7. Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2020 pokračuje a kvůli nesmyslným direktivám plukovníka Prymylu se v drasticky omezené podobě se dokončí, upravený program viz http://www.ndbrno.cz/opera/festival-janacek-brno-pokracuje, včera to ale proběhlo ještě v plné parádě.

Mnoho lidí nemá rádo písňovou tvorbu v kategorii vážná hudba a popravdě je to často dost bizarní žánr a nevíte, proč to máte poslouchat. Oproti tomu, Zápisník zmizelého mají rádi úplně všichni. Stejně u jakékoliv jiné formy napsal Janáček dokonalou hudbu, kterou milují interpreti i posluchači. Běhá z toho mráz po zádech, je to fascinující představení, i když se záměrně hraje herecky minimálně, protože je to primárně o divadle v hlasu. Pavol Breslik v titulní roli zpíval nádherně, stejně jako další.

Zápisník zmizelého je už stálicí festivalu, dělá se v různých formách pokaždé, tentokrát to bylo podle scénických poznámek Janáčka, které někde vyštrachal Jura Zahrádka - největší janáčkolog, člen umělecké rady festivalu a tvůrce textů v mnoha programech.

Dokonce se to přenášelo streamem, který dělal kdo jiný než Jakub Kořínek, několikanásobný držitel ocenění Zlatá Praha, a ještě jednou to v průběhu festivalu puštěné bude, tak o to nepřijdete. Až to pude znova, chcete si to rozhodně pustit!


V první polovině byl kratší recitál Jana Jiraského a jako překvapení programu premiéra sklady Kryštofa Mařatky, Věštba, pro klavír a starodávné lidové dechové nástroje.

Mařatka je skvělý hudebník a multiinstrumentalista. Jednou rukou střídal nosní flétny, pastýřské trouby a kozí rohy a druhou hrál na preparovaný klavír, za stálé přítomnosti melodické linky.

Všechny nástroje pocházely z dílny Jana Kašpaříka a jeho syna Víta. Jak Kašpařík je neopakovatelný zjev. Kovář z Blažovic, který se věnuje výrobě všech dechových hudebních nástrojů, plechů i dřev. V jeho pracovně doma je asi tisíc píšťal a trub všech rozměrů, experimentální nástroje, rekonstrukce pravěkých nástrojů, středověké nástroje. Kašpařík je skvělý akustik a organolog (věda o nástrojích), jeho teoretické i praktické znalosti jsou jedny z největších na světě a díky tomu dokáže sestavit zcela podivuhodné nástroje, které hrají na principu rozdílových či částkových tónů, jejichž uzly se na těchto nástrojích často nacházejí jinde, než u nástrojů temperovaného ladění. On mě vysvětlil, že zvýšená kvarta nemusí být "dábělský tritonus", který byl ve středověku zavrhnut, ale že se nachází v přirozené řadě alikvotních tónů a jako taková je zcela konsonantní.

Proto jsem ho také dovedl na několik let učit na hudební vědu a je mi líto, že už tam neučí, protože kvalitní akustika a organologie tam moc chybí.

Dnes máte od festivalu pauzu, protože liberecká opera s Liškou nemohla přijet, ale můžete si vyplnit čekání na zítřejší a na neděli přesunutou Jenůfu koncertem Filharmonie Andělé smutku, bohužel bez Andělů smutku, naprosto nádherné skladby Kančeliho, loni zesnulého gruzínského skladatele, osobního přítele našeho šéfdirigenta. Místo toho je na programu Mozart, Haydn a dvě skladby od opravdu dobrého rakouského skladatele Kurta Schwerstika, Herr K. entdeckt Amerika, prodloužená verze ve světové premiéře a Schrumpf-Symphonie (Scvrklá symfonie) v premiéře české. V 19 v Besedním domě. Ještě na to pár lístků je, ke koupení zde.