„Jako průvodkyně mám nulové příjmy, zakázky nejsou žádné. Měla jsem štěstí a našla si práci jako učitelka angličtiny a španělštiny na základní škole, což mi vyhovuje,“ přiznala průvodkyně Jana Horníková, která ukazovala pražské památky španělsky mluvícím turistům.
Praha během pandemie: |
Stejnou cestou se vydala velká část průvodců, kteří mají pedagogické vzdělání. „Velké procento z nás je původním povoláním vyučující. Během zaměstnání třeba kolegové učili na několik hodin na středních nebo vysokých školách. Jako vedlejšák,“ potvrdila Jana Zýková, která kvůli pandemii koronaviru přišla o většinu zakázek.
„Kromě provázení turistů mám také cestovní agenturu, která vozí Čechy do zahraničí a pořádá eventové akce, jako jsou koncerty a kulturní představení,“ vysvětlila.
Kvůli utlumenému cestovnímu ruchu si však nyní musí přivydělávat za katedrou. „Učím ruštinu, mám však jen externí smlouvu a pracuji jen osm hodin týdně,“ upřesnila Zýková s tím, že se nyní obává zavedení distanční výuky. „Pokud máte externí smlouvu a je dálková výuka, tak se příjmy zmenšují nebo se vaše pozice úplně zruší.“
Ztráty ve výši 90 procent a nejistota. Příští rok nebude jiný, říká průvodkyně |
Zýková i její kolegové, kteří také mají na provázení zahraničních turistů založenou živnost, však řeší i další problémy. „Od začátku epidemie jsme měli od státu odpuštěné zálohy na sociální a zdravotní pojištění. Od září už je však zase platit musíme,“ upozornila. Průvodci si přitom nyní nic nevydělají, a tak pro ně platba záloh představuje nadměrnou finanční zátěž.
„Je pro nás strašně nevýhodné vůbec něco dělat. Mluvila jsem i s kolegy, mnoho průvodců by chtělo pracovat nebo si alespoň nějak přivydělat, ale kvůli těm zálohám je to nevýhodné,“ uvedla Zýková s tím, že například na Slovensku dostávají průvodci finanční příspěvek od státu a navíc jim platbu záloh odpustili až do konce roku.
Koronavirus byla poslední rána
Jana Horníková si návrat k učitelství pochvaluje. „Už jsem uvažovala o změně zaměstnání delší dobu, teď to bylo nezbytné,“ vysvětlila s tím, že se k provázení turistů už nejspíš vrátit neplánuje.
„Koronavirus pro nás byla poslední rána. Dříve už nám práci komplikovalo to, že u nás neexistují zákony, které by chránily české průvodce. Cestovní agenturu si tu může založit v podstatě kdokoliv on-line přes internet. Zahraniční agentury se pak postaví na Staroměstské náměstí s deštníky a nabízejí průvodcovské služby naoko zadarmo. Tím samozřejmě nalákají spoustu lidí, od kterých pak vyberou spropitné a nabízejí jim i další služby. Naprosto tím suplují místní průvodce, tím pádem už náš trh padal dávno před covidem,“ popsala Horníková problémy místních průvodců.
Zahraniční agentury podle ní navíc neodvádí v Česku daně. „To nejsou fér podmínky,“ vadí Horníkové. Momentálně v Praze sice vidět nejsou, po návratu turistů se však v historickém centru města podle průvodců určitě objeví znovu. To Horníkové vadí natolik, že se k profesi už zřejmě nevrátí.
Práci sehnaly ve škole i v odběrovém centru
Po 20 letech musela změnit zaměstnání také průvodkyně Radka Michálková. „Ze zoufalství jsem se nechala zaměstnat ve škole. Mám poloviční úvazek jako asistent pedagoga. Starám se o deváťáka, který má lehčí formu ADHD, takže je v hodinách nesoustředěný,“ popsala.
Nenechte nás padnout, píší profesionální průvodci premiéru Babišovi |
Průvodkyně španělských turistů Anežka Veselá se také v polovině března ocitla ze dne na den bez práce. „Naštěstí jsem našla práci v jazykové škole, která se specializuje na češtinu pro cizince,“ uvedla. Výukových hodin však nemá mnoho, tak si musela najít další přivýdělek.
„Nyní už šest týdnů pracuji také jako administrativní podpora v jednom odběrovém centru. Nejsem zdravotník, neprovádím odběry, ale nakupuji materiál a zařizuji všechno ostatní,“ vysvětlila Veselá. Na svou původní profesi však na rozdíl od některých kolegyň nezanevřela a po návratu turistů se k ní chce opět vrátit. „Covid mi práci vzal, covid mi ji třeba vrátí zpátky,“ doufá.
Starší průvodkyně práci neseženou
Zdaleka ne všichni průvodci však měli to štěstí, aby si našli kvalifikovanou práci. O své zkušenosti s hledáním zaměstnání se podělila padesátiletá Barbora Hrdličková, která nemůže sehnat jakoukoliv práci.
„Psala jsem na recepce hotelů a do různých obchodů, ale tam chtějí evidentně někoho mladšího. Školy chtějí někoho s praxí, jazykové agentury zase práci nemají,“ uvedla s tím, že práci, která by alespoň trochu korespondovala s její znalostí cizích jazyků, sehnat nemůže. „Stále to nevzdávám, ještě jsem nezkoušela práci pokladní nebo dělnické profese,“ vysvětlila.
Některé průvodkyně se během prvních měsíců epidemie uchytily jako pomocnice v zahradnictvích, jednalo se ale jen o sezonní brigádu. „Průvodci s vysokoškolským diplomem a znalostí několika jazyků tak nacházejí uplatnění jako pomocné síly ve skladech, někdo působí v sociálních službách jako doprovod postižených, ale nemohou dělat jinou kvalifikovanou práci, pokud si kvalifikaci nedoplní, což je pro starší kolegy velmi těžké,“ popsala problémy kolegyň průvodkyně Jana Horníková.
