 nemovitostí. To už Svas ve sporu figuroval pod novým názvem IPR.
Města se zastal i exministr Ježek
Zároveň v tu dobu (v letech 2011 a 2012) vzala IPR zpět žaloby týkající se bytů ve vlastnictví soukromých osob. Tím skončila nejbolavější a nejvíce sledovaná část celého problému. „Byty byly vůbec nejhorší, protože lidé žili ve velké nejistotě,“ připomněla bývalá starostka města Markéta Blinková.
V čele zastupitelstva stála právě v době, kdy spory o byty vrcholily. Majitelé je nemohli prodat ani přepsat. Městu se zase komplikovaly opravy a investice. Nabízely se dotace na zateplení či výměnu oken, jenomže žádat o ně mohl vlastník domů. A ten nebyl zřejmý.
V průběhu času soud byty přiřkl městu, po dvou letech se ale spor znovu rozhořel a nejistota se vrátila. „Na lidi to pochopitelně velmi doléhalo,“ zhodnotila Blinková.
Obhajoby části vlastníků bytů se ujala právnička a polistopadová politička Hana Kordová Marvanová. Jako svědka přivedla před soud i bývalého ministra pro privatizaci Tomáše Ježka, který potvrdil, že vůle státu byla převést bytový fond na město.
„Bylo nepřijatelné takto dodatečně zpochybnit privatizaci. Lidé byty kupovali v dobré víře, že budou jejich, a potom jim hrozilo, že přijdou o střechu nad hlavou,“ připomněla kordová Marvanová.
Vystřídali se čtyři starostové
Zbylé dva spory už se odehrály v mnohem klidnější atmosféře. Týkaly se budov T-klubu a škol. Rozhodnutí o tom, že kulturní zařízení T-klub připadne městu, padlo v roce 2014. O dva roky později už byly u konce i odvolací soudy.
Na budovy škol ale soudy nahlížely jinak. Městu přiřkly pozemky pod nimi, ale budovy v soupisu majetku uvedeny nebyly. Soud z toho dovodil, že nemá na základě čeho rozhodnout. Existoval sice dokument, podle kterého Tesla převedla školy na město přímo, a ne přes Svas, ale soud jej neuznal. O převodu budov na město tak nakonec účastníci sporu uzavřeli dohodu.
Za těch 20 let prošly rukama úředníků snad všechny dobové dokumenty. Ve vedení města se vystřídali čtyři starostové a případ postupně řešily všechny soudní instance.
„V několika rozhodnutích je uvedeno, že nedodržení formálních náležitostí by nemělo být dáváno k tíži, protože 90. léta není možné posuzovat dnešním pohledem,“ zmínila právnička radnice. I v tom se ale projevily radikální rozdíly v názorech jednotlivých soudců.
