Nakonec z toho bylo drama. Vláda schválila program COVID Sport II, ze kterého mohou čerpat dotace profesionální kluby, až ve středu. V programu je tak připraveno pět set milionů korun. Šéf Národní sportovní agentury Milan Hnilička pro iSport.cz vysvětluje drobné průtahy, než politici dali všemu zelenou. „Snažíme se teď prosadit výjimku pro ty, kdo mají sport jako sportovní náplň, aby mohli chodit do práce,“ chce se zasadit o povolení tréninků profi sportu v Česku.
Cítíte velkou úlevu, že vláda nakonec dala programu zelenou, i když v pondělí jednání o něm přerušila?
„Je to úleva. Sportovní kluby v nejvyšších soutěžích jsou danými opatřeními bity. Je to oblast, která státem ještě podpořena nebyla. Nespadá přímo do gesce Národní sportovní agentury, ale je to sport, vrchol pyramidy. Snažíme se podpořit soutěže, aby se mohly konat.“
Když se dostalo na veřejnost, že vláda v pondělí dotační program neschválila, ale jednání je přerušeno, začínala se šířit ve sportovním prostředí panika. Proč se vlastně vůbec konalo tohle drama?
„Nebylo úplně jednoduché program vytvořit. Hodně se nejdřív mluvilo o lístkovném, nakonec jsme všechno směřovali na náklady klubů, což nám nakonec přijde jako to nejopravdovější. S kluby jsem komunikoval, měl jsem připravenou analýzu konkrétních nákladů za celou sezonu a prezentoval ji. Vláda chtěla vidět ještě konkrétní seznam klubů a detailnější analýzu, proto se všechno posunulo. Ve středu ráno jsem to dokázal obhájit, takže všechno pokračuje.“
Proč vlastně ale profesionální sport nakonec dostane „jen“ 500 milionů a ne 870, které by v programu měly být?
„Chceme udržet vyrovnanost ještě v poloprofesionálních soutěžích, takže budeme vypisovat část programu pro neziskovky, které jsou v různých ligách taky. Jde i o olympijské sporty, ale oddíly nefungují na čistě profesionální bázi. Na počátku byla schválena miliarda do sportu pro neziskový sektor. Tam se utratilo zhruba 130 milionů. Spravedlivě jsme rozdělili 500 milionů pro profesionální sport a 500 pro ostatní skupiny. Uvidíme tedy, jak se nám ještě povede v neziskovém sektoru peníze využít.“
Jaký bude teď přesný klíč v rozdělování kompenzací u profesionálních sportovních klubů?
„Všechno se váže na náklady. Proto jsou tam i daná maxima pro konkrétní sportovní odvětví.“
Za sport bojuju
Mluvilo se o maximální částce 12,5 milionu pro hokejové a fotbalové kluby. To pořád sedí?
„Ano, váže se na přímé náklady spojené s pořádáním soutěží a zápasů. Mezi jednotlivými sporty je výrazný rozdíl, až patnáctinásobný. Liší se, když pořádáte soutěž v házené, nebo ve fotbalu.“
A budou se kompenzace vztahovat i teď na situaci v říjnu a v listopadu, nebo platí jen do chvíle, kdy byl program schválen vládou?
„Platí od 12. března, kdy byl poprvé vyhlášen nouzový stav. Program bude běžet až do konce roku, protože vidíme, že soutěže jsou hodně ovlivněny. Jde nám čistě o kontinuitu lig, které jsou mediálně hodně sledované, mají spoustu fanoušků, hrají tam reprezentanti. Nechtěli jsme, aby některé podnikatelské subjekty v těchto soutěžích zkrachovali.“
A je tedy i nějaká šance, že by fotbalisté a hokejisté směli začít aspoň trénovat v normálním režimu, případně by se mohly soutěže rozběhnout dříve?
„Tohle je právě předmětem každodenního jednání. Právě před chvílí jsem domluvil s paní
Rážovou
(hlavní hygienička), s ministerstvem zdravotnictví jednáme opravdu intenzivně. Za sport bojuju. Respektuji tedy rozhodnutí pana ministra
Prymuly
, ale bojujeme za výjimky pro soutěže, které by bylo už teď velmi složité zrušit. Zároveň se snažíme, aby sportovci mohli chodit do práce, to znamená aspoň v tuhle chvíli trénovat.“
A jak je to reálné?
„Zatím je to pořád v jednání. Nepodařilo se nám to prosadit. Zároveň je pro nás i velmi zásadní, aby mohly sportovat děti, mládež se hýbala. Ale v téhle době respektuji nařízení, která jsou nastavená pro všechna odvětví. Snažíme se aspoň tedy prosadit výjimku pro ty, kdo mají sport jako sportovní náplň, aby mohli chodit do práce.“
Co když si někdo dovede poradit tak jako třeba hokejový Třinec? Sbalí se, vlastními auty se dopraví do Polska a trénuje tam?
„Co k tomu říct... Využili situace. Snad se v Polsku nenakazí.“
