Ladislava Brabencová
editor, šéfredaktor webu
tel.:+420 567 578 038
mobil:+420 737 587 692
brabencova@jihlavske-listy.cz

Na první říjen připadá Mezinárodní den seniorů. Jak se jim v dnešní době žije? Otázka pro Irenu Zimenovou z jihlavského Státního zdravotního ústavu, pod jehož hlavičkou v krajském městě funguje projekt Seniorem v pohodě.

Od kdy se vlastně člověk stává seniorem?

Co se týká stanovení věku, rané stáří bývá nejčastěji udáváno od 60 let.

Je stáří hlavně o věku, nebo spíš o fyzickém stavu?

A to je právě ono. Věk je jenom číslo, které nám nic neříká o tom, jak na tom člověk je, jak starý se cítí. A věřím, že každý z nás zná seniora, který by svou vitalitou a také fyzickou kondicí strčil do kapsy lecjakého puberťáka.

Pokud se o sebe i někdo dříve narozený pomocí pravidelných pohybových aktivit trvale stará, může být v úplném kontrastu s některými mladými jedinci, kteří si pomocí dobrého jídla a naprosté pasivity nechají narůst tukové polštáře, nechají si nedostatečným pohybem zatuhnout klouby a nechají si zakrnět mozkové buňky stálým koukáním do displejů.          

Většinová společnost má seniory zařazené do kategorie pasivních lidí – věčně si stěžujících, chodících maximálně do supermarketu na nákup a na poštu pro důchod. Co vy na to?

Každý z nás se setkává se seniory ze svého okolí. A věřím tomu, že někdo může takto seniory vnímat.

Na druhou stranu existuje i skupina velmi aktivních seniorů, kteří se i ve svém věku zajímají o nové věci, o dění kolem sebe, udržují se pravidelně v dobré psychické i fyzické kondici.

S těmi se setkáváme právě při různých akcích, které jim nabízíme. A nabízíme a organizujeme tyto akce velmi rádi, protože cítíme zájem i pozitivní zpětnou vazbu. Senioři mají radost z toho, že se setkávají a společně něco podnikají.

No a potom máme seniory, kteří možná nevyhledávají tolik společných aktivit, ale zůstávají činorodí alespoň v soukromí. Starají se o rodinu, vnoučata, domácnost, zahrádku. A ty za pasivní také úplně nepovažuji.

Takže celkově, přestože ta kategorie pasivních zcela jistě existuje a je společností vnímána jako převažující, nevím, jestli to není jenom tím, že se s nimi právě v supermarketech a na poštách setkává a nevidí do jejich soukromí.

Jak se v dnešní době – obecně v dnešní době – žije starším lidem?

Nevím, jestli jsem úplně schopná odpovědět za seniory. Někdy platí – „jaké si to kdo udělá, takové to má“. Bohužel celkově si nemyslím, že by společnost starším lidem vytvářela ty nejlepší podmínky.

Mnohdy jsou na okraji zájmu, mluví se o nich jako o zátěži pro státní ekonomiku, jako o těch, kteří se strkají při slevách. Možná to dělají proto, že nemají dostatečnou finanční podporu.

Když už dnešní dobu máme něčím specifikovat – nejde se nezmínit o koronavirové pandemii – jak se s ní hlavně starší lidé mají vyrovnat? Přece jen, právě je nejvíc izolovala.

Pro mě to byla také nová zkušenost. Na jaře skutečně bylo doporučeno se nepotkávat, zrušili jsme společné aktivity a myslím, že nám to všem chybělo. Pak jsme v červnu zorganizovali společný pochod s walking holemi a ten zájem byl opravdu veliký.

Ta potřeba sociálního kontaktu přivedla mnoho zájemců, kteří děkovali, že jsme „něco“ konečně zorganizovali. Sociální izolaci jsem vnímala jako větší zlo než strach z nemoci.

Vaše rada – rada odborníka – jak se mají senioři dnes vlastně udržet v pohodě – být hlavně psychicky fit je aktuálně dost náročné? Přece jen není místo, které by nezasáhl „strašák“ covid-19?

Snad bych dala za příklad právě ty aktivní seniory. Jakékoli aktivity naplní smysluplně den a odvedou myšlenky od „strašáků“. A přirozenou potřebu sociálních kontaktů lze s trochou dobré vůle opravdu vyřešit.

Snižme riziko přenosu infekcí, neshromažďujme se v uzavřených prostorách. Pojďme ven, na čerstvý vzduch, můžeme jít i s přáteli a venku můžeme jít dokonce bez těch obtěžujících roušek.

Jakou pomoc nabízí lidem dříve narozeným konkrétně Státní zdravotní ústav?

Díky projektu zdravého města Seniorem v pohodě můžeme nabídnout možnost navázání nových kontaktů, pokud se člověk cítí izolovaně a nemá ve svém okolí „přátelské“ osoby.

Úplně chápu ten ostych někam se poprvé vypravit do cizího prostředí, kde nikoho neznám. Ten pocit, že tam se přece „ty lidi mezi sebou znají“ a nejsou zvědaví na nikoho „cizího“, ale o to se právě snažíme, aby komunikace byla nastavená vstřícně a všichni se cítili příjemně.

Kromě setkávání u nás v rámci projektu připomínám, že v Jihlavě existují i jiné organizace, které mají zájem, aby se starší lidé cítili dobře, například Senior point nebo Život 99.

Diskuze k článku