Práce s vizuálními efekty vyžaduje od herců na place obrovskou představivost, říká režisér Kubík

4. říjen 2020

Jako kluk točil amatérské filmy, později se podílel třeba na snímku Cyril a Metoděj: Apoštolové Slovanů či na dokumentu o pražských bezdomovcích. Dobře si rozumí s vizuálními efekty, které jsou také nedílnou součástí jeho nejnovějšího filmu Princezna zakletá v čase. Nejen o něm se v pořadu Až na dřeň rozpovídal režisér Petr Kubík. 

„Vždycky bych si přál mít víc dní na přípravu a realizaci a víc peněz. Vždycky vidím nedostatky a čekám, co tomu řeknou lidé,“ směje se Petr Kubík, který nedávno uvedl do kin svůj nejnovější filmařský počin – fantasy pohádku. „Chtěli jsme se vrátit ke klasickým českým předrevolučním pohádkám, které víc stavěly na ději,“ dodává režisér. Ve fantasy pohádce nemohou chybět vizuální efekty, které se dotváří na počítači. „Práce s vizuálními efekty vyžaduje od herců obrovskou představivost na place, kde třeba bojují s drakem, který tam není,“ vysvětluje režisér, který právě práci na place miluje ze všeho nejvíc. „Pro mě je natáčení odměnou za tu předchozí dřinu. Já dokážu být nervózní úplně ve všem, ale na place ne. Trávím tolik času přípravou a studiem podkladů, že jdu prostě na plac s klidem.“

Sáhl si na dno

Diametrálně odlišným způsobem vznikal předchozí film Petra Kubíka. Tehdy pouze s první verzí scénáře a malým štábem vyjel do Černé hory a tak trochu na koleně natočil roadmovie Montenegro. „Tehdy jsme přípravě nevěnovali zdaleka takovou píli, jako teď pohádce, a dost nás to profackovalo,“ vzpomíná Petr Kubík na dobu, kdy mu došly peníze, a celý projekt se ocitnul ve slepé uličce. „Tehdy jsem uvažoval o tom, že s natáčením definitivně skončím. Sáhl jsem si na dno. Naštěstí ta krize netrvala dlouho a film se nám podařilo dotáhnout a dostat do kin.“

Další významnou životní kapitolou v životě Petra Kubíka je Dakar, kam mnohokrát vyjel s kamerou. „Člověk tam vstává ve čtyři hodiny ráno, natočí jeden průjezd, pak točí rozhovory a další záběry. Konec je v jednu hodinu v noci. Následují tři hodiny spánku a zase nanovo. Denně se najezdí kolem 1000 kilometrů a celý tým připomíná po prvním týdnu zombie. Po návratu jsem vždycky týden jen ležel v posteli, ale hned potom jsem se chtěl vrátit zpátky,“ usmívá se Petr Kubík, který se teď chce věnovat především rodině a pohádkám.

Poslechněte si celý pořad Až na dřeň.

autoři: Kateřina Kubalová , jp