Nejstarší hráč ligové historie: Důležité je, že mladým pořád stačím
Opava – 42 let, 5 měsíců a 4 dny. Pavel Zavadil díky startu v sobotním utkání s Teplicemi překonal rekord Jaromíra Blažka a stal se nejstarším hráčem ligové historie. Co na to záložník Slezského FC říká a jaký je recept na fotbalovou dlouhověkost?
Pavle, stal jste se nejstarším hráčem ligové historie. Jak to vnímáte?
Od kluků z novin jsem věděl, že se tohle blíží, ale abych se přiznal, nevěděl jsem, že to přijde zrovna v tomto utkání. Když jsem se to po zápase dozvěděl, byl jsem rád. Tyhle věci moc nesleduji, ale musím se přiznat, že po výhře nad Teplicemi, která pro nás byla nesmírně důležitá, to pro mě byla potěšující zpráva. Jsem rád, že i v tomhle věku můžu hrát s kluky, kterým bych mohl dělat tátu. (směje se) Pro mě je strašně důležité, že jim pořád stačím a mám na to. Tohle je pro mě daleko víc než ten rekord.
Jaký je váš recept na fotbalovou dlouhověkost?
Mým receptem je obrovská vůle. Mám v sobě, že chci pořád hrát. Fotbal miluju a moc mě baví. Provází mě celý život a nechci se ho vzdát, i když vím, že ta chvíle se blíží a jednou jistě přijde.
Snažím se do zápasů dávat ještě víc, protože vím, že konec se strašně rychle přibližuje. Fotbalový život neskutečně letí, což si uvědomuji. Vím, že kdybych každý den netrénoval s mužstvem a nedělal to na sto procent, nikdy bych takhle dlouho hrát nemohl. Je moc důležité, že jsem každý den na hřišti a můžu se na sobotu nebo na neděli dobře připravit.
Tento rekord před vámi drželi Jaromír Blažek či legendární Pepi Bican. Vskutku sympatická společnost…
Společnost je to hvězdná. (směje se) Nechci se s nimi nijak rovnat, protože v tomhle ohledu nemám žádnou šanci. Beru to spíš tak, že rekordy jsou od toho, aby se překonávaly. Jsem rád, že takhle dlouho můžu hrát a dostal jsem se mezi tyto hráče, kteří vydrželi hrát co nejdéle a navzdory věku nebyli v lize jen do počtu. Jsem rád, že i moje role je taková, na kterou jsem byl zvyklý. Ať už to bylo v Brně, nebo teď v Opavě.
Teď po vítězném zápase si to užívám, ale když jsme hráli, byl to strašný nápor a strašný tlak, abychom utkání s Teplicemi zvládli. I když to bylo šesté kolo, hráli jsme o život. Musím přiznat, že i před reprezentační pauzu je to pro mě lepší. Můžeme se v klidu nachystat. Nálada bude pro všechny určitě lepší. Liga se hraje v rychlém tempu a jsem moc rád, že jsme to v sobotu zvládli.
Někteří fanoušci vás dokonce chtěli vidět v rychle sestaveném reprezentačním výběru pro zápas se Skotskem. Dovedl byste si to představit?
Ne, ne. (směje se) Sice jsem to měl do Olomouce blízko, ale potřeboval bych mít aspoň o deset let míň, abych měl vůbec šanci. Ale čas samozřejmě nejde vrátit zpátky.
Pojďme zpět k vám. Jste s přibývajícím věkem na hřišti klidnější, nebo naopak cítíte větší zodpovědnost za celý tým?
Jsem hodně emotivní, protože je tam velký tlak a někdy i nervozita. Myslím si, že jsem se hodně zklidnil. Měl jsem dřív jeden incident, ale od té doby jsem se hodně zklidnil. Maximálně se věnuji hře, protože vím, že ostatní věci mě ovlivňují a odtahují ze hry.
Zbytečně potom plýtvám silami, a pak mi třeba chybí tam, kde je potřebuji. Řekl jsem si jasně, že se tím na hřišti nebudu zaobírat. Samozřejmě si k tomu někdy řeknu své, ale už to má mantinely. Snažím se plně soustředit na hru a na to, co mohu ovlivnit.
Když přišla první vlna koronaviru, trénovali jste individuálně. Byl to pro vás velký problém?
Bylo to strašně těžké, ale člověk si to musel nastavit v hlavě. Musel jsem se donutit jít každý den trénovat a držet se toho, na co jsem zvyklý. Úplně jinak se trénuje s mančaftem, nebo sám. Už je to jen na vás, jak jste silný charakterově, abyste se dokázal poctivě připravit.
Ono to bylo jasně dané v tom, že najednou liga začala a někteří hráči nebyli připraveni tak, jak být měli. Kdo to ale vzal poctivě, zvládl to dobře. Záleží na každém jednotlivci a já v tom nemám problém, protože vím, že bych to jinak nezvládl.
V posledním venkovním utkání na hřišti Jablonce jste nehrál, den předtím jste si zahrál na skauta, kdy jste byl osobně sledovat zápas Teplic s Baníkem. Jaká to pro vás byla zkušenost?
S trenéry jsme se domluvili, že v Jablonci hrát nebudu. Potřebovali jsme vidět Teplice naživo, protože jsme s nimi hned hráli. Domluvili jsme se tak, že se na jejich utkání s Baníkem pojedu podívat, a pak jen přejedu do Břízek na hotel s týmem. Neměl jsem s tím vůbec problém.
Myslím si, že na tyto věci mám správné oko a dovedu poznat, jak kdo hraje. Ať už jde o hráče, nebo o tým. Myslím, že tohle je jedna z mých předností, kdy tohle dokážu vidět. Jsem rád, že jsem na tom zápase byl. Musím říct, že s námi hrály Teplice daleko lépe a jinak než proti Baníku. V tom zápase byly nervózní a šlo vidět, že hrají spíš na výsledek.
Tady byli Tepličtí fotbalovější a bylo to něco jiného. My jsme se na to ale připravili dobře, což bylo jasně vidět na začátku. Po pěti minutách jsme měli vést 2:0 nebo 3:0 a zápas by se vyvíjel jinak. Teplice pak samozřejmě měly také šance, klidně to mohlo skončit třeba 5:5, ale my jsme to urvali a za to jsem moc rád.
V poslední době došlo ve Slezském FC k řadě změn. Skončil dlouholetý manažer Alois Grussmann, A-tým vedou trenéři Radoslav Kováč s Aloisem Skácelem. Je opavský klub podle vás na správné cestě?
Jak to vnímám, myslím, že je to velmi dobře nastavené. Realizační tým i dění okolo klubu se zlepšilo. Čeká nás ale strašně moc práce, protože ne všechny věci jsou tak, jak mají být. Lidem, kteří jsou teď tady, naprosto věřím. V silách nás všech je, abychom klub posunuli zase někam dál.
Jdeme správným směrem, ale potřebujeme, abychom tady fungovalo jako jedna velká rodina. Ať už je to od paní, která tady uklízí, až po představenstvo a všechny lidi, kteří jsou ve vedení a ve městě. Cesta je dobrá, ale pořád nás čeká spousta práce. Hlavně si přeji, ať všichni držíme při sobě, protože pokud tomu tak nebude, nikdy to nemůžeme dotáhnout tam, kam by klub mohl směřovat.
