Chyběl nám kontakt s lidmi, říkají blogeři Ogurčákovi, kteří si otevřeli vlastní bistro
Proč někdo opustí pohodlí práce z domova a psaní blogu o vaření pro radost, aby založil vlastní podnik? S Petrem a Gabrielou Ogurčákovými, manželi a blogery známými jako PG Foodies, jsme se bavili o jejich motivaci založit a vést vlastní bistro, o největších problémech provozu i o tom, jaký je klíč výběru zaměstnanců.
Petr Ogurčák je původně UC designér, Gabriela se věnovala tvorbě PPC kampaní, spolu založili kromě blogu časem i e-shop se specializovanými potravinami a vlastně i kvůli němu a potřebě skladovacího a výdejního místa se původně pustili do hledání kamenného obchodu. „Nastavil jsem si na reality hlídací psy, ale pak jsem na to zapomněl. Po roce na mě najednou vyskočilo tohle místo a už z toho inzerátu jsem cítil, že to bude ono.“
Vzhledem k tomu, že prostor už předtím sloužil jako kavárna, byť bez kuchyně, využít ho jako gastroprovoz bylo nasnadě. „Chtěli jsme vytvořit něco skutečného. Tím, že jsme žili posledních 8 let v onlinu a bylo to zrychlené, bez kontaktu s lidmi… A stejně je to i s blogem. Jsme vidět, vytváříme něco pro ostatní, ale skutečný kontakt není. Tady nám přišlo super, že se s lidmi potkáme,“ vysvětluje Gabriela.
Během necelého půlroku došlo k přestavbě prostoru kavárny na bistro s kuchyní, manželé Ogurčákovi se pustili do hledání personálu a spustili crowdfundingovou kampaň na pec na pečení chleba. I poměrně funkční prostor totiž vyžaduje velké vstupní investice – ať už šlo o kuchyň, nebo o odstupné a další zařízení podniku. „Kvůli bistru jsem prodal byt na Kladně a takhle ho posunul sem. Hrubě jsme to vyčíslili asi na dva miliony.“
Crowdfundingová internetová kampaň, kde se vybíralo na chlebovou pec, posloužila jak jako marketingová, tak i další finanční podpora. „Myslím si, že by nám nikdo nepřispíval na celé bistro, v tom byla skvělá ta chlebová pec.“ Péct chleba začal Petr těsně předtím, než se pustili do bistra Etapa, jak svůj podnik nazvali – a právě tohle hobby se teď vyplácí i ve společném podnikání.
Foodblogeři a instagrameři jsou pro některé restauratéry terčem vtipů a nejinak tomu bylo i před startem bistra Ogurčákových. „Lidi z gastra se nám smáli hodně často, často nás taky odrazovali. Ale myslím, že právě proto nám to docela vyšlo – šli jsme do toho po hlavě, udělali mraky chyb, neustále něco předěláváme. Možná kdybychom o tom rozhodovali teď, možná bychom přemýšleli déle než ten týden, který jsme měli.“ Ale nakonec se rychlé rozhodnutí celkem vyplatilo.
Ze začátku řešili spíš opačné problémy, než většinu začínajících podniků trápí – hostů bylo víc než zkušeností. „Nemyslím si, že jsme tolik oblíbení jako blogeři, spíš máme poměrně spoustu kamarádů, kteří nám tohle místo pomohli zviditelnit. Je to spíš o té foodblogerské komunitě, což nám pomohlo – lidi za tím viděli další normální lidi.“
Minimálně pro start podniku se tak může dlouhodobá práce s online komunitou hodit, ale stejně tak může počáteční vlna popularity restauracím někdy spíš uškodit. „Myslím, že je to o té první návštěvě. Aby se někdo vracel, už to místo musí být dobré. V tom jsme měli výhodu – na tu první návštěvu jsme mohli zasáhnout širší spektrum, ale teď už je to na nás,“ doplňuje Petr Ogurčák.
Proč se hodily zkušenosti s e-shopem a programováním v provozu? Kolik procent zaměstnanců tvoří v nadšeneckém bistru gastroprofesionálové? Stíhají ještě Petr a Gabi blogovat? Poslechněte si celé Ve vlastní šťávě.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
