ČF a ČSKH na jaře a v létě 2020

   Řídí pochopitelně Semjon Byčkov. Jsme tentokrát s Hankou a Naďou na postranním balkóně a za námi sedí alespoň v prvé půli má někdejší lékařka z neurologie a aplikace botoxu do levé tlapky Serranová.

   V orchestru přesuny, aby se vytvořila dvě tělesa, Nejkrásnější druhá houslistka světa Markéta Vokáčová obrácena zády.

   Po jímavě podaném a instrumentálně pestrém Dvojkoncertu přeuspořádání orchestru a Markéta již z profilu. Nyní další Martinů majstrštyk Koncert pro dva klavíry a orchestr, H292. Zajímavé je střídání nástrojů a velmi krásné Adagio.

   Po přestávce už jen nesmírně zajímavá a k Martinů velmi se hodící Dutilleuxova Symfonie č. 2 „LeDouble“. Dnes víceméně francouzská nálada díky Martinů, dlouhodobě k Francii vázanému a jeho francouzskému do jisté míry následovníkovi i současníkovi. Má nálada skvělá, neb Markéta již čelem.

   Do březnových vládních pandemických opatření nemáme žádný koncert z programu ČF nebo ČSKH v plánu a k tomuto pořadateli se dostaneme jen on line a v televizi v omezeném Pražském jaru a pak až v létě na vítaných „nouzových“ komorních koncertech. K nim nutno poznamenat, že byli jediní, kdo se nebál je pořádat. Ostatní to doslova zabalili a celou jarní sezónu „odpískali“ a léto vynechali. Tak se tedy podíváme na letní koncerty, i kdy ty bychom za jiných okolností zařadili až do podzimu, Rok dvacátý je však rok poznamenaný a nenormální.

   Tak se tedy podíváme na letní koncerty, z nichž jsem si vybíral a na jeden z nich šel dvakrát právě kvůli Markétě, jež si při nohejbalu mezitím způsobila zlomeninu kdesi v nártu a je za chudinku. Chodí o francouzských holích, housle za ní nosí a zraněnou nohu pokládá kolenem na sedačku. Zraněné krásky vždy budí něžné city.

   25. června hraje sexteto českých filharmoniků (Jakubcová, Bartoš housle, Pondělíček, Šimon viola, Host, Špaček violoncello) Dvořákův mistrovský a náladu pozdvihující Sextet A dur, po němž následuje proslulý Pachelbelův Kánon a pokračujeme Boccheriniho slavným a hojně hraným Menuetem a přehlídku slavných a populárních kousků ozdobí Saint Saënsova Labuť z Karnevalu zvířat a Dvořákova Humoreska sedmá. Vše uzavře Dvořákův slovanský tanec osmý.

      26. června již zmíněná Markéta se sestavou Čeští filharmoničtí virtuosové-CFV (Vokáčová housle, Vokáč violoncello, Honzírek kontrabas, Prokopová klavír). Hrála se umně vybraná sestava skladeb, jež umožnila každému v té své představit svůj nástroj. Moc povedené s vrcholem v Saint Saënsově Introdukci a capricciosu napsaném jako náročná zkouška pro houslisty. Markéta se tady doslova odváže a ukáže, že je nesmírně umnou hráčkou (jak pravívám, hraje tak, jak vypadá). Natolik výtečný koncert, že na něj 21. července srpnu jdu ještě jednou a vychutnám si detaily a potěším oko krásnými mladými lidmi. A Markéta ještě stále o holích a kudinka mě zase vezme za srdéčko.

   19. července onemocní Mráček a zastoupí do neméně kvalitní Vodička se Sekerou. Hraje se nejprve podmanivá a krásná Dvořákova Sonatina pro housle a klavír G dur a poté neobyčejně bohatá Martinů Sonáta pro housle a klavír č. 3, jež obsahuje samá překvapení a stvrzuje, že Martinů byl jedním z největších hudebních velikánů 20. Století. Sonáta vyvrcholí Scherzem bachovské vůně a Lento, allegro, kde dávám devítku.

   Musím se tady přiznat, že jsem si nepoznamenal přesně data koncertů a musím o nich napsat jen to hlavní dle programů.

   Ta paměťová díra začíná u komorní sestavy složené Josefem Špačkem, která hrála někdy koncem června, počátkem července (zřejmě 15.). Porobnosti jsem v poznámkách nenašel.

   Další se týká Českého filharmonického kvarteta ve složení Šroubková housle, Mazáček housle, Poslední viola, Dvořák violoncello, kteří zahájí Mozartovým Divertimentem D dur, K136. A pokračují Dvořákovým „Americkým“, aby ozdobili den Pucciniho Chrysantémami, uzavřevše pomalou větou ze Smetanova Prvního kvartetu.

   Poslední z letní řady byl hned po CFV nejlepší a možná i z hlediska hudební náročnosti a hloubky nejlepší 16. srpna violoncellista Václav Petr, koncertní mistr. Jako doprovodnou klavíristku si přivedl hezoučkou srbskou studentku Ninu Leovac.

   Zahájili Bachovou Sonátou pro violoncello a klavír č. 3 g moll, BWV 1029 a pak nás potopili do Schubertovy nádherné Sonáty "Arpeggione" a moll, D.821. To Václavovi nestačilo a zahráli ještě Brahmsovu Sonátu pro violoncello a klavír č. 2 F dur, op. 99.