Milion chvilek 2.0 a nářek malověrných

Zásadní omyl mnohých z nás je, že Mikuláš Minář /a ti, kdo půjdou s ním/ vstupují do politiky, aby porazili Andreje Babiše. To by bylo příliš málo. To podstatné je, že Minářovi došla trpělivost s neschopností tzv. "demokratických stran".

Tři roky alarmoval on i jeho kolegové veřejnost. Tři roky vyzývali politiky k činu. Veřejnost udělala, co bylo v jejích silách a v největší demonstraci od r. 1989 jasně vyjádřila touhu po změně. A politici ? Inu, jako vždy.

HLAVNĚ NE ČINY !

Je to stále stejná bolest - čeští politici dávno odvykli činům /budiž všechna čest a sláva panu Vystrčilovi/. Proto nerozumí tomu, když A. Babiš zavede EET nebo explozívně zvýší platy učitelům. Proto to zděšení, když M. Minář ukončí čekání na Godota a rozhodne se konat. Jako by cílem našich politiků nebyly činy, ale naopak nehybnost. Jako by jejich životy byly definitivně naplněny vstupem do parlamentu. Kancelář v pražském paláci, služební Octavia, úřední laptop, mobil zdarma. Vše důležité již bylo vykonáno, vše vytoužené dosaženo. Nic neměnit ! Nic neriskovat !

"MYSLETE NA CHORÁL, MALOVĚRNÍ...." /Halas/

Vadí prý, že Minář vstupem do politiky ubere hlasy opozičním stranám. No a ? Vždyť za svoje sedmileté pinožení v opozici nic jiného nezaslouží. Kde se u nás v Čechách bere tolik malověrnosti, zapšklosti, nevíry, roztřesených výtek vůči těm. kdo se odhodlají k činu ? Vždyť uspěje-li Minář, získáme tím my všichni.

Nevěřte tomu, že Minářova mise je beznadějná. Fanděme mu. Udělal přesně to, co rozhněvaný mladý muž udělat má. A kdyby přece jen prohrál?

Vždy se každému z nás bude moci podívat do očí a říct spolu s Jackem Nicholsonem v legendárním Formanově filmu:" Alespoň jsem to, k.rva, zkusil..."