Podporujete opatření proti covidu-19 činěná Romanem Prymulou?Anketa
Řešíte už nějaké případy odškodnění v návaznosti na letošní pandemii? Co mohou lidé očekávat?
Pokud jde o odškodnění, ozvalo se jen maličko lidí. Celkově, aspoň podle oficiálních informací, požádalo jen málo podnikatelů o náhrady.
Odradila je řada věcí – složitost prokazování, obrovské soudní poplatky v případě krizových opatření, nejistý výsledek kvůli vyhrožování předsedy Nejvyššího soudu a ministryně spravedlnosti… Podnikatelů je mi vážně líto.
Na nás samotné nouzový stav dopadl, protože našimi klienty jsou obce a ty opravdu v době údajného boje státu s koronavirem neřešily a neřeší územní rozvoj. Umím se, asi na rozdíl od soudců, do jejich problémů doopravdy vcítit. A je to smutné. Situace podnikatelů je špatná bez ohledu na nouzový stav. Nesmyslná opatření je ničí, stejně jako kulturu nebo volnočasové aktivity.
Nedávné tvrzení ministryně Benešové, že nikdo žádnou náhradu nedostane, jste označila za neodborné. Stále si to myslíte?
Benešová a již zmíněný předseda Nejvyššího soudu se chovají jako ďáblovi advokáti. Nepokrytě vymýšlí finty, jak zničit lidi a pomoci státu. Nevím, co dalšího k tomu říct, každý si může obrázek udělat sám.
Někde jste zmiňovala, že soudce Výborný „čelí mnohým útokům i ze strany Benešové, což je neuvěřitelné“. O co šlo?
Soudce Výborný a jeho senát projevili kuráž. Sice se u Nejvyššího správního soudu může ukázat, že jejich výklad nebyl správný, ale kuráž měli, a to se počítá. Za to se soudci Výbornému dostalo veřejné potupy od ministryně.
Prý se měl vyloučit jen pro to, že jeho bratrem je poslanec. Jakou to má proboha logiku? A proč se k tomu vůbec ministryně vyjadřuje? Nelíbí se nám drzost exekutivy, taky proto jsme na Benešovou podali žalobu, protože nehorázným způsobem snižovala důvěru v justici.
Popravdě soudcům to rozhodování nezávidíme, ale sami se rozhodli, že budou hájit spravedlnost. Holt to není jen procházka růžovou zahradou a řešení civilních obyčejností.
Jaké máte z minulosti zkušenosti s odškodňováním za nezákonná rozhodnutí státu? Chce se dnes vůbec občanům nebo podnikatelům do tak riskantního „podniku“, jako je domáhání se náhrady škody nebo újmy?
Manžel David se ve své praxi zabývá odškodňováním za nezákonná rozhodnutí a nesprávný úřední postup. Zkušeností máme dost, ale z doby, kdy právo ještě jakž takž fungovalo.
Teď je taková doba, že advokáti ani nedokážou klientům jasně poradit. Nikdo neví, co bude a jak rozhodnou soudy. Nic neplatí.
Nyní se věnujete i případům, kde došlo k poškození zdraví, způsobení bolesti nebo trvalých následků. Šli byste teď do soudních sporů, kde došlo k poškození zdraví vlivem nošení roušek u dětí? Ozývají se rodiče, kteří popisují podobné příznaky u dětí – prekolapsové stavy, migrény, krvácení z nosu, ekzémy a opary. Dá se s tím vůbec něco dělat? Jaké je prokazování?
Dá se řešit poškození zdraví, zejména tehdy, když by soudy konečně opatření zrušily. Spory o zdraví jsou ale velmi komplikované, co se týče dokazování. Musely by na to být nejrůznější posudky, stát by si nepochybně obstaral jiné a zase by záleželo na odvaze soudců.
Stačí připomenout, jak dlouho trvalo, než rodiče donutili stát, aby převzal odpovědnost za negativní následky povinného očkování.
Co by v takovém případě mohlo být nemajetkovou újmou? Dal by se za ni považovat třeba i psychický stres, že člověk nebude mít na splátky úvěru, výživné nebo že úplně přijde o práci?
Nemajetková újma může být vyplacena i za újmu způsobenou například stresem. Typickým případem jsou nezákonné vazby nebo odškodnění za takzvaně dlouhá řízení, čímž se David jako advokát taky zabývá, máme tedy zkušenosti s tím, jak se postupuje. Znovu ale zdůrazňujeme, že by bylo třeba, aby soudy zrušily opatření.
Máte pocit, že vše, co politici dělají, nás žene do budoucnosti, jakou vidíme ve filmu Absurdistán či v Gileádu z Příběhu služebnice? Stává se z nás totalitní stát? Jakou roli v tom například hraje změna na postu ministra zdravotnictví?
Víte, já se cíleně na Příběh služebnice nedívám. Nedokážu snést takové zacházení se ženami, je to odporné. Ale díky vašim otázkám se podíváme na Absurdistán.
Já sama mám radši třeba Futuramu. Ačkoli se bojím špatné budoucnosti, snažím se věřit v tu dobrou a vtipnou. I když počkejte, ve Futuramě měli všichni přece čipy! Ale daly se na černém trhu sehnat falešné, takže je to vlastně v klidu.
