Kateřina Ostrá (39) procestovala na vlastní pěst 40 zemí jen s batohem...
Za normálních okolností by možná touto dobou byla zase někde po světě. Koronavirus ale zhatil plány a tužby mnohým, mezi nimi i Kateřině Ostré (39) z Blanska, která projela už čtyři desítky zemí, a tak může radit těm, kteří by se chtěli na výpravy vydat bez cestovní kanceláře, ale mají z toho obavy. Když ji pandemie na jaře zastihla ve Střední Americe, nebylo to příjemné. Během cest však zažila především spoustu zajímavých zážitků, které teď předává i našim čtenářkám. Snad nebude trvat příliš dlouho a budeme moci jejích praktických rad třeba sami využít…
Intenzivně se Kateřina věnuje cestovní zhruba šest let. „Když jsem byla malá, tak jsme s tátou o nějaké daleké zemi snili. Jen tak jsme si sedli, listovali mapami, krásnými obrázky dálek. Bylo mezi nimi Mexiko, které mě očarovalo. Navíc jsem slýchávala píseň Michala Tučného, který zpíval: Všichni jsou už v Mexiku, buenos dias, já taky du…,“ vzpomíná. Toužila navštívit Machu Picchu, než přišla na to, že neleží v Mexiku, ale v Peru. „Brzy mi ale táta umřel a Mexiko jsem ještě nenavštívila. Stalo se pro mě zatím nesplněným snem. Stejně jako Grónsko,“ dodává Kateřina, která až do roku 1989 nikde v zahraničí nebyla, ani v Bulharsku či Maďarsku. „Pro mě byl dlouho největším cestovatelským zážitkem, když mě táta o prázdninách posadil v Praze na autobus a zamířila jsem do Blanska za babičkou a dědou. První větší cestu jsem podnikla, až když táta zemřel.“ Cestovat začala v době, kdy se více osamostatnila, kdy měla zajištěné bydlení a odrostl jim s manželem syn. Zpočátku ale využívala služeb cestovních kanceláří. „Toužila jsem se podívat k moři a zažít něco nového. Později jsem se na místě od skupiny odpojila, domluvila se s průvodcem, kdy a kde mám při odjezdu být a zamířila za zážitky po vlastní ose.“
Zlomový okamžik
Jenže cestování není jen o tom, neztratit se. „Zlomovým okamžikem pro každého je koupit si první letenku. Když si ji koupíte, je to už závazek. Potom zjistíte, že to není tak těžké a zvládnete i další. Najít levné ubytování na konkrétním místě vám pomůže internet. Přijdete na to, že cestovku nepotřebujete, a ještě ušetříte mraky peněz.“ Návštěva Mexika sice Kateřině Ostré nevyšla, nikdo tam s ní nechtěl, volba tedy padla na Kubu. „První vzdálenější cestu jsem chtěla především zvládnout a užít si exotiky. Byla to pro mě hodně vysoko postavená laťka. Cesta se uskutečnila v roce 2014 a já si s sebou vezla 60 stránek vytištěného textu o všem možném,“ říká s tím, že samotná příprava jí zabrala spoustu času. Na jednadvacet dnů dlouhou cestu se připravovala půl roku dopředu! Studovala mapy, pročítala články, projížděla internet. „Když jedete do destinace, která je vám cizí, ke všemu neumíte tamní jazyk, je dobré mít vše předem nachystané. Na Kubě jsem tedy věděla, kde přistaneme, kterým směrem se vydat na autobus a další věci. Potom vás jen výjimečně něco překvapí. Po návratu jsem zažila neuvěřitelný pocit z toho, že jsem vše zvládla. Přišla jsem na to, že cestování je můj osud. V duchu jsem si tenkrát řekla: Tati, kdybys to viděl. Poznala jsem, jak málo stačí, aby byli lidé spokojení a šťastní, i když žijí v bídě. Kuba byla úžasná. Jen jsem myslela, že tam bude více zvířat.“
Oblečení do ruliček
Pro někoho to může znít trochu neobvykle, ale Kateřina vždy mířila především do oblastí, kde žije hodně zvířat. A nejen to! „Stačí, že tam jsou jen toulaví psi. A potom miluji i hřbitovy. Hřbitov je pro mě od doby, kdy mi táta umřel, místem, kde je mi hodně dobře. Už když jsem se připravovala na maturitu, byla jsem schopná se něco pořádně naučit především na hřbitově. Dokážu tam vypnout a uklidnit se. Snažím se ho při mých cestách všude navštívit, protože vidím, s jakou úctou se na mrtvé v dané oblasti vzpomíná. Nemohu říct, že by se mi nikde nelíbilo, tedy až na bulharskou Sofii, respektive tamní hřbitov. Nic horšího jsem neviděla. Rozbité hrobky, poházené igelitky, lahve od alkoholu. Naopak nejvíce mě zaujal hřbitov v Paříži, kde je pochovaná Edith Piaf,“ svěřuje se Kateřina.
Co vozí na cestách s sebou? To a mnohem více čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 40.