Slovo biskupa Baxanta k podzimním volbám

Známé lidové úsloví „stůj pevně oběma nohama na zemi!“ jistě neplatí jen pro situace, kdybychom intenzivně tíhli doslova ke vznášení se se svými nápady a úvahami, v domnění, že nad hlavami našich bližních a nad naší domácí krajinou, se můžeme pohybovat jako ptáci: svobodně a nepolapitelně. Ve skutečnosti v životě člověka, v celé délce, šíři i hloubce jeho životní formace, se vždy jedná o jedno a totéž: využít, pokud možno, všech schopností a nadání, nám daných Stvořitelem. Rozvinutí tohoto intelektuálního a spirituálního bohatství je útěchyplná povinnost kohokoliv z nás. Ne vždy, a ne u každého člověka se navenek projeví to, co v něm dřímá, a ke škodě druhých lidí jen spí či nečinně odpočívá. 

Nepochybně jedním z důležitých a zásadních projevů lidské důstojnosti, je schopnost svobodně volit. Vybírat si z vějíře variant pouze jedinou, nebo ty, kterým dle svého vlastního uvážení dávám přednost. Je jasné, že moje osobní volba té či oné varianty, se nemusí jiným lidem jevit jako ta nejvíce správná a vhodná. To však není rozhodující. Využívám ve svém svobodném zvažování svůj rozum i cit, na což mám právo bez ohledu na to, zdali se tím někomu zalíbím či si někoho rozhněvám. Pokud bych své vlastní úvahy a možnosti svobodné volby z ní vyplývající podřídil, dnes módně zmiňovanému „veřejnému mínění“, jednal bych nikoliv jako svobodný člověk, ale jako otrok, jenž by se sám zbavil své důstojnosti, resp. by si ji sám vědomě pošlapal. V tomto smyslu lze chápat ono „stát pevně na svých nohách“: bez podpírajících berliček sice lákavých, ale přece jen laciných nabídek, s odmítnutím se pohodlně připojovat k populární většině, s rizikem nést i odpovědnost za svou volbu a řešení.

V posledních třiceti letech se snad komukoliv z nás může zdát, že voleb, i když samozřejmě svobodných, je až příliš hodně. Téměř každoročně se některé z nich vyhlašují a připravují. Je těžké říci, které jsou těmi nejoblíbenějšími. 

Volby komunální se nám stávají bližšími, protože kandidují lidé, které můžeme i osobně znát a záměrně je podporovat, aby se našimi zastupiteli stali právě oni. 

Krajské volby mají geograficky větší dopad, neboť překračují území naší obce a města. Často se však na kandidátních listinách do krajských zastupitelstvech objevují stejná jména, jaká byla uváděna na seznamech kandidátů pro volby komunální. I proto se někomu krajské volby mohou zdát jako duplicitní voleb komunálních. 

Volby do Senátu Parlamentu ČR mívají u veřejnosti všeobecně nevalnou oblibu, zapříčiněnou snad tím, že se monotónně ob rok opakuje totéž. Ovšem, není to totéž. Obhajují se sice už existující mandáty známých, a ne vždy oblíbených osobností, ale přicházejí i nové tváře těch, kteří se osvědčili v různých oblastech veřejného života. 

Evropské volby jsou, ze své podstaty, pochopitelně nejvíce vzdálené. Brusel a Štrasburk jsou města značně pohostinná, ale přece jen daleko od těch našich domácích písečků! 

Parlamentní sněmovní volby se rozhodně sledují nejvíce. Jsou obvykle provázeny bouřlivými volebními kampaněmi a značnou nervozitou. Jejich výsledky totiž dávají tušit, jakou cestou se bude naše země ubírat v dalších letech. 

Prezidentské volby mají své specifikum ve výjimečnosti výsledku. Nevyhrává skupina přátel, lidí stejného smýšlení, ani politická kalkulace. Vyhrává pouze jeden jediný. Volený všemi, kteří se voleb účastní. Nemohou být zvoleni dva, tři, či více kandidátů. Prezident je jen jeden. 

Do celého výčtu jednotlivých voleb, snad není roku, ve kterém by se některé z nich nekonaly, přidejme i různá místní referenda, ve kterých lidé také projevují svou vůli a uplatňují svou schopnost volby. Skutečně, příležitostí jít k volbám, máme až příliš hodně! 

Rád bych se však pokusil nabídnout poněkud jiný pohled na konání voleb, ať jsou jakéhokoliv druhu. Nepředpokládám, že by se kdokoliv z nás přiklonil k tak povrchnímu konstatování, že volby jako takové, nás jen stále obtěžují. Ano, zmínil jsem se o tom, že jsou konány poměrně často, ale že by byl volič otravován tím, že se má a může svobodně rozhodovat a svobodně volit? Četnost voleb, skutečnost politická, nesmí ochromit hodnotu výše zmíněného projevu důstojnosti člověka, skutečnosti ryze lidské, a ignorování zúčastnit se voleb je de facto pohrdnutím využití nejcennějšího Božího daru, schopnosti uplatnit svou svobodu. 

Svět je opravdu zpevňován rozmanitým předivem vztahů politiky a všednodennosti. Dá se říci, že jedno je spjato s druhým. A není to ještě všechno. Volební čas, přesně stanovený a vyměřený, je nabídnutým časem k našemu uvážlivému jednání. Velmi by nám prospělo, kdybychom si lépe uvědomovali, že při jakýchkoliv volbách naštěstí už zcela svobodně označujeme nejen někoho, ale toho, který je z nás, pochází od nás, žije mezi námi. Relativně časté konání voleb v naší nevelké zemi můžeme využít pro hlubší pochopení hodnot svobody, a současně i k budování osobnějších vztahů k těm, kteří nás po volbách budou zastupovat. Bude pak vyloučeno, aby to byli lidé nám neznámí, nám cizí. Ba právě naopak! Budeme je právem považovat za naše lidi, naše kandidáty, hodné naší důvěry. Volby se stanou i naší věcí.