23.4.2024 | Svátek má Vojtěch


POLITIKA: Existuje ještě ODS?

8.10.2020

Víkendové krajské volby ukázaly dvě mimořádně varovné tendence, které jsou pro Českou republiku a její směřování zcela zásadní a nebezpečné. První negativním výsledkem je z pohledu konzervativního voliče bezesporu evidentní nárůst levicově extrémní pirátské strany, která v těchto volbách významně posílila (ze 3 mandátů na 91). S ohledem na to, že tato extrémní levicová strana získává stále silnější mandát, je pro pravicového voliče o to více varovná povolební reakce předsedy ODS na výsledek voleb. Při prvním čtení výsledku ODS (6,97 %) bylo očekávatelné, že nastal významný propad a že nejspíš nastal čas, aby „fialová“ ODS zase „zmodrala“. Takový pád, kdy ze 76 mandátů má pouhých 53, není pro politické uskupení deklarující ambici být za rok vládní stranou přípustný.

O to víc zaráží, že předseda strany Petr Fiala komentoval výsledky voleb s nevídaně suverénní a pochvalnou řečí, která spíše než na debakl poukazovala na rostoucí úspěch. Jaký úspěch ale předseda Fiala myslel? ODS měla oproti minulým 9,47 % z roku 2016 nyní pouze necelých 7 %. Od minulých voleb nastala tedy jakási prazvláštní změna ve vnímání vlastního úspěchu. Jako svůj výsledek nevnímá už pouze čistě ODS, ale výsledek uskupení nazvaného „demoblok“, kam se ODS schovala i s ideově neslučitelnými stranami (daleko více odlišnými než nenáviděné ANO). Informace o rezignaci na vlastní stranickou identitu je pro pravicového občana další varovný signál, na který tyto volby poukázaly.

Tendence tíhnout do středu a ideologicky kontaminovat kdysi nejsilnější pravicovou stranu není jistě novinkou a jen absolutní naivita by vedla k tomu nevidět dlouho trvající rozklad pravice v ČR. Nicméně ODS byla i přesto stále suverénní stranou, která se značkou odlišovala od ostatních partají, ačkoli den za dnem ztrácela svou jasnou ideovou a názorovou profilaci. Nicméně její reformátoři doufali, že Fiala hračku ODS (i když značně rozbitou) jednou pustí a oni budou moci opět stavět na základech, které byly položeny v jejích počátcích. Pracovat tak dále se značkou budovanou jejími členy po desetiletí. ODS totiž určovala stále svou stranickou identitu, kde byla pořád ještě naděje na vítězství „klausovců“. Nyní ale v této věci nastal zcela zvláštní předěl. Zatímco po minulých krajských volbách předseda Fiala tvrdil, že ODS je hegemonem pravice (v tomto výroku mu nebránil ani výsledek necelých 10 %), tak nyní o čtyři roky později ukazuje, že nejenže stranu zavedl na ideologické scestí, ale i to, že identitu své strany taví ve změti stran, které nemají absolutní ideový soulad – tvoří je pouze ambice zničit Babiše. V této změti neúspěšných a na hraně přežívajících stran chce nyní Fiala svou stranu ukotvit do dalších voleb? Po boku Pirátů? Vždyť pirátská strana by měla být pro pravicovou stranu hlavním ideovým protivníkem. Zastánci svobody a volného trhu, kteří doufali v to, že dostanou po Fialových „hrátkách“ alespoň ruinu k obnově pravice v ČR, tak možná nedostanou ani stavební základy, na kterých by se mohla jednou uskutečnit mnohými očekávaná renesance pravicové politiky.

Je ostudnou chybou, že našim (údajně tradičním) politickým stranám ještě nedošlo, že právě ideové rozpliznutí je břemenem pro naplnění návratu k silné stranické politice a adekvátní soutěži politických stran. Ukazuje se, že ideově neohraničená hra premiéra Babiše a jeho dominance vedla k destabilizaci a totálnímu zmatení opozice, kterou navíc reprezentují slabí vůdci. Této situace bohužel využívají podobná nebezpečná hnutí, jako jsou právě Piráti. A právě v této záležitosti je varovné nebezpečí pro další vývoj naší politické kultury. Pokud za tři desetiletí ztratíme parlamentní demokracii založenou na soutěži ideologicky profilovaných politických stranách, nejsou pro nás vyhlídky do budoucnosti nijak růžové.

Ač chtějí nebo ne, aktuální předsedové tradičních stran stále žijí ze zašlé slávy svých předchůdců, kteří si své voličské základny houževnatě budovali v 90. letech. Teď v momentu, kdy jsou současní předsedové na hraně přežití, se dobrovolně vzdávají své jedinečnosti a poslední srozumitelnosti pro voliče, která jim zbyla. Tím, že nyní odvrhují stranickou orientaci, vystavují naši politickou scénu velkému riziku a hrozícímu kolapsu.

Nechť si každý položí otázku – pokud byla v roce 2016 ODS „hegemonem“ pravice, čím je tedy dnes?

Petr Hlávka