Max Frisch: Pan Biedermann a žháři. Výtečné nastudování slavné hry s Viktorem Preissem v titulní roli

Naučná hra bez naučení, jak z ní podtitul hry Pan Biedermann a žháři, znamenala v roce 1958 první celosvětový úspěch Maxe Frische na poli dramatiky. Divadelnímu textu předcházela, podobně jako v případě několika her Friedricha Dürrenmatta, rozhlasová hra. Ta měla premiéru o pět let dříve. Je znamením dobrého díla a v tomto případě bohužel i nepoučitelnosti lidského pokolení, že od té doby tato satira nezestárla.

Žádný autor nemůže ztvárnit něco, co nenašel v sobě samém

Tváří v tvář současným problémům Evropy zní Frischova slova nesmírně aktuálně a provokativně. Nejde mu totiž jen o kritiku těch druhých, když ústy postavy Autora říká: „Pane Biedermann, nesmíte zapomínat na jedno: Já jsem vás vytvořil (takového jaký tu přede mnou stojíte) a žádný autor nemůže ztvárnit něco, co nenašel v sobě samém. Například vaše kategorická potřeba žít v klidu a pokoji a jí odpovídající obdivuhodná schopnost obelhávat sám sebe, nevidět některé do očí bijící skutečnosti, abyste z nich nemusel vyvozovat důsledky; vaše dojemná víra, že se katastrofa, jíž se obáváte, dá odvrátit tím, že se obrníte absolutní důvěrou a budete sám sebe pokládat za člověka dobré vůle; odkud, si myslíte, může autor znát všechnu tuhle nevinně-nebezpečnou zbabělost, když ne od sebe samého?“

Max Frisch|foto:Profimedia

Max Frisch (1911–1991)

Spolu s Friedrichem Dürrenmattem byl nejvýznamnějším švýcarským spisovatelem, respektive dramatikem 20. století. Pocházel z rodiny stavitele, sám se stal architektem, když před tím nedokončil z finančních důvodů studia germanistiky. Na jeho tvorbu měl velký vliv Bertolt Brecht, s nímž byl přibližně rok v úzkém kontaktu. Frisch rád a často cestoval. Zážitky a postřehy z cest zužitkoval pak ve své tvorbě.

V první polovině šedesátých let přesídlil do Říma, od sedmdesátých let žil střídavě v Tessinu a v New Yorku. Publikovat začal v roce 1934, kdy vydal román Jürg Reinhart. Zásadní díla ale začal vydávat až po roce 1945 pod vlivem katastrofy druhé světové války a pocitu viny za problematickou švýcarskou neutrálnost. Shrnutím jeho tehdejších názorů je Tagebuch 1946–1949, stylizovaný deník, pásmo postřehů z cest, úvah a různou měrou rozpracovaných námětů.

Patrně nejlépe hodnoceným Frischovým prozaickým dílem je román Stiller. Stejně významná je i jeho tvorba dramatická, z níž jmenujme tituly Čínská zeď (brechtovská revue na téma totality a války), dramatický moritát Hrabě Öderland, parafrázi legendy Don Juan aneb láska ke geometrii a monumentální Triptichon z roku 1978. Patrně nejznámější je jeho hra Andora, kde Frisch spojil téma identity, respektive falešné a hlavně vnucené identity, s tématem antisemitismu.