Střet s infekcí z vesmíru by naší imunitě dělal potíže, varují vědci
Život možná existuje i mimo planetu Zemi. Nejčastěji vědci hledají stopy po bakteriích, které zvládají i život v extrémních podmínkách. Nová studie ale naznačuje, že náš imunitní systém zatím není na případné setkání s mimozemskou infekcí připraven. Bude důležité chránit zdraví týmů, které se chystají hledat stopy života na Marsu, Venuši nebo na měsících Jupitera.
Představa, že astronauti s sebou z vesmíru dovezou i neznámé živé organismy, třeba mikroby, není jen nápad ze sci-fi románů. Znamenalo by to reálnou hrozbu pro zdraví jednotlivců i populací. Studie o tom vyšla v časopisu Microorganisms.
Poslechněte si celou Laboratoř o obraně proti infekcím z vesmíru, rozpoznávání tváří a vnímání magnetismu ve zvířecí říši. Moderuje Martina Mašková
Vědci z universit v Aberdeenu a Exeteru se rozhodli vyzkoušet odolnost naší imunity na aminokyselinách, které se našly v meteoritech. Sestavili z nich a z „pozemských“ aminokyselin delší řetězce, peptidy, a sledovali jak na ně reagují obranné T-buňky.
Otáčení nalevo
„Jsme uděláni z bílkovin, které se skládají z aminokyselin,“ připomíná molekulární genetik a bioinformatik Jan Pačes. Dodává, že život na planetě závisí na 20 aminokyselinách, které slouží v živé přírodě jako stavební materiál.
Budou nás sledovat nanosatelity? Slovenský startup Spacemanic skládá družice jako kostky lega
Číst článek
„Jsou takzvaně chirální, otáčejí rovinu polarizovaného světla nalevo nebo napravo,“ upozorňuje badatel. V pokusu britských vědců se při chemické syntéze těchto látek půlka molekul otáčela nalevo a půlka napravo.
V přírodě jsou aminokyseliny pouze levotočivé. V meteoritech se našly aminokyseliny, které se v pozemských živých organismech nevyskytují, světlo ale také stáčejí vlevo. „Někdo to vydává za důkaz, že je v kosmu život, jiní to považují za vlastnost vesmíru,“ říká Pačes.
Ať už tyto chemické vlastnosti hrají, či nehrají důležitou roli, odpověď naší imunity na aminokyseliny z vesmíru byla při pokusech daleko méně výrazná, než její reakce na aminokyseliny pozemské. Účinnost obranných T-buněk v případech dvou aminokyselin které se v přírodě nevyskytují, isovalinu a kyseliny beta-aminomáselné, byla slabší o desítky procent.
Nepřipravený život
„Život na Zemi na to asi nebude úplně připraven.To vidíme i na koronaviru, který je pro lidstvo nový, a proto nám dělá potíže,“ přirovnává výsledky výzkumu k realitě dnešních dnů biolog.
Souzní s těmi kolegy, kteří se domnívají, že kdyby opravdu vznikl život nezávisle na Zemi, mohl by být založen na bílkovinách. Ty by se ale tvořily z jiných aminokyselin, než život na Zemi.
Vědci zdůrazňují, že stejně jako my se máme na pozoru před organismy z vesmíru, případný pozemský mikroorganismus zavlečený na Mars nebo Venuši by mohl zmařit léta úsilí astrobiologů. „Kdyby tam byly stopy života, mohli bychom je tímto způsobem zničit,“ dodává Jan Pačes.
Ohrožená zvířata
„Odlišnost aminokyselin z vesmíru může dodat na váze odpůrcům teorie vzniku života z kosmických materiálů,“ míní zoolog Miloš Anděra.
Upozorňuje, že mimozemské mikroorganismy by byly novou výzvou nejen pro člověka, ale zřejmě by výrazně ovlivnily celé ekosystémy. „Mohly by dělat potíže ostrovním zvířatům,“ uvádí příklad zoolog.
Ostrovní druhy se vyvíjejí stranou od ostatních. Jejich nepřáteli bývají například dovezené kočky nebo krysy. Nečekané infekce by znamenaly další velké nebezpečí.
„Prasečí mor likviduje populace prasat, jiná infekce populace ondater,“ vysvětluje Miloš Anděra. Jako další příklad uvádí působení myxomatózy na králíky. Po pokusu regulovat počty králíků v Austrálii v 50. letech 20. století se toto virové onemocnění postupně rozšířilo do celého světa.
Poslechněte si celou Laboratoř o obraně proti infekcím z vesmíru, rozpoznávání tváří a vnímání magnetismu ve zvířecí říši.
Poslechněte si celou Laboratoř o obraně proti infekcím z vesmíru, rozpoznávání tváří a vnímání magnetismu ve zvířecí říši.
