Strašidlo šílenství obchází Evropskou unií

V minulém století si naše země prošla fanatismem nacistickým i komunistickým a dnes přichází fanatismus nový – environmentální. Údernický závazek radikálního snížení limitů skleníkových plynů o 60% v roce 2030 oproti stavu v roce 1990 bude extrémní zátěží pro naši ekonomiku. Tento závazek nám odhlasoval Evropský parlament. Našlo se tam ale v celkem hojném počtu poměrně dost eko-soudruhů, kteří by byli ještě radikálnější. Požadovali 70%. Doufejme, že se tomu vlády ubrání, i když i původní závazek EK 55% je šílený dost a dost.

Podíváme-li se na naše české fanatiky hlasující pro, vévodí jim Piráti Peksa, Kolaja a Gregorová, kterým zdatně sekunduje  STANista Polčák. Niedermayer z TOP09 má malé bezvýznamné plus, protože se tentokrát zdržel. Bezvýznamné proto, že on jako ekonom si musí být setsakramentsky vědom, jaký je to průšvih pro ekonomiku a pro naši, která je nejprůmyslovější v EU, obzvláště. Nadprůměrnou nekompetentnost projevil Pirát Mikuláš Peksa svým vyjádřením: „Starý těžký průmysl zastarává den za dnem víc a víc, uhelná elektřina už není konkurenceschopná. Je třeba konečně modernizovat celý průmysl. Nemůžeme se zaseknout ve věku páry, uhlí a znečištění.“ Je to logický nesmysl.  Kdyby byla elektřina z uhlí nekonkurenceschopná, nevyráběla by se a neprodávaly by se „odpustky“ tj. emisní povolenky, které ji znevýhodňují a i přesto je tato konkurenceschopná i nadále. Vypůjčím-li si termín Jaroslava Kubery, musím říct, že tito „dobrotrusi“ pravděpodobně ani netuší, jaká specifika má česká energetika. V naší zemi je významná část domácností vytápěna centrálními kotelnami – teplárnami a elektrárnami. Netuší, jak velký zásah to bude pro tyto statisíce domácností, které budou muset řešit neplánovanou a nechtěnou situaci. Zlí jazykové budou dozajista tvrdit, že je v tom postranní úmysl. Stejně, jako jsme se vstupem do EU přišli o potravinovou soběstačnost přesto, že máme bonitní zemědělskou půdu, přijdeme i o energetickou soběstačnost, přestože máme funkční odsířené uhelné elektrárny a elektrárny jaderné. Bude se takovému tvrzení někdo divit? Necháme si je zavřít stejně jako cukrovary nebo velkochovy hospodářských zvířat?

Jsme nejprůmyslovější zemí Evropské unie a jednou z nejprůmyslovějších zemí světa. Takovéto ekonomicky sebevražedné pokusy jsou pro nás dvojnásob nebezpečné, než pro země, v nichž je ekonomika více založena na sektoru služeb nebo zemědělství. Tyto limity přinesou obrovské dodatečné náklady a s nimi zdražení energií. To výrazně sníží konkurenceschopnost našeho průmyslu. V souvislosti s rozpočtovými schodky, které jsou schváleny pro tento a predikovány pro příští rok je to navíc vyloženě hazard. Čelíme bezprecedentní situaci s pandemií COVID-19 a do toho si ještě podvážeme průmysl a přineseme další náklady v desetiletce, ve které si z tohoto covid-průšvihu budeme lízat rány. Regulacemi a dotacemi se k prosperitě určitě nepropracujeme, naopak. Celá tato „Energiewende“ je spojena s obrovskými náklady a s nimi spojenými dotacemi, které dají vydělat těm pravým věrným. Dovolím si připomenout jeden či dva příklady, které máme ještě v živé paměti a dodnes vyprazdňují naše peněženky: biopaliva první generace nebo solární elektrárny.

Hloupé nápady v líbivém hávu jsou pořád hloupými nápady.  Máme si to zase nechat líbit?