Rád bych začal skladbou Gabriel’s Oboe od Ennia Morriconeho z filmu Mise. Podle mě jedna z nejkrásnějších melodií, která kdy zazněla z plátna, a jsem rád, že jste ji na desku umístil.
Bez ní by album nebylo kompletní. To tam muselo být – v hlavní roli hoboj. Bez toho bych se neobešel.
Kromě ní jste zařadil i skladby z repertoáru Led Zeppelin nebo Miroslava Žbirky – čili na nějaké škatulkování asi moc nejste.
Rozhodující je kvalita. Pak je úplně jedno, jestli je to bigbít, pop nebo klasika. Proč by měl být některý žánr více a některý méně? Některá filmová hudba Zdeňka Lišky může být lepší než kdejaká symfonie. Tak to prostě je. Češi si to pořád ještě úplně neuvědomují, ale podle mě byl Zdeněk Liška možná největší skladatel filmové hudby vůbec. Vždyť si vezměte jen jeho hudbu k Markétě Lazarové, to je něco neuvěřitelného. To není nic třeba proti Johnu Williamsovi nebo i zmíněném Morriconemu. On ale měl vrchol v šedesátých letech a pak už postupem let spíše varioval sám sebe. I když jsou to pořád skvělé kusy. Ale Liška, to je co opus, to naprostá bomba, já neznám jedinou jeho špatnou filmovou hudbu.
Hodláte nějakou Liškovu melodii nahrát?
Na případném příštím albu třeba ano.
Na desce Next Horizon se Bach prolíná se Zdeňkem Mertou, Haydn s Mariánem Vargou, zní tu swing, přesto všechno drží pohromadě.
To byl záměr, aby to působilo jako kompaktní celek. Na celém projektu bylo možná nejtěžší poskládat album dramaturgicky tak, aby bylo celistvé a nic z něj netrčelo. Jsou za tím dva roky práce, ověřování si na koncertních pódiích, co a jak funguje a co ne.
Čím jste se tedy přesně řídil při výběru kapel a skladatelů?
Chtěl jsem, aby každá skladba splňovala určitá kritéria. Řekněme, že jak pro posluchače, jako jste třeba vy, pak pro člověka, který toho o hudbě zase tolik neví, tak také pro pravidelného návštěvníka koncertů České filharmonie. Aby byl každý spokojený a našel si tam svoje.
To není tak úplně snadný úkol.
Rozhodně ne, potřebujete čas, potřebujete si to všechno opakovaně zahrát živě. Jak budou fungovat Led Zeppelin v kontextu s Haydnem a podobně. Je to hudba vystavěná na jiných skladatelských principech, například Bach psal úplně jinak než jak Led Zeppelin skládali Kashmir.
Kromě muziky se věnujete horolezectví a fotografování. Jak se vaše další vášeň pojí s hudbou?
Pro mě je to něco komplementárního s hudbou. S muzikou se občas dostanu do stresu a přetlaku, což musím kompenzovat. Vyčistit si hlavu, abych se nezbláznil. A chci-li být na pódiu interpretem, který má co dát a co říct, musím odněkud čerpat. Představte si, že bych byl od rána do večera zavřený doma s nástrojem. Jakou bych měl životní zkušenost? Jaký příběh bych publiku mohl předat? Žádný. Příroda, hory a fotografování je pro mě forma jakési očisty, po které se zas těším na návrat k hudbě. Je to cosi, co mě vyrovnává.
