Josef Hlinomaz byl herec, kterého si mnoho diváků vybaví například ze scény z filmu Limonádový Joe, kde okusuje nebohému starci jeho housle. Oblá, a přesto drsná postava, zarostlá tvář a výraz ne příliš inteligentní… Takové postavy jako by byly Josefu Hlinomazovi psány na tělo. Dokázal ale zahrát i zdánlivě obyčejného úředníka, hostinského Palivce ve filmu Dobrý voják Švejk (ano - toho, který musel uklidit obraz císaře pána z důvodu, který jistě všichni známe), purkmistra ve Svatbách pana Voka, opilce Goga ve snímku Čtyři vraždy stačí, drahoušku a mnohé a mnohé další.
Repetent Hlinomaz
Školní léta budoucího vynikajícího herce a výtvarníka, ceněného i za hranicemi naší republiky, nebyly příliš skvostné. Sedm let docházky na reálné gymnázium se protáhlo o dva roky, kdy některé ročníky musel opakovat. Přestože výsledky nedávaly velkou naději na zvláštní život. Josef Hlinomaz měl ale jiné nadání, a to umělecké, které později dokázal dokonale zúročit, jak se můžeme dodnes přesvědčovat v desítkách donekonečna opakovaných filmů… Po maturitě se ale nejprve dva roky snažil studovat malířství, ale jeho přístup se nelíbil pedagogům, a tak i přes zjevné nadání odešel. Další jeho cesta již vedla na dramatické oddělení pražské konzervatoře, kde vystudoval herectví.
Ženy v hercově životě
Josef Hlinomaz často ztvárňoval role, které si se společenskými konvencemi příliš starostí nedělají. Ostatně podobně se stavěl i k vlastnímu životu, v němž hrály velkou roli ženy. Ženatý byl jen jednou a poměrně krátce. Rozvedl se, když mu jeho žena byla nevěrná, ale milovat ji ještě dlouho nepřestal. Známá je historka o hercově pomstě svému sokovi v lásce, když mu jeho skutek později oplatil. I když se podruhé už neoženil, na ženy rozhodně nezanevřel, měl dokonce dvě přítelkyně v jednu dobu. Ty měly jakýsi “rozpis”, u herce se střídaly v jednotlivých dnech týdne.
Vlastní pravidla pro život
Jedna z žen, které se staly přítelkyněmi Josefa Hlinomaze, Magda, se později vdala, což zjevně neubralo nic na hercově náklonnosti k ní. Dokonce v době, kdy se z malé garsonky přestěhoval do vily, kterou koupil, stěhovala se s ním i jeho přítelkyně s manželem. Soužití to prý vůbec nebylo problematické, role v domácnosti byly jednoznačně rozdělené a žárlivost tady neměla místo. Josef Hlinomaz vydělával peníze, paní Magda se starala o domácnost a její manžel o dům. Zvyky a pravidla si tedy obyvatelé vily určovali sami bez velkého ohledu na svět za plotem.
Svérázný přístup k režimu
Velké servítky si Josef HLinomaz nebral ani při vyjadřování o tehdejším režimu a je s podivem, že nebyl za svoje postoje stíhán. Jen jednou jej prý oslovila Státní bezpečnost s “nabídkou” spolupráce, kterou Josef Hlinomaz měl zdánlivě přijmout pod podmínkou, že dostane uniformu. Tím zájem o jeho služby skončil.
Konec, jaký si přál
Ke konci života se Josef Hlinomaz potýkal s rakovinou. Věděl, že ačkoliv mu lékaři vyoperovali nemocnou ledvinu, v těle se objevily metastázy. Proto se rozhodl užívat si života do posledních dní bez velkých omezení. Dokonce se i přes výslovný nesouhlas lékařů rozhodl s Magdou a jejím manželem odjet na dovolenou do tehdejší Jugoslávie, jejíž pobřeží velmi miloval. Dokonce natolik, že před přáteli prohlásil, že by si právě tam přál jednou umřít. To určitě netušil, že se mu toto přání nakonec přece jen splní. Zemřel právě zde, v hotelovém pokoji na břehu moře, když se rozhodl si v parném odpoledni odpočinout. Osudným se mu podle lékařů stal infarkt, který ho tady postihl. Odešel tedy tam, kde si přál. Škoda jen, že již ve věku 63 let.
KAM DÁL: Roman Šmucler: Přetrvává pocit, že Češi jsou cháska, kterou je potřeba strašit a děsit, aby spolupracovala.
