Hokej je jinde, ale Jágr by dnes dával sto gólů, říká Neckář

Nejsou to v dnešní době hříšná slova?
Chápu, že obzvlášť Tampa dnes předvádí líbivý hokej, lidi samozřejmě chtějí vidět hodně gólů. Na druhou stranu se mi nelíbí přísné posuzování zákroků, protože jsem byl bek a vím, že kolikrát můžete do protihráče drknout nechtíc. Kluci pak kolikrát skončí přísně na trestné.

Oponenti by reagovali, že se díky tomu mohou prosadit šikovní útočníci.
Já jen říkám, že posuzování některých situací je přehnané. Určitě bych nechtěl, aby se hokej vrátil zpátky o patnáct let, to vůbec. Ale pokud dal na přelomu tisíciletí někdo padesát gólů za sezonu jako Jarda Jágr, tak takoví hráči by dneska museli dávat okolo sta, protože by se jich nikdo nedotkl. Nechci, aby se to jenom řezalo, ale byl bych rád, kdyby to trochu povolili. Je ale fajn, že dnes mohou hrát NHL hráči, kteří by v ní dřív neměli šanci.

Zkuste porovnat současnou Tampu a váš tým z roku 2004. Kdo je lepší?
To se strašně blbě porovnává. Nemůžete porovnávat Gretzkého a Stamkose. Každý byl v jiné době a hokej se každých deset let mění. Teď je mnohem rychlejší, kluci jsou šikovnější. Je úžasné, v jaké rychlosti dokážou nahrát nebo udělat kličku. My jsme tohle zkrátka neměli. Rychlost je skoro o čtyřicet procent vyšší. Na druhou stranu postrádám tu tvrdost, hru do těla. Vím, že by to v Tampě plno fanoušků rádo vidělo. Samozřejmě nechci, aby se někdo zranil, ale tvrdší hra by i mě bavila víc.

Hokejisté Tampa Bay Lightning Pavel Kubina a Stanislav Neckář s Václavem Klausem v roce 2004 po zisku Stanley Cupu.

Proč je Tampa hokeji zaslíbené město?
Základ je v tom, že jsou tam lidé, kteří hokeji rozumí a umí poskládat dobrý mančaft. Pak se dá dělat hokej všude, i na jihu USA. Hodně lidí vyzdvihuje přínos trenéra Coopera, ale podle mě by se nemělo zapomenout na manažera Stevea Yzermana, který dal tenhle mančaft před lety dohromady. Začal úplně od začátku s mladými kluky. Tým je sehraný, mají dobrý útok, obranu i gólmana. Vyhráli opravdu zaslouženě, bylo vidět, že Dallas přehrávali.

Pavel Kubina před pár lety vyprávěl, jak jste v roce 2004 zbláznili město, kde byl do té doby sportem číslo 1 americký fotbal. Hokej je doteď na stejné úrovni. Byl to opravdu zlomový moment?
Určitě jo. Pamatuju, jak jsem po příchodu do Tampy v roce 2001 projížděl sousedstvím a malí kluci hráli většinou fotbal. Házeli si míčem. Teď je běžně vidím s hokejkou a pálí do hokejové brány. Hokej se od roku 2004 strašně zvednul. Sám tu dělám u mládeže a vidím, kolik kluků ho hraje. Je jich čím dál víc, spousta z nich se dostane i reprezentace. Také záleží, jak poskládáte tým, jaké máte skauty a jakého máte vlastníka. Ten místní dělá strašně moc pro komunitu. Lidi to vrací tím, že chodí na zápasy a je pořád vyprodáno.

Proto se hokej tak nechytil na východní straně Floridy u Panthers?
Vypadá to tak. Přitom krátce po založení postoupili až do finále Stanley Cupu. Někdy to nestačí.

Nehraje roli, že v Tampě je víc bělochů, kteří mají k hokeji větší vztah?
Jasně, v Miami a okolí je to víc hispánské, jsou tam trošku jiní lidi. Je možné, že je to i tím. Ale vzpomínáte, když tam hrál Jarda Jágr? Návštěvnost se jim tehdy celkem dost zvedla. Ale zase to spadlo. Nevím, jak je to možný. Budou s tím muset něco udělat.

Tampa na rozdíl od Floridy hraje dlouhodobě nahoře. Vypíchnul jste Stevea Yzermana, který nastavil fungující koncepci. Jak dlouho z toho bude klub žít?
Pokud bude Tampa schopná udržet všechny hráče, tak můžou pomýšlet ještě na další poháry. Jenže po úspěchu jdou platy hráčů nahoru a často se stává, že se mančaft rozpadne. To se stalo i nám v roce 2004. Nastala situace, kdy se mělo podepsat pět kluků a nezbyly peníze na gólmana Chabibulina. Myslím, že to v následujících letech bylo znát. Teď ale spoustu hráčů podepsaných mají, takže se budou držet ve špičce.

