Před 70 lety tým Československa neodletěl na šampionát do Londýna. Místo cesty za obhajobou zlata byli reprezentanti zatčeni a nespravedlivě odsouzeni za údajnou špionáž a velezradu. Vykonstruovaný proces s hokejisty trval sedm měsíců, na samotný soud stačily dva dny, probíhal 6. a 7. října 1950. Hanebný zločin komunistického režimu rozmetal generaci prvních mistrů světa. Přečtěte si, jak se tehdejší reprezentanti následně vraceli do života.
Augustin Bubník
(1928-2017)
Jako „kriminálník“ směl napřed hrát jen třetí ligu za Olomouc. Pomohl jí výš, ale tam už pokračovat nesměl. Až když funkcionáři Sparty zařídili příchod Roziňáka s Konopáskem, zákaz byl prominut i ostatním. „Gusta“ končil ve Slovanu Bratislava v 32 letech. V roce 1966 převzal tým Finska a další rok s ním na MS senzačně porazil Československo. Vedl několik ligových celků a taky Nizozemsko, které dostal mezi elitu. Po roce 1989 působil v politice.
Zlatko Červený
(1920-1992)
Rodák ze Záhřebu strávil sezonu v Karlových Varech, než se vrátil do Českých Budějovic, kde později koučoval a nakonec i zemřel. Mezitím působil v Jugoslávii, kde vedl rovněž reprezentaci. Od června 1954 do roku 1963 byl veden jako agent StB pod krycím jménem „Maria“. Lze se jen domnívat, jakými způsoby komunisté zlomili jednoho z nejodbojnějších členů celé skupiny.
Přemysl Hainý
(1925-1993)
Působil v Tatře Smíchov, poté se přesunul do Kladna, jemuž roku 1959 pomohl k prvnímu titulu. Plynule přešel do role kouče, v roce 1965 mu bylo umožněno působit ve Švýcarsku. Nabízeli mu vedení reprezentace, ale musel se vrátit. Tři roky trénoval Spartu, než v roce 1972 zamířil opět do zahraničí. Působil v Nizozemsku a Jugoslávii.
Josef Jirka
(1926-2000)
Propuštění se dočkal už v roce 1953, ale do Prahy se nevrátil. V násilně přerušené kariéře pokračoval v brněnských klubech ze Židenic a Králova Pole, od roku 1958 žil stranou hokejového dění.
Vladimír Kobranov
(1927-2015)
Nějakou dobu nechtěl o hokeji slyšet, ale v roce 1957 posílil Pardubice, kde zůstal až do konce kariéry. Několik let pak trénoval Gottwaldov. Ještě před okupací v srpnu 1968 dostal svolení k odchodu do Švýcarska, trénoval Curych a po invazi se rozhodl zůstat tam natrvalo.
Stanislav Konopásek
(1923-2008)
Rok směl hrát jen za Tatru Smíchov, dalších šest sezon strávil ve Spartě, končil v Motorletu. Tam začal i trénovat, do ciziny směl jen v rámci socialistického bloku. S Katovicemi získal polský titul, dvakrát vedl Spartu.
Jiří Macelis
(1923-1998)
Do rodných Českých Budějovic se po propuštění z vězení vrátit nesměl. Čtyři roky patřil mezi opory Karlových Varů. Pak působil v Kolíně a Hodoníně, kde od roku 1958 trénoval. Tam i zemřel.
Bohumil Modrý
(1916-1963)
Z uranových dolů se vrátil s podlomeným zdravím. Trénoval v Motorletu, rehabilitace se nedočkal. Zemřel ve 47 letech. Až osmnáct let po potvrzení rozsudku v červenci 1968 Nejvyšší soud projednal stížnost pro porušení zákona v trestní věci proti Ing. Modrému a spol. a usnesení z roku 1950 zrušil.
Václav Roziňák
(1922-1997)
Díky zájmu Sparty mohl obnovit spolupráci s Konopáskem a Zábrodským, s nimiž válel už v LTC. K hokeji se vrátil ve 33 letech, ale oporou klubu byl ještě osm sezon. Potom začal trénovat. Před srpnem 1968 zamířil do Švýcarska. Vedl Grasshoppers Curych a Rapperswil-Jonu, trénoval i tenis.
Antonín Španinger
(1926-2010)
Zbytek kariéry strávil v Českých Budějovicích, odkud pocházel. Nejvyšší soutěž hrál ještě v polovině 60. let. Už před olympiádou 1956 měl šanci na návrat do reprezentace. Podmínkou však byl podpis spolupráce s StB, což odmítl.
Josef Štock
(1926-1984)
Po propuštění působil v Karlových Varech, v sezoně 1966/67 krátce trénoval ZKL Brno. Vedl několik klubů v nižších soutěžích a Polsku.
Související články
