"Bohužel, mladí lidé holdují pouze okamžité zábavě, jako v každé upadající říši, jež byla následně podmaněna barbary. Chybí vlastenectví, jež se nyní stalo naprostým anachronismem, což je cesta do pekel. A vše začíná bouráním soch, předěláváním historie, potlačováním vlastenectví a selského rozumu, čemuž se dnes mimo jiné říká politická korektnost," začíná Bohumil Vejtasa a zní jako kazatel. Má své zkušenosti s politikou, s aktivismem, s odporem. Nicméně na programu je znesvěcování soch a památníků.
Beneš a Benešová
Před domem, kde bydlí, se před více než měsícem odehrál další díl seriálu "prznění soch a památníků". Na sochu druhého československého prezidenta Edvarda Beneše, která stojí před Černínským palácem, sídlem ministerstva zahraničí, si došlápli "ideoví vandalové". Na podstavci se v den jeho úmrtí objevil nápis Rasista, masový vrah. Škoda byla předběžně odhadnuta na dvacet tisíc korun. Když to Vejtasa viděl, začal přemýšlet o svých vlastních trablech.
"Pamětní deska byla sejmuta Galerií hlavního města Prahy, v jejímž je majetku, před zahájením oprav čelní fasády domu na Loretánském náměstí přibližně před sedmi lety. Deska je nyní uložena v galerii. Na domu na Loretánském náměstí probíhají stavební práce. Termín jejich dokončení bude záviset na rychlosti, s jakou investor získá všechna potřebná stavební povolení. Lze předpokládat, že po dokončení rekonstrukce bude pamětní deska na dům znovu umístěna, bude-li to i vůlí galerie," napsala Šárka Samková, ředitelka komunikace společnosti BM Management, která má na starosti aktivity Zdeňka a Michaely Bakalových.
Fotogalerie: - Zmoklí vlastenci
Prznění všeho
Socha prezidenta Edvarda Beneše byla odhalena v roce 2005 a pořízena nákladem veteránů z druhé světové války, zvláště Janem Horalem. Prý ji zaplatil celou, když stát nepřispěl ani korunu. Vejtasa se marně snažil, aby byl Horal jmenován čestným občanem Prahy 1, ale neuspěl. "Pamětníci umírají, historické vědomosti mladé generace jsou zcela tristní a odpovídají jejich klesající a plánované úrovni vzdělání, což mohu posoudit i jako dlouholetý pracovník ministerstva školství. Prostě národ, který si nepamatuje svoji minulost a své chyby, si ji tak bude muset zopakovat," říká k tomu Vejtasa.
Důchodce Bohumil Vejtasa bydlí v domě přes čtyřicet let a jeho užívání bytu je chráněno zákonem o věcném břemeni, což jej staví téměř na úroveň vlastníka. V roce 2016 Městský soud v Praze uznal Vejtasovy námitky ve sporu o územní rozhodnutí, které před tím schválil pražský magistrát i ministr kultury Daniel Herman, a jeho žalobě vyhověl. O stavební povolení lze požádat až ve chvíli, kdy bude tento spor dořešen, ale ten stále pokračuje. Další vývoj však "poslední Mohykán domu U Drahomířina sloupu" očekává s obavami.
Cílem "ideologických vandalů" byla v poslední době v Praze zejména socha sovětského maršála Ivana Koněva na náměstí Interbrigády v Praze 6. Tamní radnice nechala sochu vojevůdce letos v dubnu odstranit. V červnu někdo na podstavec sochy bývalého britského premiéra Winstona Churchilla v Praze 3 napsal, že byl rasista a Black lives matter (Na životech černochů záleží). A "prznění soch i památníků" stále pokračuje. V knize Český snář autor manifestu Dva tisíce slov Ludvík Vaculík píše: "Pořád si myslím: národ, který boří své v jiných náladách stavěné pomníky, čímž chce opravit zápis o svém charakteru, místo aby opravil svůj charakter, ten národ patří rozmazat."
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
