V dřívějším rozhovoru váš syn zmiňoval, že proti vám ještě žádný zápas nevyhrál. Platí to stále?
Asi jo, ale má i trošku smůlu. V posledním zápase, co jsme proti sobě hráli, jsem já tehdy ještě s Jihlavou vyhrál nad Prostějovem 3:2, ale oni si nezasloužili prohrát. Vyrovnali jsme z penalty, která byla hodně sporná. Bylo to ke konci jarní části loňského druholigového ročníku.
Co si řeknete k nadcházejícímu zápasu?
Moc jsme to neprobírali, i když se o fotbale bavíme pořád, skoro po každém kole první a druhé ligy. Akorát jsem se Filipa ptal, jestli bude chytat, a on říkal, že pravděpodobně ne. Nebudeme se ani nějak hecovat, navzájem si přejeme. A sázíme se spolu, jen když proti sobě hrajeme třeba tenis.
Komu budou držet pěsti vaše manželka a dcera Karolína, úspěšná tenistka?
To by mě taky zajímalo. (směje se) Nemám jejich podporu podchycenou.
Zápas je pro vás speciální i proto, že jste prostějovským rodákem a odchovancem. Máte ke klubu pořád blízko?
Určitě, Prostějov sleduju, když je čas, jezdím se tam dívat na zápasy. Teď se to dost křižuje se Slováckem, tak jsem tam na začátku sezony ještě nebyl, ale na videu si je pouštím. Vedení klubu samozřejmě znám, trenéra taky, Pavel Šustr je dobrý. Hodně obměnili kádr a mají dost mladých hráčů. Teď vyhráli v Jihlavě, tím potvrdili svou kvalitu.
Na co si musíte dát pozor?
Sestavu pravděpodobně stejně jako my budou mít obměněnou. Každopádně mají hodně herní mužstvo, snaží se rozehrávat, kombinovat. Hrají i dost agresivně, presují. Nesmíme ztrácet míč v rozehrávce a naopak toho musíme využít.
Po výkonu a hlavně výsledku v pátečním ligovém utkání s Pardubicemi (0:1) potřebujete zabrat, že?
Chytit se, uhrát dobrý výsledek. A chtěli bychom, aby to bylo i po dobré hře.
