Zlato, stříbro i bronz má ve své olympijské sbírce střelec Matthew Emmons. A také pokusy, na které by asi nejraději zapomněl. Manžel střelkyně Kateřiny Kůrkové si smůlu začal vybírat v roce 2004 v Aténách. Vyhrál soutěž v malorážce, v polohovce ale o nejcennější medaili přišel až posledním pokusem, když zamířil na sousední terč. Nejen o tom je další díl Olympijského podcastu Radiožurnálu.

Tento článek je více než rok starý.

Manušice 15:14 13. října 2020 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„V té době jsem hodně pracoval na klidu při posledních ranách. Tělo bylo v klidu, mozek byl v klidu,“ zavzpomínal Matthew Emmons na šestnáct let starý okamžik z her v Aténách. Rituál na poslední ránu se prý nelišil od předchozích soutěží. 

„Ten rok jsem měl problémy, vždycky jsem mířil kousíček napravo. Při poslední ráně jsem byl v pohodě, ale nedával jsem pozor na tělo. Takže jsem byl moc napravo. Terč tam byl, ale nevšiml jsem si špatného čísla.“

Možná si řekl, že něco podobného už ho nepotká. Omyl. O čtyři roky později v Pekingu vládl pořadí v libovolné malorážce. Při závěrečném pokusu zmáčkl spoušť příliš brzy a klesl z prvního na čtvrté místo.

„Šel jsem zbraní pomalu dolů k terči a nevím, najednou to střílelo,“ popisoval. Někdo jiný by možná po takových pokusech zahodil zbraň a zmizel někde daleko od lidí. Ne tak Matthew Emmons.

Celý rozhovor si v rámci Olympijského podcastu můžete poslechnout na webu Radiožurnálu nebo v aplikaci mujRozhlas.

Pavel Petr Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít