Stanovisko generálního advokáta JUDr. Michala Bobka, Ph.D., zveřejnil ve středu 23. září 2020 Soudní dvůr Evropské unie. Týkalo se pěti mimořádných nařízení, jimiž Rumunsko v letech 2018 a 2019 novelizovalo justiční zákony přijaté pro účely posílení nezávislosti a účinnosti soudní moci v rámci jednání o přistoupení k Evropské unii.

Konkrétně se jedná o spojené věci C-83/19 Asociaţia „Forumul Judecătorilor Din România“ vs. Inspecţia Judiciară, C-127/19 Asociaţia „Forumul Judecătorilor Din România“ a Asociaţia Mişcarea Pentru Apărarea Statutului Procurorilor vs. Consiliul Superior al Magistraturii a C-195/19 PJ v. QK a dále C-291/19 SO v. TP, C-355/19 Asociaţia „Forumul Judecătorilor din România“ a Asociaţia „Mişcarea Pentru Apărarea Statutului Procurorilor“ a OL vs. Parchetul de pe lângă Înalta Curte de Casaţie şi Justiţie – Procurorul General al României a C-397/19 AX vs. Statul Român – Ministerul Finanţelor Publice.

Pro účely posílení nezávislosti a účinnosti soudní moci a v rámci jednání o přistoupení k EU přijalo Rumunsko takzvané justiční zákony¹. Rozhodnutím 2006/928/ES Komise zřídila „mechanismus pro spolupráci a ověřování“ (dále jen „MSO“), v jehož rámci pravidelně předkládá zprávu o pokroku Rumunska, pokud jde o nezávislost a účinné fungování soudní moci. V období od září 2018 do března 2019 přijala rumunská vláda pět mimořádných nařízení, která justiční zákony novelizovala a vložila do nich nová ustanovení. Některé z těchto změn byly ve zprávách o MSO z let 2018 a 2019 hodnoceny negativně.

V tomto kontextu předložilo několik rumunských soudů Soudnímu dvoru žádosti o rozhodnutí o předběžných otázkách, ve kterých Soudní dvůr žádaly, aby určil povahu, právní sílu a účinky MSO a pravidelných zpráv přijatých na jeho základě. Soudní dvůr byl rovněž požádán, aby určil, zda doporučení obsažená ve zprávách Komise jsou pro rumunské orgány závazná.

Kromě toho se tato reforma dotýká tří institucionálních aspektů: prozatímního jmenování vedení soudní inspekce, zřízení zvláštního oddělení státního zastupitelství pro vyšetřování trestných činů spáchaných v rámci soudního systému, jakož i změn v ustanoveních týkajících se hmotné odpovědnosti soudců. Soudní dvůr je žádán, aby určil, zda jsou tyto aspekty slučitelné se zásadami právního státu, účinné soudní ochrany, nezávislosti soudnictví, jak jsou zakotveny v řadě ustanovení unijního práva.

Ve stanovisku z 23. září generální advokát JUDr. Michal Bobek na prvním místě navrhuje, aby Soudní dvůr rozhodl, že rozhodnutí o zřízení „mechanismu pro spolupráci a ověřování“ je aktem přijatým orgánem Unie, bylo platně přijato na základě smlouvy o přistoupení a je pro Rumunsko právně závazné. Nicméně pravidelné zprávy vypracovávané Komisí na základě tohoto rozhodnutí nejsou právně závazné, ale tento členský stát je musí řádně zohledňovat.

Po objasnění kritérií a povahy posouzení vyplývajícího z použitelných ustanovení unijního práva na druhém místě generální advokát Michal Bobek navrhuje, aby Soudní dvůr rozhodl, že unijní právo² brání vnitrostátním ustanovením, jimiž vláda odchylně od obvykle použitelných právních norem zavede systém prozatímního jmenování osob do vedoucích funkcí orgánu pověřeného vedením kárných vyšetřování v rámci soudního systému, jehož praktickým účinkem je opětovné obsazení funkce osobou, jejíž funkční období již skončilo.

Na třetím místě JUDr. Bobek navrhuje, aby Soudní dvůr rozhodl, že unijní právo³ brání zřízení zvláštního oddělení státního zastupitelství s výlučnou pravomocí pro trestné činy spáchané soudci a státními zástupci, není-li zřízení takového oddělení odůvodněno skutečnými a dostatečně pádnými důvody a není-li doprovázeno dostatečnými zárukami, které vyloučí jakékoli riziko politického ovlivňování jeho fungování a složení.

Generální advokát M. Bobek na čtvrtém místě navrhuje, aby Soudní dvůr rozhodl, že unijní právo⁴ nebrání vnitrostátním ustanovením o odpovědnosti státu za justiční omyl ani existenci možnosti státu následně vůči dotyčnému soudci uplatnit regresní nárok z titulu jeho občanskoprávní odpovědnosti v případech zlé víry nebo hrubé nedbalosti ze strany tohoto soudce. Tato řízení však musí poskytovat dostatečné záruky zajišťující, že na členy justičních orgánů nebude přímo či nepřímo vytvářen tlak, který by mohl mít dopad na jejich rozhodnutí. Je na vnitrostátním soudu, aby posoudil, zda jsou tyto podmínky splněny.

Celé znění stanoviska generálního advokáta SD EU JUDr. Michala Bobka, Ph.D., naleznete ZDE.

1 Zákon č. 303/2004 o postavení soudců a státních zástupců; zákona č. 304/2004 o organizaci soudního systému a zákon č. 317/2004 o Vrchní radě soudců a státních zástupců.
2 Článek 47 druhý pododstavec Listiny a čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU.
3 Článek 47 druhý pododstavec Listiny a čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU.
⁴ Článek 47 druhý pododstavec Listiny a čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU.

Zdroj: curia.europa.eu
Foto: Pixabay