Výroba energie je sice tradiční parketou velkých společností, v Evropě ale přibývají projekty tzv. komunitní energetiky. Česko v jejich rozvoji zatím zaostává, za což mohou nevhodné legislativní podmínky, ale také rezervovaný přístup k obnovitelným zdrojům a družstevnictví.
Princip energetických komunit je jednoduchý – obec, její obyvatelé a místní podnikatelé se dohodnou na vybudování vlastního zdroje energie, například větrné elektrárny. Spoluvlastníci zdroje jsou pak zároveň odběrateli vyrobené energie a případné přebytky prodávají buď do běžné sítě, nebo ostatním občanům obce a blízkého okolí.
Systém energetických komunit se v posledních letech rozvíjel zejména v západoevropských státech, včetně Velké Británie a Německa. Pozadu ale nezůstává ani sousední Rakousko, Chorvatsko nebo Řecko.
„Lidé mají o energetické komunity zájem, protože to pro ně může být výhodné,“ vyzdvihl Stanislas d’Herbemont z evropské federace RESCoop, která sdružuje družstevní energetické komunity. Pokud lidé investují do lokálních výroben energie, peníze se jim mohou následně vrátit ve formě nižších výdajů za elektřinu. Výnosy z vyrobené energie mohou navíc podpořit rozvoj obce, potažmo celého regionu. Investované peníze totiž zůstávají v lokální ekonomice.
K úspěšnému fungování komunitní energetiky jsou nezbytné dvě podmínky – vhodně nastavená legislativa a vůle lidí investovat do vlastních zdrojů. A právě s tím má Česko problém. Upozornili na to účastníci on-line debaty, kterou pořádal Spolek pro evropskou politiku ve spolupráci s pražskou kanceláří Heinrich-Böll-Stiftung a EURACTIV.cz.
„V našem kraji je neochota k tvorbě společenského družstva,“ přiblížila situaci v českých regionech ředitelka Zlínské energetické agentury Miroslava Knotková. Agentura se snaží pomáhat kraji se snižováním spotřeby energie a s využíváním lokálních zdrojů. Komunitní energetika ale na svůj „boom“ v Česku teprve čeká.
„Energetika je moc odborná, lidé jí příliš nerozumí a je složité je přesvědčit, aby do energetického družstva investovali,“ vysvětlila Knotková. Problematické je podle ní samotné „družstevnictví“, které si řada lidí spojuje s komunistickým režimem. V kraji navíc prakticky nedochází k výpadkům elektřiny a energie je vždy dostatek, místní proto nemají potřebu se do výroby zapojovat.
Svůj podíl na neochotě lidí investovat do družstevní energetiky má podle Knotkové také obecná nedůvěra Čechů v obnovitelné zdroje energie a slabé povědomí o nutnosti šetřit energiemi, a to nejen z hlediska výdajů za energie, ale také v souvislosti s ochranou klimatu. „Klimatická změna je pro řadu lidí něco hodně vzdáleného, od politiků dlouho zaznívalo, že žádná klimatická změna ani není,“ podotkla Knotková.
Inspirace u sousedů
Klíč k rozvoji komunitní energetiky v Česku může spočívat ve vhodně nastavěné legislativě, díky které by bylo pro lidi výhodnější využívat energii z lokálních zdrojů. Jak ale podotýká Knotková, legislativa v současné době není dobře nastavená ani pro instalaci solárních panelů na střechách rodinných domů. Pokud totiž dům vyrobenou energii nespotřebuje, posílá ji do sítě za poměrně nízkou výkupní cenu.
Legislativa není příznivá ani pro výrobu a sdílení energie v bytových domech. Upozornil na to Tomáš Voříšek z poradenské společnosti SEVEn, který je zároveň členem pražské komise pro udržitelnou energetiku a klima.
„Například Rakousko a Německo umožňují sdílet vyrobenou energii v objektech, které mají více odběrných míst. Český zákon to jednoduše nepřipouští,“ zdůraznil Voříšek.
