Jak se dostat do vysokých kruhů snadno a rychle? Předně vstoupit do komunistické strany, ve druhém kroku si musí dotyčný najít za nevěstu dceru vlivného politika. Obojí splňoval Alexej Čepička, kdysi nejmocnější muž v Československu a oblíbenec Stalina. Rychlý vzestup znamenal strmý pád, vystudovaný právník nakonec zemřel v zapomnění 30. září 1990.
Narodil se v Kroměříži do rodiny úředníka, tu zčásti zaopatřovala Čepičkova matka, která se živila sháněním lidí na domácí práce. Mladík nastoupil na gymnázium, kde odmaturoval s vyznamenáním, poté zamířil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Ubytování měl zařízené u strýce, ale i tak si různě přivydělával.
Kulturně smýšlející komunista
V roce 1929 nastoupil na univerzitu, tam se začaly formovat i jeho politické názory, ve stejném roce se stal členem KSČ. V tomto období procházela komunistická strana těžkými časy, k moci se totiž dostalo radikálnější křídlo v čele s Klementem Gottwaldem. Čepička mu vyjádřil podporu a od té doby začal hierarchií stoupat. Na druhou stranu musel opustit strýcův byt, jelikož oba měli jiný politický názor.
Mimo Čepičkův zájem nezůstala ani kultura, stýkal se například s Janem Werichem. V Kroměříži dokonce organizoval různé besedy a divadelní představení.
Po osmi letech úspěšně dokončil studia a ihned se nechal zaměstnat v Rožnově pod Radhoštěm. To už na dveře klepala druhá světová válka. V roce 1942 byl Čepička zatčen gestapem. Důvodem byla jeho spolupráce s odbojem. Nejdříve jej nacisté umístili do Osvětimi, poté byl přesunut do Buchenwaldu, kde ho zastihl konec nejkrvavějšího konfliktu.
Obávaný muž s úsměvem na rtech
Po osvobození se začal politicky angažovat, nechal se zvolit předsedou národního výboru v Kroměříži. Výrazně propagoval levicové smýšlení a veškeré kritiky se snažil umlčet. O rok později nastala velká chvíle, Čepička se stal poslancem Národního shromáždění. V rychlém sledu získal několik funkcí, prvním vrcholem byl post ministra vnitřního obchodu. Už v této době se ucházel o několik dcer vysokých politiků, úspěch našel až u Marty Gottwaldové. Po svatbě navázal nadstandardní vztahy s jejím otcem Klementem.
V 50. letech se usměvavý a oblíbený funkcionář stal ministrem spravedlnosti. Za jeho „panování“ se režim vypořádal prakticky se všemi nepohodlnými skupinami. Těžko uvěřit tomu, že člověk, který společně s Rudolfem Slánským plánoval politické procesy, kdysi lítal po kurtu a dával někomu hodiny tenisu. Díky sepjetí s rodinou prvního komunistického prezidenta létal Čepička pravidelně do Moskvy, kde padl do oka Stalinovi.
„To je budoucnost Československa,“ měl údajně prohlásit na jednom zasedání. Jako ministr spravedlnosti měl Čepička velký vliv. Vznikly například pomocné technické prapory (PTP), kam se umísťovali odpůrci režimu.
Pár milionů sem, pár milionů tam
Síla jeho moci se projevila i na výstavbě hotelu Družba v pražských Dejvicích. Vzorová stavba v duchu socialistického realismu měla stát údajně 20 milionů československých korun. Kvůli častým změnám se ale prodražila a výsledný účet byl vystaven na 80 milionů Kčs. Ministr doufal, že na slavnostní otevření dorazí samotný Stalin. Toto přání mu však nebylo splněno.
Čepičkova hvězda začala pomalu chřadnout po smrti Josifa Stalina a Klementa Gottwalda. Během několika dní ztratil své ochránce. I přesto se jeho jméno objevilo ve vládě Antonína Zápotockého, byl dokonce náměstkem předsedy vlády.
Vaz mu zlomil až tzv. tajný projev Nikity Chruščova, ve kterém generální tajemník ÚV KSS odsoudil kult osobnosti Josifa Stalina. Čepička s tím odmítl souhlasit, což znamenalo jeho konec ve vysoké politice. Získal dobře placené místo ve státní správě. Definitivní zlom přišel v 60. letech, kdy jej soudruzi vyloučili z KSČ. Nikdy nepřenesl přes srdce ani odnětí všech zásluh, především řádu Klementa Gottwalda.
Všechny tyto události se podepsaly na Čepičkově zdravotním stavu, prodělal dokonce infarkt. To bylo jasným ukazatelem, že má odejít do důchodu. Jeden z hlavních politiků temných 50. let nakonec zažil, jak se hroutí jeho socialistická vlast. Blízký přítel Klementa Gottwalda zemřel v domově důchodců v Dobříši.
