28. MF Divadlo Plzeň: Up & Down (No. 15)
Up
1/ Dušan Hřebíček jako moderátor smutné postavy v Mikuláškově Donu Quijotovi. Je to na první pohled nenápadná charismatická postava s bohatým vnitřním životem. Nemůžu zapomenout na jeho hrdinské odhodlání zůstat věcný a držet formu tváří v tvář těm největším banalitám.
2/ Odvaha Jana Mikuláška vystoupit z komfortní zóny při tvorbě inscenace Stát jsem já, kdy se vzdal svých osvědčených inscenačních postupů a vytvořil záměrně umluvené dílo, o němž musel tušit, že se nebude líbit velké části kritiky. Říkat věci na jevišti takto napřímo a podtrhovat je tlustou čarou je v Čechách tabu. I když jsem víc než ráda, že z našich jevišť běžně neslýcháme nekonečné obecné úvahy, jako se to často děje například na těch francouzských, přítomnost onoho tabu považuji za zbytečně limitující, ne-li nebezpečnou a jsem vděčná tvůrcům, kteří se je pokoušejí prolomit.
3/ Inscenace O hodině navíc aneb Potlach v hustníku, protože se dokáže s jemnou ironií podívat na úsměvný fenomén trampingu. Sugestivně tlumočí nejmladší generaci jeho lákadla a nostalgické pamětníky zas jemně popichuje, když nastavuje zrcadlo enormnímu sklonu k sebeidealizaci přívrženců tohoto stále ještě docela rozšířeného tradičního českého koníčku, ne-li životního stylu. Ze všeho nejvíc bych vyzdvihla napůl realistické a napůl stylizované loutky Ivana Nesvedy.
…
Down
Hlava mi nebere, proč byla na festival pozvána inscenace Triumf lásky Oliviera Py, ředitele prestižního Avignonského festivalu. Přední francouzský režisér, alespoň co se společenského postavení týče, vytvoří pohádkovou inscenaci o tom, jak svět zpustošila válka a následně nad ní zvítězila láska prince a princezny. Provede to s použitím těch nejkonzervativnějších výrazových prostředků a osvědčených stereotypů, které dojímají měšťanské diváky nostalgicky obrácené do minulosti. U tak exponovaného umělce z národa s enormně silnou koloniální minulostí i přítomností mi ta kombinace vůbec nedává smysl. Hrát v současnosti o válce, a přitom divákům na jevišti stavět kýčovitý skanzen Francie osmnáctého a devatenáctého století, to považuji za absurdní. Takovou míru ignorace společenského kontextu nedokážu omluvit ani tím, že se jedná o dílo určené primárně mládeži. Rozhodně ne v případě tvůrce, který jinak často klade na politický rozměr divadla velký důraz.
Komentáře k článku: 28. MF Divadlo Plzeň: Up & Down (No. 15)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
