S mámou mluvíme česky, když si chceme říct něco mezi sebou, řekl syn Maxové

Tereza Maxová o práci a synovi

Co vás právě zaměstnává?
Září bylo hektické. Máme s dětmi narozeniny, takže jsme samá oslava. Začala škola a rozjel se Teribear, naše největší charitativní akce roku. Letos se může zapojit každý. Za ušlý nebo uběhnutý kilometr jde deset korun na konkrétní pomoc. Cílová částka je deset milionů, tak jsem zvědavá, kdy se naběhá.

14 fotografií

Jak jste na tom se sportem?
Přiměřeně. Díky sportovní škole se dokážu postavit téměř ke všemu, ale děsí mě honit se za výkonem, tak dělám, co mě baví. Chodím na procházky, v létě jsem uplavala každý den kiláček, s rodinou hraju basket, tenis a volejbal. A jestli se do sportu počítá taková velmi pomalá jóga a meditace, tak i to.

Čím vám Tobias udělal radost?
Vyrostl z něj šikovnej klučina, který dokončil první rok na univerzitě. Dojal mě, že když si mohl vybrat, kde oslavíme jeho dvacáté narozeniny, zvolil obývák u babičky na Chodově se svým oblíbeným jídlem z dětství, kuřetem na paprice. K narozeninám mi dal náramek se symbolem nekonečna, že to představuje jeho lásku ke mně.

Co říkáte na jeho profesi?
Nadchlo nás, když si vybral historii a archeologii. Sice váhal, jestli nemá jít raději na finance, ale vyhrála archeologie na UCL v Londýně. Jak by řekl náš dědoušek, konečně někdo bude dělat něco užitečného, protože kdo nezná historii, opakuje její chyby.

Tereza Maxová (49) Jedna z nejúspěšnějších českých modelek je i zakladatelkou nadace, která od roku 1997 pomáhá chovancům kojeneckých ústavů a dětských domovů. Její oslnivá kariéra začala v roce 1989, kdy odjela do Paříže. Kromě Tobiase z prvního manželství má další dvě děti se současným manželem, tureckým podnikatelem Burakem Oymenem.

V čem je jiný než vy ve dvaceti?
Já ve dvaceti začala objevovat svět, on už téměř celý svět procestoval a má možnost bezstarostně studovat. Já měla a mám kořeny pevně zde, on je kosmopolitní dítě, které je doma tam, kde má rodinu a přátele.

Nakolik se vám Tobias podobá?
Je citlivý jako já. O spoustě věcí nemusíme mluvit a rozumíme si beze slov.

Co o něm často slyšíte?
Teď slyším od týmu na focení, jaký je to hezký, milý a slušný kluk. To potěší.

Co s vámi udělala pandemie? Jak se vám teď žije v Česku?
Krásně. Co je české, to je pro mě hezké. Sbírala jsem české umělce, dívala se na české filmy, udržovala si jazyk. A teď, když žiju tady, jsem úplně spokojená. Jsem ráda, že můžu pomáhat českým dětem a něco tak vrátit zemi, která mi tak dlouho chyběla.

Nadace distribuovala pomoc do azylových domů, pěstounských rodin a dětských domovů. A my jako rodina, ačkoliv jsme běžně hodně rozlítaní, jsme museli zpomalit. Byli jsme spolu, měli jsme jeden na druhého čas, což je ten největší luxus.

Tobias Fetterlein o Česku i české kuchyni

Co se vám vybavuje z dětství?
Kamarádi ze školy v Monaku. A fotbalové hřiště, kde jsme se každý den po škole scházeli. Když hodně zašátrám v paměti, tak pískoviště u babičky v Praze na Jižňáku. To jsou asi dvě nejsilnější vzpomínky.

Jak často se vidíte s mámou?
Skoro denně, protože jsem na pár měsíců přijel do Česka. Studuju historii a archeologii v Londýně, ale teď máme online výuku. Když jsem v Londýně, vídáme se méně, o víkendech nebo o prázdninách.

Kdy vám zasahuje do života?
Když cítí, že to potřebuju, poradí mi. Naopak když vnímá, že mě má nechat být, nechá mě dýchat. Ale asi bych to řekl takhle: Kdykoli je potřeba, je tu pro mě.

Čím jste ji naštval?
Někdy jsem pěkný bordelář. Když mě navštívila v mém bytě v Londýně, nestihl jsem uklidit. Co tam viděla, to ji dost vytočilo.

Jaký je váš vztah k Česku?
Žil jsem v Praze jako velmi malé dítě a teď na to chci navázat, protože to tady mám rád a mám zde rodinu. Mám pocit, že tu potřebuju strávit víc času, abych si udělal názor, prostě to tady zažil. Česky rozumím poměrně dost, jen mám problémy mluvit. Někdy nerozumím nějakým složitějším větám a špatně se mi píše.

Tobias Fetterlein (20) Celým jménem Tobias Joshua Maxa Fetterlein, jeho otcem je Terezin první manžel, dánský tenista Frederic Fetterlein. Většinu dětství žil v Monaku a ve Francii. V Londýně studuje historii a archeologii, věnuje se taky modelingu. „Obdivuju, jak mamka umí pečovat a milovat. Ale i to, že umí vyniknout, což jí dává unikátní postavení ve všem, co dělá. V životě, v práci, v charitě,“ říká.

Jak s mámou mluvíte?
Nejčastěji anglicky. Česky, když si chceme říct něco mezi sebou. Francouzsky, když je u nás má přítelkyně. A s taťkou dánsky.

Jak vám chutná české jídlo?
Babička výborně vaří, mám rád její kuře na paprice. A mámin řízek. Rád zajdu i do restaurací. Takže ano, české jídlo mi chutná.

Co vám říká charita?
Máma mě vždycky vedla k pomoci druhým. Od dětství jsem s ní chodil do kojeňáčku nebo na nadační akce. A když jsem mohl, jel jsem jako dobrovolník do Afriky zachraňovat ohrožená divoká zvířata a pomáhat místním kmenům. Takže v tom mi mamka byla oporou a průvodkyní.

Jak se vám líbí modeling?
Je to docela vzrušující, ale chci, aby to byla zábava, nejen práce, i když jako práci to samozřejmě beru taky. Baví mě vše okolo modelingu, například poznávat lidi. Určitý kreativní proces, který na focení vzniká a jehož jsem součástí, je super zkušenost.

Čím vás máma rozesmála?
Když nám vyprávěla vtipy ve francouzštině a příběhy ze svých začátků v Paříži. To jsme se s přítelkyní mohli umlátit smíchy.