Rudy Linka: Z Neckáře byla moje žena úplně vedle

Zase na chalupě, která je v maličké vesničce přesně před šumavským národním parkem. Je to usedlost, kterou opravujeme sedmnáct let a je tam šílená pohoda. Mám pocit, že když je pandemie, je ještě větší. Když tam přijedou kamarádi z Ameriky, ze Švédska nebo moje rodina z Prahy, tak je prostě pohoda a tu nevytvářím já, ta tam prostě je. To se totiž nedá lehce vytvořit.

Jsou to lidi, kteří jsou známí, Vojta Dyk, Dan Bárta, Vladimír Merta, Guma Kulhánek, z méně známých asi Debbi, to je nejmladší účastník. Debbi má tři desky a zpívá skvěle, takže se mi líbilo, že přišla. Přijel taky Ivan Mládek, člověk, který přišel na to, jak se živit něčím, z čeho je radost. On dělá velice dobrou hudbu. Chtěl hrát na bendžo, ale když hrajete v hospodě na bendžo, tak vás nikdo neposlouchá. Začal k tomu dávat texty, a najednou ho hrajou všude. Do toho maluje obrazy, které jsou fantastické.

Jeho texty se komunisti snažili analyzovat. Jednou se ho zeptali, jestli Jóžinem z bažin myslí Stalina. On řekl, že nemyslí, a oni - no tak dobře. Nebo Džínsový velorex. Chcete si dělat legraci z našeho socialistického způsobu života? Kromě Mládka tu byl i Jiří Suchý, Václav Neckář. A tým mladých, co dělá ten pořad, jedině od těch tří chtěl podpis a chtěl se nimi vyfotit.

Ano, ten pořad je založen na tom, že hudba dělá dobrou náladu. Host přijde, říká, co poslouchá, já mu říkám, co posluchám, všechno jsou to super věci. Beatles, Louis Armstrong.

My se smějeme, máme dobrou náladu a potom spolu něco zahrajeme. Je z toho cítít, že je to dialog. Hrát s někým je jako s někým mluvit. Musíš se snažit pomoci tomu, co on chce udělat, vloudit se do toho, aby to bylo lepší, než kdyby hrál sám.

Jen mé ženě musím vysvětlit, kdo to je. Ona je nezná (je Švédka, pozn. red.). I když Václava Neckáře zná, protože studovala film. Když jsem ji potkal ve Švédsku, znala Ostře sledované vlaky a tam je Vašek Neckář úplně mladý. Já jsem jí teď řekl, že je to ten kluk z filmu, a ona z toho byla úplně vedle.