Všichni čtyři jsou napříč světem považováni za absolutní špičky svých instrumentů, a to zdaleka nejen v „čistém“ jazzu. Kariéra samotného Redmana, na jehož jméno před oním víc než čtvrtstoletím byl tento projekt „napsán“ a „prodáván“, zatímco na aktuálním albu jsou všechna jména vypsána stejným typem písma, se ubírala především po vlastní linii, byť hodně proměnlivě stylově zaměřené.
Totéž vlastně platí i pro Brada Mehldaua, dnes zřejmě vůbec nejsledovanějšího jazzového pianistu, jemuž právě společné hraní s Redmanem pomohlo vykopnout do obecného povědomí. A možná také k sebeuvědomění, že k tvorbě žádný další melodický nástroj nepotřebuje a vystačí si po většinu života s triem s vlastním klavírem a rytmikou.
Kontrabasista Christian McBride kromě téměř dvacítky vlastních alb má bohaté portfolio spolupráce s, jak se říká, „každým, kdo v jazzu něco znamená“, a nádavkem i s hudebníky z jiných břehů, třeba několik let koncertování i nahrávání se Stingem. Snad ještě rozsáhlejší dílo má za sebou bubeník Brian Blade, který kromě vlastní tvorby, v jejímž rámci se významně projevuje i jako kytarista a zajímavý písničkář, spolupracoval na dobrých dvou stovkách alb včetně řady Redmanových. Je členem slavného kvarteta Waynea Shortera a hrál třeba i s Joni Mitchellovou nebo Norah Jonesovou.
Tohle všechno je dobré vědět, abychom pochopili dvě základní věci, na kterých album RoundAgain stojí. Na jedné straně je to naprostá hráčská dokonalost, nejen v jednotlivých partech, ale i v celé souhře, oněch osmnáct měsíců strávených kdysi na cestách se zřejmě nezapomíná. Zcela samo sebou je i to, že všech sedm skladeb je původních, autorských, a že si je mezi sebe rozdělili všichni členové příležitostného ansámblu, a odvedli dobrou práci.
Na druhé straně je fakt, že RoundAgain je skvělá mainstreamová jazzová deska, ale „nic víc“. Natočili ji čtyři kohouti na jednom smetišti, kteří se nepochybně mají rádi, rádi se kdykoli vidí a když se naskytla příležitost, rádi si i zamuzicírovali. Jinak než výtečně to neumějí. Ovšem věci, kterými chtějí uchvacovat své fanoušky a třeba i měnit hudební dějiny, ať už po kompoziční, zvukové nebi stylové stránce, si nechávají do vlastních projektů.
