Jak se povedl remake legendární české hry?
Tommy Angelo s hlasem Marka Vašuta se vrací. Jeho přítomnost zamíchává napjatými vztahy dvou mafiánských rodin a vy se z obyčejného taxikáře stanete ústřední postavou, jenž změní tvář města. Příběh remaku Mafie víceméně kopíruje originální hru, která vznikla pod dohledem Daniela Vávry. Verze z roku 2020 ovšem vznikla bez jeho přičinění a dočkala se jistých změn. Jak tedy remake dopadl?
Stále skvělý příběh
Začneme tím nejdůležitějším, totiž příběhem samotné hry. Definitivní edice jde ve šlépějích původní hry. Příběh má stejný námět, stejné postavy, zápletky i mise. Hned na úvod je důležité zmínit, že ačkoliv jde o remake hry, nemusíte znát předlohu. Na původní hru tu odkazuje maximálně mapa v jedné z místností Salieriho baru.
Samotný příběh je stále dosti originální, perfektně vyprávěný, přehledný a přesto provázaný. Vaši pobočníci, Sam a Paulie, si udržují osobitý charakter, který se nejen díky lepší grafice a dialogům projevuje o něco více než v původní hře. Jak již bylo řečeno tvůrci hry, vedlejší postavy v remaku obdržely více prostoru. Popravdě toto tvrzení je lehce zcestné. Ano, o jejich životě padne více vět a objeví se na pár sekund v dalších misích, ale bohužel jsme se nedočkali vedlejších misí, které by jejich příběh více rozvíjely. Jedná se tak o rozšíření původní hry, leč stále nevyužitý potenciál příběhové linky.
Město hraje druhé housle
Je až neuvěřitelné, jak Lost Heaven za 18 let ožilo díky moderním technologiím. Menší herní mapa, oproti aktuálním moderním titulům, umožnila vytvořit detailnější, reálnější a živější prostředí. Je to vlastně až trochu na škodu. Ačkoliv je hlavní příběhová linka stále skvělá, nevyužívá plného potenciálu města.
I u druhé Mafie máte pocit, že si mapy užijete zkrátka více. Vývojáři se snažili více město využít přesunutím lokalit některých misí. Salieriho bar je o ulici jinde a podobně. Přitom ikonické lokality klíčových misí se nemění. Rovněž úprava rozložení některých ulic je ku prospěchu. Jde ale o relativně subjektivní názor. Někomu bude zkrátka vadit, že zkratka mezi Hobokenem a New Arkem je na projetí jednodušší. Na Central Islandu při trase z tunelu na Giuliano Bridge lze využít odbočky a vyhnete se tím velmi prudké zatáčce na hlavní křižovatce. Změnila se rovněž jména několika málo městských čtvrtí, ale to už je jen detail.
Důležitým postřehem z hraní je ovšem volná jízda. Až tyto mise využívají krásné město a provedou vás různými zákoutími. Některé mise jsou relativně přímočaré a jednoduché, jiné ztřeštěné a náročné. Jejich splnění zabere několik hodin, dle obtížnosti i déle jak hlavní příběh. Škoda, že některé z nich nenajdeme i v rámci příběhu jako volitelné. Takto je totiž může plno hráčů neznalých prvního dílu minout.
Moderní gameplay
Samozřejmě herní design za 18 let prošel změnami. Postavy se dokáží po stisknutí jednoho tlačítka efektivně krýt a jednoduše vyskočit na překážku. Mafia v tomto směru není jiná. Ovládání představuje mix druhého a třetího dílu. Rozhodně není špatné, přesto zde bude směřovat asi nejvíce kritiky. Velikou součástí mafie jsou přestřelky. Míření je ovšem velmi nekonzistentní. Ukazatel ve formě kolečka vám zkrátka neřekne, kam přesně míříte a trefení se je pak i o náhodě. Automatické zbraně jsou neúčinné, pokud držíte v jednom kuse spoušť. Můžete klidně vystřílet půlku zásobníku na cíl a ten bude stále žít. Při pomalém klikání na cíl vám stačí pár kulek. Na vyšší obtížnost přitom se střelivem musíte šetřit, krýt se a takticky vybírat vhodný kryt. Roli hraje i správné pořadí při zabíjení nepřátel. Napětí při přestřelkách je excelentní a například klasická obtížnost z vás chvílemi dostane maximum.
Právě klasická obtížnost odlišuje definitivní edici Mafie od jiných her. Původní mafie byla relativně těžká, alespoň na dnešní poměry. Žádná regenerace zdraví, omezený zásobník a smrtící obdržené zásahy. Přesně na tyto cíle míří i klasická obtížnost. Přidává i nastavení „simulace“ řízení a policie. Slovíčko simulace zde není moc na místě. Policie si zkrátka hlídá, zda jedete na zelenou a povolenou rychlostí. Řízení rozhodně simulace není, spíš je prostě kolikrát těžké. Ani ne v příběhových misích, spíš ve vedlejších z režimu jízdy. Až zde si plně všimnete extrémních případů, kdy rychlejší auta při akceleraci prakticky nelze ovládat. Nemluvě pak o motorce.
Definitivní edice Mafie nabízí i další moderní prvek z jiných her, totiž sbírání předmětů. Jedná se o časopisy, komiksy, krabičky od cigaret a lišky. Jedná se o velmi malou drobnost, která na hře nic nemění, přesto je důležitá. Při průchodu příběhem se vám na mapě ukáže, kde se vzácný předmět skrývá a dovede vás do zákoutí, kam byste se normálně nepodívali.
Povedený remake i samostatná hra
Celé hodnocení definitivní edice Mafie se dá rozdělit na dvě části. Pokud jste hráli původní hru, remake Mafie ničím vyloženě neurazí. Změn se hra dočkala, ale studio Hangar 13 nedělalo obří chyby, po kterých byste hru chtěli vyloženě vypnout. Valná většina lokací i misí přesně odpovídá originálu. Stejně tak příběh. Určité dialogy jsou lehce pozměněné, ale ne nutně k horšímu. Remake si rozhodně zaslouží šanci.
Druhá verze závěru patří těm, kteří původní díl nehráli. Mafia: Definitivní edice nabízí krásné město, kratší, ale stále dobře vyprávěný příběh a originální český dabing. Nejedná se o „AAA titul“, ovšem hra přesto nabízí hodiny skvělé zábavy. Na dnešní standardy se dá vytknout jen malinko horší zpracování střelby a kratší herní doba. Jinak ovšem nová Mafia dosahuje vysokých kvalit a zaujme i hráče dosud nepolíbené Mafia trilogií.
