Hluboká je krásná v tom, že má spoustu zajímavých tradic, říká kronikářka

Kroniku Hluboké nad Vltavou píše Alena Mitter. Je také redaktorkou Hlubockého zpravodaje a dělá ještě další práce. Nelze provádět mnoho činností najednou, konstatuje, proto aby neměla pocit, že snad něco šidí, hledá nástupce, kterému by vedení kroniky předala.

Čtěte také

Školu ve Strýčicích postavili velmi rychle. Její honosná budova měla symbolizovat sílu Čechů

Své začátky psaní kroniky v roce 2005 má Alena Mitter spojené s hezkou událostí, se zavěšením nových hlubockých zvonů. Přiznává, že historii kvůli datům neměla ráda, protože si zkrátka nepamatuje letopočty, čísla, z tohoto důvodu pojala zapisování dění do kroniky jako zaznamenávání příběhů lidí, příběhů Hluboké. S přibývajícím věkem se její postoj k historii proměňuje: „Zjišťuji, že historie se už na mě také podepsala, že už jsem pamětník,“ a vážněji připojuje: „Myslím si, že současnost a pohledy do minulosti jsou na Hluboké obzvláště provázené.“

U zahledění se do minulosti Alena Mitter ještě moment setrvá:

„Kroniku Hluboké nad Vltavou vždycky vedly významné osobnosti. Tou největší je Jarolím Mařík, který na základě pramenů z archivů a matrik uspořádal v roce 1923 obsáhlou knihu Paměti města Hluboké. Obsáhl v ní dobu od poloviny 17. století do své současnosti. Všichni hlubočtí si jeho knihy velice cení,“ dodává kronikářka, zatímco v ní listuje.

Zaprášené vzpomínky

Když se Alena Mitter ujala kroniky Hluboké nad Vltavou, zapisovala ručně. „Měli jsme krásnou vázanou kroniku od pana Hodného z Týna nad Vltavou,“ vzpomíná. Později přistoupila k psaní do počítače, u čehož vyzdvihuje, že se jednak texty dají kombinovat s fotografiemi a jednak nejenže se kronika vytiskne a pak existuje fyzicky, ale lze ji snadno v elektronické podobě umístit na webové stránky města a tím je přístupnější širší veřejnosti. „Bohužel nebo bohudík, těžko říct, ale i v kronikářské práci se odráží dnešní doba,“ uzavírá kronikářka.

K oslavě sta let republiky Alena Mitter napsala knihu Zaprášené vzpomínky na Hlubokou. Použila do ní úryvky z kronik, ale především ji sestavila jako sebraný spis různých vzpomínek různých lidí, kteří město dobře znají. „Do podtitulu knihy jsem uvedla, že jsem naslouchala pamětníkům,“ vysvětluje způsob práce na ní. „Ta kniha mi rostla pod rukama. Není divu, když město je tak rozmanité. Nelze oddělit Schwarzenbergy, nelze oddělit historii od oblastí, jako jsou sport a kultura…“ vypočítává kronikářka a s úctou připojuje, že si nesmírně váží takových pamětníků jako pana učitele Palmy nebo divadelního principála hlubockých ochotníků pana Kříže.

Těší ji, že její publikace Zaprášené vzpomínky na Hlubokou oslovuje i lidi, kteří s městem nemají nic moc společného. „Rádi si v ní listují a čtou, protože vypráví lidské osudy, smutné a veselé události,“ říká Alena Mitter nad jejími stránkami.