Dvouslovná vzpomínka na hokejový zázrak pomáhá přepisovat české dostihové dějiny. Šestiletý hnědák Nagano Gold dodal českou vlaječku na královnin mítink v Ascotu a dokonce i do Ceny vítězného oblouku, nejlépe dotovaného evropského dostihu. Trenér Václav Luka mladší s ním získává Česku respekt v nejprestižnějších dostihových zemích, kde brali našince dlouho jako Kokosy na sněhu.
Je to kůň, který pomohl uhladit hořké rodinné spory. Hřebec se znělým jménem Nagano Gold dělá radost úspěšnému syndikátu V3J, jehož součástí je i Václav Luka starší, někdejší dlouholetý prezident Jockey clubu. Nadějný vytrvalec putoval po slavných trenérských štacích, ale ke hvězdám vystřelil, až když doputoval do jihočeských Bošovic k Lukovi juniorovi. A začal sbírat úspěchy v tzv. grupových dostizích, jakési dostihové Lize mistrů. V Česku o něm vědí i dostihoví neználci. Samozřejmě kvůli jménu…
Pomáhá Naganu Goldovi u fanoušků jeho zajímavé jméno?
„Myslím si, že jo. (usmívá se) Protože zvučné jméno je polovina úspěchu. Když máte špatné jméno, už dopředu víte, že ten kůň nemůže utíkat. Na jménu hodně záleží.“
Počkejte, chcete říct, že když dáte koni špatné jméno, zkazíte mu tím kariéru?
„Nebudu nikoho shazovat, ale jsou jména, která mají předurčeno, že nemůžou utíkat. Byl tady kůň, který se jmenoval Domů drahoušku…“
Velkou pardubickou vyhrál… To by fakt znělo divně…
„Nemůže vyhrát! Ale za námi přijeli vloni před Obloukem Japonci udělat reportáž. To jméno je potěšilo a myslím si, že kvůli němu jsme měli spoustu japonských fanoušků. Jméno dělá hrozně moc. A on má zvučné, pěkné jméno. Japoncům jsme vysvětlovali, jak je to v Česku propojené, a v japonských novinách vyšel velký článek. Poslali mi ho, někde ho mám, akorát jsem si ho nepřečetl…“ (směje se)
Nagano Gold patřil před třemi lety k favoritům Českého derby, jenže zklamal. A pár týdnů poté jste ho dostal, navzdory předchozím rodinným třenicím. Jak se to seběhlo?
„Byla to taková přesmyčka. S tátou jsme byli v nějaké při, ten kůň byl u Petrlíka a bylo evidentní, že jeho trénink pro něj není to pravé. Takže rozhodli, že by měl jít někam jinam. Já jsem v tu chvíli nebyl v hledáčku, takže ho dali k Wroblevskému, kde pak šel jako první favorit derby. To dopadlo, jak dopadlo. A to byla poslední kapka.“
S otcem jste tedy vztah urovnali?
„Nechci to nijak rozmazávat. Ale jednoho dne přišel táta, co jsme si to jsme si, a že by k nám dal Nine Ou Four, ten to otevřel. Lobboval i brácha Radek. Před derby tam důvěra ještě nebyla. S tím, že máme hodně koní a neumíme vytrvalce. Ale pak tátovi společníci tlačili na pilu, proč to nejde k Vaškovi.“
A teď si asi nikdo nestěžuje, že?
„Teď už se jednoznačně potvrdilo, že tady v historii Česka v podstatě lepšího koně není. Derby je ošemetné. Ale mně to je jedno, ukázal daleko víc, ačkoli derby nevyhrál.“
Nagano Gold má za sebou skvělé výsledky v grupových dostizích, vítězství mu ale vloni v Ascotu i letos v Saint-Claud těsně uniklo. Moc to mrzí?
„No, to mě mrzí nejvíc. Ale nešlo vyhrát ani jedno… To jsou ty dostihy. Jeden vyhraje, a když je těsný doběh, další tři mohli vyhrát. Kdyby něco… Ale já to tak neberu. Byl prostě druhej a i to druhé místo by člověk předem bral všemi dvaceti. Je to neskutečný úspěch.“
Český kůň mezi nejlepšími v Ascotu či Longchamp, jaký to má ve světě ohlas?
„Vloni před Ascotem přijela paní dopingová, tak jsem se jí ze srandy ptal: Uvidíme se na dopingu? A ona vysmátá: Blázínci tady z Čech jedou do Ascotu… Takže respekt jsme v Ascotu získali. Ohlas byl ve světě možná větší než tady v Čechách, z Japonska, z Anglie, z Německa, z Francie…“
Ve Francii se vám zatím daří nejvíc, jak vás berou tam?
„Tam jsme si respekt za ty roky vydobyli. V začátku se tam člověk necítil dobře, já furt říkám Kokosy na sněhu, ale ono to tak bylo.“
Podle čeho jste to poznal?
„Dávali nám najevo jistý despekt. Ha, ha, tak si to tady objeďte. Jste tam neviditelní. A teď člověk jde, už ho zdraví žokejové, majitelé, trenéři. Už ho berou, je respektovaný. Když vám zavolá Soumillon (slavný belgický žokej) na telefon kvůli ordre, světová hvězda, tak už vás berou. Ve spoustě případů odskakujeme do dostihu jako favoriti, což bylo na začátku nemyslitelné. Když vyhrál Glorioso poprvé v Cagnes Sur Mer, vyhráli jsme velké peníze, protože měl kurz asi šedesát k jedné. Myslím si, že se udělal kus práce.“
Mluvíte i s trenérskými kolegy? Co s taktovým Jeanem-Claudem Rougetem?
„My jsme od Rougeta koupili Wireless, byl to nezvladatelný kůň. A když pak vyhrál velkou prodejku v Clairefontaine, tak po dostihu za mnou Rouget přišel osobně a poblahopřál mi. Pro mě to byl asi největší zážitek a největší pocta. Když potom Wireless vyhrál listed dostih, už to bylo horší. Všude se propíralo, že se toho koně Rouget za pár šupů zbavil. Od té doby za mnou nepřišel…“ (smích)
Nagano Gold vloni zazářil výtečným výkonem v Ceně vítězného oblouku, proč v něm letos nestartoval?
„Asi to bylo rozumné. Tam jsou top koně světa. Pět neporazitelných koní a on byl v té druhé pětce. Jet tam, aby byl šestý, sedmý, nedávalo smysl. Jednociferný byl, to byl cíl, který se vloni povedl. Porazil hodně grupa 1 vítězů. Předvedl, že na 2400 metrů patří do patnáctky na světě.“
Jak vidíte jeho další kariéru?
„Můžeme dát na Soumillonovu radu a jet do Ameriky, do Asie. Ale v téhle době nás nikam nepustí a bude to velmi komplikované. Tohle je spíš pro majitele. On tuhle úroveň už asi další rok těžko bude držet. Za jistých okolností může něco takového jednou, dvakrát do roka trefit. Pokud se smíří, že úroveň půjde každým rokem trochu dolů, může běhat ještě klidně dva, tři roky.“