Jak fanoušci v Tampě prožívají hokej v době covidové?
Klub dal před zimák plátno, tam finále sledovali, bylo tam hodně lidí. Tým po návratu z Edmontonu bude jezdit lodí městem, to bude událost. I malí kluci, které trénuju, mají volno, protože se chtějí jít podívat na Stanley Cup. Dnešní doba je ale divná. Moc bych současným hráčům přál, aby mohli se Stanley Cupem projíždět po ledě před diváky. Je to něco jiného. Jsem zvědavý, jak všechno bude probíhat, jak to budou dělat.

Stanislav Neckář (vlevo) hovoří v roce 2004 před fanoušky v rodném Písku se Stanley Cupem a parťákem Pavlem Kubinou.

Koukáte do budoucnosti s obavami?
Uvidíme. Podle mě to hodně klubů takhle dělat nemůže. Bez diváků přicházejí o velké peníze a nevím, jak by to do budoucna ustály. Půlku sezony nebo jednu sezonu se to zvládnout dá, ale pak je to problém. Trpět budou hlavně slabší mančafty. Musíme doufat, že covid brzy odejde a všechno se vrátí do normálu. A ještě mě napadá jedna věc.

Jaká?
Že to pro některé hokejisty musí být špatná doba, ale pro jiné paradoxně dobrá. Jak to? Protože se jim nehraje dobře před lidmi a jsou nervózní. Takže to je pro ně výhoda.

Co říkáte na názory, že letošní Stanley Cup není plnohodnotný?
Je pravda, že spousta lidí říká, že to je letos „Covid Cup“. Já ale tvrdím, že Stanley Cup je Stanley Cup. Všichni do toho dali sto procent.

Jaká je vůbec současná situace s covidem na Floridě?
Už dobrá, byť to jednu chvíli bylo hodně špatné. Teď je to lepší, čísla šla dolů. Já ale masku nosím pořád, i na ledě ji mám. Doufám, že to brzo odejde.

Od vašeho triumfu uplynulo už 16 let. Neříkáte, že je šílené, jak to utíká?
Říkám. Je to dlouhá doba. Jednou mi řekl táta, že hokejový život je krátký. Když jsem byl mladý, tak jsem to nechápal. Pak mi to došlo. Pokud mají mladí šanci, tak ať ji chytí.

Bude vám 45 let, připadáte si už starý?
Nejvíc to vidím na dětech, protože mám čtyři. Když vám dcera začíná řídit, má kluka a pomalu si už žije svůj život, tak vám dojde, že roky letí. I když se pořád cítím mladý. Kolikrát, když se podívám do zrcadla, tak se pořád vidím stejně, i když mám o 30 kilo víc.

Nemotivuje vás to, abyste vypadal jako zamlada?
Ono to teď už není o tom, abych vypadal, ale aby fungovalo zdraví. Je to těžký. Když celý život jíte zdravě a jednoho dne se to usekne... Vím, že plno kluků pořád něco dělá, ale já ne. Pak je normální, že přiberete.

Zvlášť když jste byl jako hokejista zvyklý hodně jíst, viďte?
Určitě, i když teda už nejím tolik jako dřív.

Povězte pár vět o Janu Ruttovi, kterého jste musel jako obránce sledovat pozorněji.
Zvládnul to skvěle. Je na tom dobře pohybově, má výborné nahrávky. Je to dobrý příběh pro mladé kluky, protože měl problém se chytit v extralize a nakonec má Stanley Cup. Takových případů je víc. Hrál jsem s Vencou Prospalem, který v osmnácti taky pomalu končil s hokejem. Hrál jsem proti Zdeno Chárovi, kterému se smáli a po dvaceti letech je z něj legenda. Takovou story má plno kluků. Je to motivace pro mladé, kteří kolikrát nedostanou šanci v nějakém týmu. Neznamená to ale, že je úplný konec. Každý v sobě něco má a pokud si věříte, tak se dá dokázat strašně moc.

Věříte, že si Rutta vybojoval pevnou pozici v hierarchii sedmi beků?
Trenéři určitě koukají na to, že byl v týmu, který vyhrál. Chtějí dát šanci hráči, který byl u toho a obstál. Doufám, že šanci mít bude. Hokejista je to dobrý a místo si zaslouží.

Poslední otázka míří na Ondřeje Paláta, který skvěle zvládl pozici v elitní formaci. Někoho to možná překvapí, ale vás ne, viďte?
Přesně tak. Je to hokejista s vynikajícím citem pro hru, má dobré vidění, dobrou střelu, dobře přemýšlí v rychlosti současné NHL. Je to vynikající hráč. Zaslouží si místo v nejlepší lajně, protože tím všichni jedině získají. Fanoušci tady ho milujou, protože maká.