RECENZE: Zasloužili by pohlavek, ale jinak se Věrnost čte skvěle

Činí tak příběhem, ve kterém pátrá po podstatě věrnosti a loajality. Překvapivě nejen ve vztahu partnerském či obecně mezilidském, ale ve vztahu člověka k sobě samému.

Ptá se, zdali můžeme být věrni sami sobě, když se zároveň omezujeme na úkor oddanosti druhému. Protagonisté románu přistupují k věrnosti každý po svém a právě ve střetu jejich perspektiv vzniká jádro zápletky.

Carlo mohl být úspěšným spisovatelem, ale učí psaní na univerzitě. Jeho manželka Margherita mohla být architektkou, ale stala se raději realitní makléřkou. Jejich společný život v Miláně je vesměs poklidný a po letech vztahu logicky i stereotypní.

A právě pověstná pohodlná nuda spojená s vlastními sázkami na jistotu oba dovede k touze po někom jiném. Protože jednodušší cesta, jak si zkomplikovat život, neexistuje. 

Tak Carlo touží po studentce Sofii a Margherita po svém fyzioterapeutovi Andreovi.

Výchozí situace si Missiroli pro své úvahy nastavil zcela příkladně, možná na úkor uvěřitelnosti až příliš okatě. Přesto román, a to i díky provázanému stylu vyprávění, plyne svižně a hlavně nenudí. Je-li tedy čtenář ochoten trávit čas s hrdiny, kterým by čas od času rád dal pohlavek, čeká jej příjemné čtení.

Věrnost 75 % Marco Missiroli přeložila Helena Lergetporer 236 stran, Argo, 2020

Věrnost je Missiroliho šestý román a v Itálii se stal bestsellerem. Prodalo se ho přes sto tisíc výtisků a dostal se do širšího výběru literární ceny Premio Strega Giovani. Přesto zahraniční úspěch jako krajané Paolo Giordano nebo Elena Ferrante prozatím Missiroli nezažil. Dost možná je to však jen otázkou času.

Práva na překlad se prodala do 28 zemí a otevření italské pobočky Netflixu přispělo i k plánům na zfilmování předlohy. Není divu, příběhy o vesměs pohodlném životě střední třídy, která si může dovolit komfort filozofických úvah o věrnosti, totiž táhnou.