Ze sociální sítě mám dojem, že vás řada lidí „ráda potkala“ právě v této době. Přitom jde o lidi, kteří vlastně nejsou vašimi – typickými – klienty, ale nějak je oslovujete, připojují se k žalobám a podobně…
Nevím, já jsem za sebe ráda, že jsem potkala všechny ty, kdo se nebojí a vzali rozum do hrsti. Je to skvělé, bez nich by pro nás bylo mnohem náročnější něco dělat. Díky těmto lidem to má smysl.
Víte, příjemná spolupráce se skvělými lidmi pro mne není vůbec žádná novinka. Našimi obvyklými klienty jsou obce, které řeší smlouvy s investory nebo náhrady škod za změny územních plánů. Zabývám se územním plánováním řadu let a díky tomu jsem pracovala s aktivními občany a bylo to fajn.
Teď to prožívám znovu, jen za mnohem horších okolností.
Víte, co bych doporučila ústavním soudcům? Slezte ze své slonovinové věže a běžte mezi lidi. Zeptejte se jich a uvidíte, jak máte rozhodnout.
Máte z těch letošních občanských kontaktů nějaké zvláštní, netradiční poznatky, o kterých byste se jinak nedozvěděla? Poskytla vám koronavirová doba nějakou novou znalost, nový úhel pohledu? Nebo jste měla dojem, že je příležitost uplatnit se pro něco smysluplného, pro něco velkého?
Určitě bych se nepotkala s většinou z těch, které teď mám tu čest znát, aspoň virtuálně. Koronavirus mi přinesl poznání, že existuje spousta těch, kterým není svět a druzí lidé, celá společnost, lhostejní. Pak jsem pochopila, že tu s námi žije skutečně mnoho nepřátel svobody a že to rozhodně nebude jednoduché.
Co se týče znalostí, nikdy mě nenapadlo, že se budu zabývat tím proklatým zákonem o ochraně veřejného zdraví, školstvím, diskriminací nebo očkováním.
Tyhle obory mě nechávaly vždy chladnou a nechápala jsem, jak to vůbec může někoho bavit. No a vidíte, člověk míní, život mění.
A v osobním životě jsem dostala obrovskou lekci o pomíjivosti. Nezapomenu, jak jsme s Davidem stáli v únoru v kuchyni a já se ptala na Wuchan. David říkal, že není možné, aby nás zavřeli a nepustili nás z bytu. A ejhle. Bác ho!
Prostě je jasné, že si nemůžeme nic udržet. Co mne šokovalo, je to, jak moc lidé odmítají nemoc a smrt. Jako by dosud neexistovaly. Přitom v ČR zemře ročně okolo 28 000 lidí na rakovinu. Další tisíce na diabetes. Umírají děti. A my jsme v šoku, že umřou staří a nemocní a jsme ochotni kvůli jejich krátké záchraně úplně a bezhlavě zničit společnost. Neuvěřitelné. Stačilo nás jen vystrašit jako slepice, abychom se vzdali všeho.
Co podle vás nejvíce a nejsmutněji za poslední půlrok zasáhlo do života Čechů?
Je to mnoho: Ztráta víry v budoucnost, strach z toho, jak se budou mít naše děti, jestli budeme mít na zdravotní péči, jak to bude se vzděláním, jak to bude s naší prací a podnikáním, smutek a zoufalství ze ztráty kontaktu. A pak to je absolutní ztráta důvěry ve stát. Může nám kdykoli znovu z jakkoli malicherné záminky šlápnout na krk. Navždy budeme muset žít v obavách, kdy zase přijde útok.
Rozhovor jsme začali odškodňováním podnikatelů. Na závěr se zeptám: Odhaduji správně, že se podle vás – a nespravedlivě – rozevřely nůžky mezi zaměstnanci a živnostníky?
Ano, já sama si myslím, že se stát zachoval nespravedlivě. Program Antivirus uměle udržuje pracovní místa, která dávno zanikla, aby stát neměl problém s naštvanými a frustrovanými nezaměstnanými. Stačí se podívat na nezaměstnanost v USA, kde nemají tak silnou ochranu zaměstnanců.
Naši zaměstnavatelé jsou v podstatě v této situaci rukojmí – nemůžou dát zaměstnancům výpověď, protože nemají na nehorázně vysoké odstupné. Daňové náklady a náklady na sociální a zdravotní pojištění jsou astronomické. Také lidé, kteří jsou sami sobě zaměstnavatelem jako OSVČ přišli dost zkrátka.
Zatímco zaměstnanci dostávali neuvěřitelně vysoké náhrady, i když nepracovali, OSVČ dostali 25 000, což se prezentovalo jako zázračně vysoká částka, ale mnoho lidí z toho muselo platit například nájem provozovny a na život jim skutečně nic nezbylo. Osobně klid zaměstnanců vůbec nechápu a přijde mi dost naivní, když si myslí, že jejich místa to řádění států přežijí. Jednou budou státy muset přestat s vyplácením držhubného.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