Česko by se podle něj mohlo inspirovat například od Rakouska, které nejenže umožňuje výrobu a sdílení energie v bytových domech, ale také zajišťuje, že odběratel neplatí za silovou ani distribuční složku vyrobené energie.
Praha chce být průkopníkem
Nová česká legislativa by mohla přinést v oblasti bytových domů změnu. Hlavní město ale nezahalí a již nyní rozjíždí vlastní energetický projekt – Společenství pro obnovitelné zdroje energie. Slibuje si od něj nižší závislost na dodávkách energie z uhelných elektráren a snížení emisí skleníkových plyn, které Praha nyní produkuje.
„Základem společenství budou městské budovy, na kterých město instaluje fotovoltaické panely. Vytvoříme speciální právní entitu, kterou bude stoprocentně vlastnit hlavní město Praha. Společenství bude vykupovat elektřinu od dodavatelů a snižovat náklady za elektřinu u daných provozoven. Kdo se do společenství zapojí, tak bude mít zároveň nárok na centralizovaný nákup elektřiny, který bude v tak velké entitě, jako je hlavní město Praha, výhodnější,“ popsal princip fungování společenství předseda pražské Komise pro udržitelnou energetiku a klima Martin Bursík.
Společenství bude otevřeno malým a středním podnikům i samotným obyvatelům. Město chce například umožnit Pražanům kupovat si menší podíly v elektrárnách instalovaných na městských budovách. Na výrobě energie se tak budou moci podílet i ti, kteří nemohou instalovat fotovoltaiky na svých vlastních střechách.
Praha se tak stane v oblasti komunitní výroby energie jedním z tuzemských průkopníků. Podobné městské či obecní projekty totiž v Česku vznikají zatím výjimečně. „Energetika se ve městech dříve vůbec neřešila, města se soustředila na investice a rekonstrukce,“ uvedl předseda Sdružení energetických manažerů měst Jaroslav Klusák.
Situace se ale postupně zlepšuje, obce podle něj například začínají sledovat a také snižovat spotřebu energie. Další se zase snaží poskytovat poradenství, a to jak v oblasti úspor, tak i v oblasti obnovitelných zdrojů energie. „Jedná se spíše o výjimečné projekty,“ podotkl Klusák.
Neziskové komunity
Pražské společenství a další energetické komunity budující obnovitelné zdroje by mohly využít financování z evropských zdrojů, například z nového Modernizačního fondu. Jak ale zdůraznila Knotková, současné návrhy fondu počítají s tím, že podpora půjde jen na neziskové projekty, což by mohlo být podle ní překážkou. „Pokud to bude muset být neziskové, občané asi nebudou ochotni vkládat do projektu prostředky.“
S neziskovostí počítá i nová evropská legislativa, která by měla zajistit lepší podmínky pro vznik energetických komunit ve všech členských státech EU. Cílem komunit by totiž neměl být finanční zisk pro jednotlivé podílníky, ale socioekonomický rozvoj celého regionu, připomněl Günter Pauritsch z Rakouské energetické agentury. Komunitní energetika navíc může sehrát důležitou roli ve snižování emisí skleníkových plynů a ochraně klimatu.
„Energetické komunity by neměly představovat nový byznys pro již existující hráče na trhu. Měly by poskytovat spotřebitelům příležitost aktivně se podílet na rozvoji čisté energetiky,“ vysvětlil Pauritsch.
Rakousko stejně jako Česko musí přijmout novou legislativu, která bude splňovat požadavky EU. Z rakouských návrhů vyplývá, že země bude usilovat o vznik ekonomicky udržitelných energetických komunit. „Energetická komunita může fungovat pouze, pokud bude nákladově efektivní, musí mít vhodnou velikost, tedy dostatečný počet členů a výroben energie,“ uvedl Pauritsch na dotaz redakce.
Jak budou energetické komunity regulované Česku zatím zůstává otázkou. Vláda s nimi počítá v novele energetického zákona, na jejímž návrhu teprve pracuje.