Děti nástup rodiče do vězení prožívají stejně, jako kdyby zemřel, říkají expertky na sociální práci

Děti nemají právo na častější návštěvy, nemají právo na to, aby si jejich máma nebo táta odpykávali trest ve věznici poblíž. „Je obětí celé téhle situace a nikdo na něj nemyslí. Je čas začít se o děti odsouzených lidí zajímat,“ říká socioložka a sociální pracovnice Jitka Navrátilová z Katedry sociální politiky a sociální práce Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.

„Když rodič nastupuje do výkonu trestu, je to pro dítě šok, protože o nezákonné činnosti mámy nebo táty samozřejmě nevědělo. Odloučení těžce prožívá a má veliký strach, jestli ho rodič nepřestane mít rád, jestli se vůbec někdy vrátí,“ říká Žaneta Dvořáčková z Mezinárodního vězeňského společenství. Rodina odsouzeného se podle ní potýká s dalšími vážnými věcmi, nejistotou i existenční nouzí.

Čtěte také

Jak být správný táta, když nemám vzor? O otcovství v době krize mužství

„Ze srpnových monitorovacích rozhovorů vyplynulo, že po nástupu rodiče do vězení bojují rodiny s chudobou, děti běžně zmiňují, že je trápí hlad, že mají na den jeden kousek chleba a nic víc,“ doplňuje Dvořáčková.

Navrátilová i Dvořáčková chtějí současný stav změnit projektem Rodičovství za mřížemi, který Masarykova univerzita společně s Mezinárodním vězeňským společenstvím spustily. Jejich ambicí jsou i legislativní změny. „K faktu, že má odsouzený děti, jak jsou staré nebo kde bydlí, zákon momentálně vůbec nepřihlíží,“ upozorňuje Dvořáčková.

„Děti odchod jednoho z rodičů do vězení prožívají podobně jako jeho smrt, to přirovnání není z našich zkušeností vůbec přehnané. Ta ztráta, nejistota i obavy s tím spojené jsou srovnatelné,“ dodává.